„Jako bodnutí do zad.“ Za Američany umírali, dnes jsou Trumpovým terčem

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky v Dánsku/

Søren Knudsen sloužil dvakrát v Afghánistánu. Některé věci by prý radši zapomněl, ale události posledních měsíců mu je nepříjemně připomínají.

„Kdykoliv Donald Trump něco řekne, automaticky se mi vybaví scéna, kdy stojím u ceremoniálu, během kterého se z bojů odvážela těla zemřelých kolegů. Stáli jsme tam asi o půlnoci, vždy se to dělalo kvůli bezpečnosti ve tmě,“ popisuje silný moment své několikaleté aktivní služby.

Vzpomínky na raketové útoky a na okamžiky, kdy si člověk nebyl jistý další minutou, se mu pak během těchto intenzivních chvil vracejí častěji.

„Jednou jsem volal své ženě a uslyšel jsem ten nepříjemný zvuk, když se blíží útok. Bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Rozloučil jsem se s ní a věděl jsem, že to možná bylo naposledy. Naštěstí jsme to všichni přežili. Ale teď, když slyším, že Dánsko není dobrým spojencem, cítím, že se zneuctívá všechno, co jsme obětovali, všechny noci v pohotovosti,“ vzpomíná.

Nikdy předtím prý nechtěl být veřejně tak otevřený a projevovat tolik emocí. Teď ale cítí, že je to správná věc.

Pětašedesátiletý veterán je jedním z mnoha lidí, které v Dánsku pobouřila slova Donalda Trumpa. Americký prezident nedávno zmínil, že Dánové nejsou dobří spojenci. Alianční jednotky podle něj Washington nikdy nepotřeboval a v Afghánistánu se prý stejně držely zpátky, „trochu mimo frontu“.

Vojáci severské země přitom bojovali i v těch nejnebezpečnějších misích. V Afghánistánu padlo 41 dánských mužů, jejichž oběti nyní ve velkém připomínají nejen občanské skupiny, ale i vláda.

Připomeňme, že válka v Afghánistánu začala v roce 2001 v odvetě za teroristické útoky na New York a Washington. Dodnes jde o jediný případ v historii, kdy NATO aktivovalo tzv. článek 5 o kolektivní sebeobraně. Na stranu Spojených států se tehdy postavila celá Aliance, velká část evropských spojenců podpořila USA i později při invazi do Iráku.

Trumpův výrok je pro Dány o bolavější, když se vezme v potaz, že má země v přepočtu na obyvatele nejvíce obětí.

„Nevím, kde byl tehdy Trump. Já jsem byl v Afghánistánu a rozhodně jsme nebyli daleko od fronty,“ vrtí nesouhlasně hlavou Knudsen. Donald Trump v armádě nikdy nesloužil, povolávacím rozkazům se během vietnamské války vyhnul díky studiu a kvůli patním ostruhám.

Trump ovšem nebyl první z Washingtonu, kdo takovou věc vyslovil. Už loni s podobným výrokem přišel i jeho viceprezident J. D. Vance. Právě to byla pro Sørena první velká, ale zato důrazná rána.

Sám má na Spojené státy osobní vazbu, řada jeho přátel i z války tam nadále bydlí a jeho žena je Američanka. Na konci jeho druhé služby mu příslušníci amerických ozbrojených sil dali na rozloučenou americkou vlajku, kterou měl dlouho zarámovanou doma jako připomínku silného období svého života.

Stejně tak nosil bronzovou hvězdu USA na počest své služby v Afghánistánu spolu s dalšími medailemi ze své vojenské služby.

Ty ale už po Vanceových výrocích sundal. Osobní protest Søren ukončí až ve chvíli, kdy bude dánsko-americká aliance opět funkční. Když se ale bavíme, je jasné, že to podle něj nebude brzy.

„Trump mluví o tom, že by ‚koupil‘ Grónsko – a i když řekl, že nepoužije vojenskou sílu, jeho výroky jsou tak nepředvídatelné, že mu prostě nevěříte. V dnešním světě, kde má Amerika obrovský vliv, když něco řekne prezident, všichni se ptají ‚co se stane teď?‘ – a to vytváří strach a nejistotu,“ dodává.

Právě nároky amerického prezidenta na ostrov, který je ale součástí Dánska, v posledních týdnech zesílily. V souvislosti s tím se pak Trump opíral do severské země mnohem více než do jiných evropských států.

Z Dánska se tak poměrně nečekaně stal jeden z hlavních odpůrců Trumpovy politiky. Země se jasně postavila jak za Grónsko, tak i za své veterány.

Hněv široce sdílí i běžní Dánové, na což ukázaly i dvě velké demonstrace v posledních týdnech. V centru Kodaně teď navíc běžně vlají grónské vlajky.

Rozsáhlé pobouření vyvolal před pár dny také incident, během kterého zmizelo z prostranství americké ambasády 41 dánských vlajek se jmény padlých vojáků. Přestože zaměstnanci ambasády to vysvětlovali jako omyl, reakce demonstrantů zůstala velmi negativní.

Prohlédněte si galerii z protestů proti Trumpovi:

To mi během protestní akce, které se podle odhadů zúčastnilo deset tisíc lidí, vysvětloval i Christian. On sám je prý na své působení v armádě opravdu pyšný, ostatně i během našeho rozhovoru má na sobě veteránskou kšiltovku, která, jak říká, slouží jako vzpomínka na období, kdy s Američany sloužil v Afghánistánu.

„Je dobře, že jsme si dneska připomněli všechny muže, kteří tragicky zemřeli. Mají moji hlubokou úctu. A o to víc mě bolí slyšet, že americký prezident to úplně znevažuje,“ říká před budovou americké ambasády, kde se za oběti během akce drželo několik minut ticha.

Propad v důvěře vůči Spojeným státům zasáhl i veterána Gertha Slotha Berthelsena. Pro něj jde ještě o něco citlivější téma, protože vyrostl v Grónsku a část jeho rodiny tam nadále žije. Vedle toho ale sloužil i po boku amerických sil v mírové misi na Balkáně v letech 1996 a 1997.

Popisuje, že by ho tehdy nikdy nenapadlo, jak by se mohla jednota aliance rozpadnout zničehonic a tak rychle.

„Najednou ztratíte úplně důvěru. Je to rána, jako bodnutí nožem do zad, které se možná časem zahojí, ale ta jizva po něm zůstane,“ říká s jasným opovržením. Nadále má ale spoustu přátel ve Spojených státech a zdůrazňuje, že celý jeho hněv směřuje jen vůči Bílému domu.

Berthelsen dodnes působí v dánské armádě, i když už ne ve vojenské pozici. Spolupracuje také s řadou veteránů v rámci jeho organizace.

„Mnoho našich veteránů má posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) z Afghánistánu. Když se objeví takovéhle zprávy, ptají se: ‚Bylo to všechno vůbec k něčemu?‘ Je to strašně frustrující a lidi to hluboce zasahuje,“ říká.

Připomíná také, že jde o velkou neúctu vůči rodinám, které o někoho blízkého během misí přišli.

To stejné zmiňuje i Knudsen. „Já jsem po návratu chodil k psychologovi a hodně jsem na tom pracoval. Takže moje PTSD už je lepší, sice si pořád nemůžu sednout zády k oknu, ale intenzivnější projevy už nemám. Spoustu lidí ale ano a ta Trumpova slova v nich tyhle stavy jen zhoršují,“ popsal.

Stejně tak jde podle Berthelsena o hodně náročné období pro jeho rodinu vzdálenou několik tisíc kilometrů.

Ani Gróňané sice nemají s Dánskem jen ideální vztahy, představu americké nadvlády ale široce odmítají. Jak ukázal loňský průzkum, pro připojení ke Spojeným státům bylo zhruba šest procent respondentů.

„Grónsko je velké, ale lidí tam není mnoho, a přitom je to centrum pozornosti celého světa. Jsou to mírumilovní lidé, nemají vlastní armádu, jen chtějí žít v klidu, chodit na lov a do školy. A teď jsou všichni pod tlakem. Je to pro ně velmi stresující,“ říká.

Situace tam podle něj pohltila úplně všechny.

„Mluvil jsem nedávno se svým tátou, který je taky veterán a žije v Grónsku. Říkal, že by vzal pušku, kdyby Američani vážně přišli, ale je už starý a v domově pro seniory. Takže se tomu spíš smál. Ale pak docela vážně dodal, že kdyby se to fakt stalo, tak doufá, že přijdou původní obyvatelé Ameriky, protože jsou mu podobnější. Je to směs frustrace a humoru, jak se snaží situaci zvládnout. Ukazuje to, jak absurdní to celé je,“ vypráví se smíchem.