Článek
Premiér a předseda vlády nebude vydán soudu, jak víme přesně od soboty 4. října 2025 čtrnácti nula nula, kdy skončily poslední sněmovní volby. Důvod je taky celkem jasný: prostě se mu nechce. Kdo by taky toužil v jednasedmdesáti letech a po vysněném - a tvrdě odpracovaném - návratu k moci řešit nějaký soud.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Zbývá jediné, vymyslet nějaké aspoň malinko důvěryhodně působící vysvětlení, proč by se měla Babišova téměř rozhodnutá kauza těsně před cílem na další čtyři roky zastavit.
A jak tak sledujeme terén, nejčastěji používaný argument zní „případ Čapího hnízda trvá již nekonečně dlouho“. Což je - jak uvidíme - trochu pravda. Trochu. Ale pro historickou paměť je dobré si říct, kdo a co tyhle prodlevy způsobilo.
Když člověk poslouchá Babišovy politické obhájce, má skoro dojem, že mu vyprávějí báje z dávných letopisů a že předseda vlády byl skoro ještě dítě, když se měl něčeho dopustit.
Náš příběh opravdu začíná na přelomu let 2007 a 2008, kdy si drobný miliardář zažádal o padesátimilionovou dotaci na stavbu své chalupy ve středních Čechách. V roce 2010 psal o celé poněkud podezřele vypadající dotaci jako první náš dnešní kolega ze Seznam Zpráv Jiří Pšenička v týdeníku Ekonom. Otázky, které tehdy kladl, byly logické: Proč se jeden z nejbohatších Čechů nemohl obejít bez finanční pomoci z evropských fondů určených pro malé a střední firmy? Byla to snad tradiční Babišova skromnost? Nebo to byla finta s účelově založenou společností „Čapí hnízdo“ s anonymními akcemi, kterou by někdo - třeba policie a státní zastupitelství - mohl ohodnotit jako podvod?
Po Babišově vstupu do politiky se zájem o farmu nedaleko Olbramovic celkem pochopitelně zjevil na světle znova. „Kdybych nešel do politiky, Čapí hnízdo by nikoho nezajímalo,“ opakuje Babiš. A má nejspíš pravdu. Jenže když chcete svůj politickou strategii založit na heslu „všichni kradou“, měli byste si nejdřív zamést ve vlastních účtech.
A zhruba před deseti lety, přesně na konci roku 2015, se Čapím hnízdem na základě anonymního udání začala zabývat policie. Teprve tady celý případ začíná naostro.
Babišův údajný zločin nevyžadoval žádné sofistikované schéma a pečlivě budovanou konspiraci. Ze všeho nejvíc je vyjádřením životního kréda téhle generace budovatelů českého kapitalismu z inkubátorů PZO, které by se dalo shrnout hesly „Brambora k bramboře, uno stojí na dvoře“ a „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.
Takže všichni přirozeně očekáváme, že tuhle malou domů policie, státní zastupitelství a soudy vyřídí v historicky snesitelném čase. A když si vzpomeneme (ostatní to mohou vyhledat v archivech), že první mimořádná schůze Sněmovny na tohle téma zasedla 23. března 2016, uvědomíme si, že čas opravdu letí, ale deset let je prostě deset let.
A teď zpátky do reality.
Policie poprvé požádala Sněmovnu o vydání Babiše v srpnu 2017. Poslanci jí vyšli vstříc, jenže 20. a 21. října 2017 přišly volby, které Babiš suverénně vyhrál a navrch získal novou imunitu, což znamená, že se případ automaticky pozastavuje. Což je instrument, který sice ANO kdysi dávno samozřejmě plánovalo úplně zrušit, ale teď se jim - jak uvidíme - bude v argumentaci časovými prodlevami moc hodit.
Podruhé vydala Sněmovna už tehdejšího premiéra 19. ledna 2018. Tři měsíce zdržení ještě mnoho neznamenají a další roky se příslušné orgány pod dohledem Městského státního zastupitelství v Praze úplně nepřetrhly. Člověka možná napadne, o kolik rychlejší to mohlo být, kdyby Babiš po vzoru civilizovaných zemí a taky ještě tehdy platného vlastního etického kodexu netrval na tom, že bude předsedou vlády, a tedy šéfem exekutivy, pod niž policie i státní zastupitelství spadá.
Každopádně na začátku září 2019 oznamuje dozorující státní zástupce Jaroslav Šaroch, že stíhání Babiše a všech dalších obviněných zastavuje.
Případ putuje k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, který po třech měsících rozhoduje, že Babiš a jeho dotační expertka Jana Mayerová (dnes Nagyová) budou stíháni i dál. Ano, tři měsíce, což je speciální upozornění pro Jiřího Čunka, lidoveckého senátora a vsetínského George Wallace, který tvrdí, že si Pavel Zeman držel kauzu „na stole více než rok“. Ne, je to lež.
A přichází rok 2020. Pamatujete si, co se tehdy dělo? Nedivím se, všichni bychom na to rádi zapomněli, ale byl to covid. Andrej Babiš si s ním bez ironie užil jako premiér dost, ale aspoň něco dobrého mu přinesl: Další zdržení, na nějž si teď může stěžovat. Potvrdí mu to i dnes nejvyšší, v té době vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která to řekla Seznam Zprávám už v prosinci 2020.
Covid pomalu odezníval, ovšem pro změnu se přiblížily volby v říjnu 2021. Babiš je sice prohrál, ale jako odškodné získal aspoň znovu imunitu - a trvalo do března 2022, tedy dalších pět měsíců, než jej Sněmovna vydala.
Proces nakonec přece jen začal v září 2022 a v lednu 2023 soudce Šott Babiše poprvé osvobodil, což tehdejší prezidentský kandidát pár dní před volbou považoval za důkaz nezávislosti české justice. Situace a pověst justice se v Babišových očích změnila v září 2023, kdy odvolací Vrchní soud případ Šottovi vrátil. V únoru 2024 Šott potvrdil svůj původní verdikt. Když se na ta data podíváte pozorně, zjistíte možná s překvapením, že to tady naopak celkem viditelně odsýpalo.
Jenže přišel červen 2024 a úplně nečekaná „shoda náhod“, která Babišovi znovu přihrála: jeho spoluobviněná Jana Nagyová byla na kandidátce ANO v rámci předběžného odškodnění zvolena do Evropského parlamentu a získala - hádejte co? Ano, přesně tak, imunitu, o niž přišla po hlasování europoslanců až loni 1. dubna. Téměř další rok pak musel případ zůstat u ledu.
A jakmile to bylo zase možné, zasednul Vrchní soud a v souboji s časem blížících se dalších voleb učinil v červnu 2025 další rozhodnutí: Podruhé zrušil Šottův rozsudek a v zásadě nařídil, aby byli Andrej Babiš s Janou Nagyovou konečně odsouzeni.
Jak by na to reagoval soudce Šott, bohužel nevíme. Z objektivních důvodů už to ale rozhodně nestačil udělat před říjnovými volbami - a po nich už si zase svou imunitu mohl užívat Andrej Babiš.
Sněmovna o něm už počtvrté, což je český rekord, bude rozhodovat v březnu, pět měsíců po volbách. Výsledek už známe.
Možná bych měl pro koaliční poslance jeden zlepšovací návrh: Kdyby se k hlasování o Babišově imunitě dostali kvůli nutnosti „schvalovat zákony pro naše lidi“ až někdy v dubnu, květnu nebo červnu, na výsledku to nic nezmění, ale každý měsíc „prodlevy“, kterým jej budou zdůvodňovat, se počítá.
Protože když něco trvá dlouho, nenajdete užitečnější způsob, jak to napravit, než to učinit ještě delším. V Babišově případu rovnou o další čtyři roky.
