Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Návrhu už jsem se docela podrobně věnoval v nedávné Vizitě i v samostatném komentáři, a tak ho tu nebudu podrobně rozebírat. Stručně řečeno, na účtech VZP vznikl přebytek mimo jiné v důsledku přílivu ukrajinských uprchlíků, zatímco v zaměstnaneckých pojišťovnách rezervy došly, a tak se to teď zásahem shora tak nějak srovná.
Zastavil bych se ale u sněmovní debaty, která schvalování návrhu v prvním čtení provázela, protože z ní lze vytušit rizika pro další vývoj zdravotnického systému.
Ministr Vojtěch ve Sněmovně zdůrazňoval, že situace menších pojišťoven je především dědictvím po jeho předchůdci Vlastimilu Válkovi. To nelze popřít - Válkovy deficitní úhradové vyhlášky systematicky odsály všechny rezervy, které se na účtech pojišťoven nahromadily v předminulém volebním období.
Vojtěch také Válkovi vyčetl, že hned na začátku svého mandátu podsekl příjmy pojišťoven o 14 miliard korun, což v důsledku vedlo během let ke kumulované „ztrátě“ kolem 40 miliard. Tady už je namístě opatrnost či upřesnění. Je to známá story a je složitější, než jak ji Vojtěch prezentuje. Je pravda, že Válek v roce 2022 odevzdal ministru financí Stanjurovi 14 miliard z plateb za státní pojištěnce, s nimiž už systém počítal.
Za tuto sumu si od strážce státní kasy, který v provizoriu potřeboval aspoň naoko vylepšit rozpočet zděděný po své předchůdkyni, zakoupil podporu pro zavedení automatické valorizace platby za státní pojištěnce. Ta měla vnést do systému čitelnost a omezit politické tlaky na veřejné zdravotní pojištění.
Nešlo tedy o samoúčelné podseknutí příjmů. Bylo vykoupeno systémově zajímavým krokem, který se mohl (a měl) stát odrazovým můstkem pro další změny. Jejich hlavním cílem mělo být zvýšení efektivity systému a jeho lepšího fungování s přísunem peněz třeba méně štědrým než v některých letech, ale zato předvídatelným.
Chybou Vlastimila Válka nebylo samotné odebrání peněz ze systému, ale to, že po zavedení automatické valorizace nedokázal změnit způsob uvažování a nepřizpůsobil svou politiku novému nastavení, které sám prosadil.
Jinými slovy - systém přišel o 14 miliard, což jsou ale v celkovém výdajovém rámci zdravotního pojištění drobné. Takovou „ztrátu“ mohl systém během dalších let pohodlně absorbovat, pokud by Válek dal pojišťovnám možnost hospodařit jinak než s obřími deficity. Jenže nedal.
Na jedné straně ubral příjmy a na druhé nadiktoval radikální zvýšení výdajů a pravidelně deficitní úhradové vyhlášky. Tím došlo k oné „kumulaci ztráty“. Právě v této smrtící kombinaci spočívá největší Válkův hřích a hlavní příčina dnešního stavu. Exministr nedokázal překročit svůj stín a střet zájmů lékaře z velké fakultní nemocnice a nedokázal připustit myšlenku, že systém má hledat úspory i na straně poskytovatelů péče.
Je to podobné, jako když vláda Andreje Babiše koncem roku 2020 (kdy v ní Adam Vojtěch zrovna neseděl), rušila superhrubou mzdu. Tehdy strukturálně „podsekla“ příjmy státu o 100 miliard ročně, aniž přijala jakékoli opatření na výdajové straně. Výsledkem byly stamiliardové deficity, z nichž dnes už zhruba 200 miliard dělá strukturální schodek řešitelný pouze systémovými kroky na straně příjmů nebo výdajů (daně/škrty).
Válkovi slouží ke cti, že jeho strana tento krok nepodpořila (protlačila jej mesaliance ANO, ODS a SPD). Jen je škoda, že pak úplně stejnou nezodpovědnost naordinoval českému zdravotnictví.
Tento obšírný výklad je důležitý, protože Vojtěchův argument (připravili jste zdravotnictví kumulovaně o 40 miliard) se může stát základem pro snahu nalít do systému další obří peníze během příštího roku. V rozpočtu na letošní rok místo nebude, ale myšlenka „stabilizovat“ zdravotnictví v roce příštím zrušením automatické valorizace a přímou finanční injekci od státu bude svůdná. A Vojtěch už nejednou naznačil, že o ní uvažuje.
Zatímco „mimořádné přerozdělení“, které se nyní chystá, lze Vojtěchovi prominout jako nesystémový, ale asi jediný možný krok k záchraně krachujících pojišťoven, zásah do systému plateb za státní pojištěnce už by byl v přímém rozporu se vším, co Vojtěch hlásá. Hlavním heslem ve vztahu k pojišťovnám je jejich odpolitizování a snaha rozvázat jim ruce k volnější soutěži a lepšímu vyjednávání.
Znovuzavedení přímých státních zásahů do příjmů je s tím v přímém rozporu. Vrátily by se časy, kdy se nedostatek efektivity v systému řešil lobbingem na ministerstvu, při němž pojišťovny ruku v ruce s poskytovateli hučely do ministra, že není jiné řešení, než aby stát „mimořádně“ přisypal pár desítek miliard.
Ano, zdravotnictví utrpělo v prvních letech Fialovy vlády inflační šok. Platba za státního pojištěnce jej plně nevyrovnala, protože automatický mechanismus, který inflaci zohledňuje, začal platit až od roku 2024, tedy po opadnutí hlavní vlny růstu cen. Jenže s inflačním šokem se musela vypořádat (a vypořádala) celá ekonomika. Pojišťovny jsou finančně na dně, ale například ve velkých nemocnicích leží mnohamiliardové finanční rezervy. A drtivá většina (zhruba 90 procent) menších nemocnic hospodaří v černých číslech.
V tuto chvíli existuje ve zdravotnictví prostor k hledání finanční efektivity a k lepšímu zacházení s prostředky, které v systému jsou, respektive které mu podle současné úpravy náleží. Určité „vyhladovění“ systému prostřednictvím přísnějších úhrad jistě nebude příjemné, ale je to jako s každou systémovou změnou - jednou k ní bude muset dojít a je zcela jisté, že dnes to bude bolet méně než zítra a mnohem méně než pozítří. Vyžadovat to bude politickou odvahu, krytí od předsedy vlády a odolnost proti tlaku a křiku, který bude nepochybně velmi silný.
Jistá naděje spočívá v tom, že vláda chystá novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti. To samo o sobě není dobrá zpráva, protože jejím hlavním účelem je rozvolnit fiskální pravidla tak, aby se vládě lépe utrácelo. Dílčí dobrou zprávou ale je, že právě do této novely by Vojtěch chtěl přilepit úpravu, jež by do budoucna znemožnila ministrovi zdravotnictví vydávat deficitní úhradové vyhlášky. Asi to vyvolá debaty o legislativních přílepcích, ale vzhledem k tomu, že veřejné zdravotní pojištění je součástí systému veřejných financí, dá se to obhájit.
Když se Odysseus blížil k ostrovu Sirén, zalil posádce uši voskem a sám se nechal přivázat ke stěžni, aby nepodlehl nebezpečnému volání. Pokud Vojtěch sám sebe fakticky vyřadí z dohodovacího řízení a sváže si ruce omezením mandátu úhradové vyhlášky, mohl by kolem lobbistických Sirén českého zdravotnictví proplout podobně úspěšně jako mytický mořeplavec. Ale nebude to lehké.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
