Kdo je v Česku nejbohatší? Burza vytáhla Strnada, ale adeptů je víc

O prvenství v žebříčku nejbohatších lidí se v Česku dlouhou dobu nediskutovalo. Vedení Petra Kellnera bylo přírodním zákonem, skoro jako že Sněžka je nejvyšší horou a hokej národním sportem číslo jedna.

Zvyk se držel i po Kellnerově smrti, jeho rodinný podnik PPF se donedávna jevil pořád jako česká jednička. Zlaté pravidlo rozbil až třiatřicetiletý Michal Strnad, když letos uvedl na burzu zbrojařskou firmu CSG. Jeho jmění dostalo veřejně známou cenovku a vyskočilo ze dne na den nad 700 miliard korun.

Tomu nemůže na první pohled konkurovat žádné z dalších tuzemských miliardářských jmen. Soutěž o velikost osobního jmění ale není tak přehledná a objektivní disciplína jako závody na olympiádě. Každý z velkých podnikatelů hraje svou hru trochu jinak a kdo chce vzájemné poměřování komplikovat, má k tomu několik možností.

O pozici nejbohatšího Čecha post-kellnerovské doby se mohou hlásit hned tři uchazeči. Záleží na tom, jaká měřítka kdo nasadí a jakou legendu kdo vypráví. Každá je jiná a s trochou vůle můžou být výsledky i jiné. Bohatství zkrátka není fyzika ani matematika, počítat se dá různě.

Překonání hranice 700 miliard plyne z burzovní kurzu akcií CSG. Na trh v Amsterdamu šly koncem ledna za 25 eur a vzápětí díky globální zbrojařské mánii vyskočily nad 30 eur. Tam se stále drží, což z mladého českého podnikatele dělá papírově nejbohatšího muže v zemi a možná i v celém postkomunistickém bloku.

Před burzovním debutem na konci ledna držel Strnad všechny akcie CSG sám. Co se dělo dál, jsou veřejné informace plynoucí z povinných sdělení. V předprodeji – aby bylo vůbec co nabízet ostatním – Strnad prodal 102 milionů kusů za úvodních 25 eur, za což zinkasoval v přepočtu 62 miliard korun.

Kolik mu doopravdy zbylo, nevíme, část mohl použít na umoření osobních dluhů. Dalších 85 procent akcií CSG ale drží dál. Když se vynásobí aktuálním kurzem 32 eur a připočtou k prvnímu balíku, vychází Strnadovo jmění na stěží představitelných 720 miliard korun. To je víc než roční náklady celého českého zdravotnictví nebo třeba tržby automobilky Škoda Auto.

CSG je různorodé uskupení zbrojních továren, jehož základem byl obchod s repasovanou vojenskou technikou v režii Strnadova otce. Své motivy nikdy úplně dopodrobna neobjasnil, ale v roce 2018 firmu převedl na tehdy 26letého syna a šel si v podnikání vlastní cestou.

Oficiální verze pokračuje tak, že nový mladý majitel netrpěl zábranami v ambicích a riziku, a tak začal mohutně investovat a na dluh skupovat příbuzné firmy. Od výroby nábojů do pistolí v USA přes výrobnu loveckých zbraní v Itálii až po závody na dělostřeleckou munici v Řecku a Německu. Když se tyto akvizice přičtou k základně, kterou už CSG měla v Česku a na Slovensku, výsledkem je skupina s více než 14 tisíci zaměstnanci a jeden z největších výrobců munice v západním světě.

Naposledy CSG vykázala zisk 30 miliard korun, a to za první tři loňská čtvrtletí v superhrubém vyjádření EBITDA, tedy před odečtením daní, odpisů a úrokových nákladů. Ve finančním světě jde o sledované číslo, protože dobře ukazuje skutečnou výkonnost firem a také se podle něj dají firmy dobře navzájem poměřovat.

Nabrat hodnotu jako CSG je v burzovním světě spíš rarita. Sto procent akcií stojí dvacetkrát víc, než CSG vydělá. Čili vklad by se investorům vracel při dnešní výkonnosti dvacet let – a to představuje nevídanou trpělivost. U běžných firem se vyžaduje návratnost výrazně kratší – sedm let.

Drahota akcií CSG vynikne i jinak, v konkurenci s dalšími miliardářskými podniky. V PPF, což je společnost soustřeďující takřka všechno rodinné dědictví po Petru Kellnerovi, stačí na výdělek 30 miliard hrubého jen její telekomunikační noha spravující operátory v Česku, na Slovensku a na Balkáně. Vedle ní má PPF ještě plno dalších dcer, od médií, přes bankovnictví až po reality.

Co do ročního přísunu reálných peněz do firemní pokladny se tedy CSG nemůže s PPF měřit. Nestačí ani na EP Group Daniela Křetínského. Podobně CSG prohrává v tržbách nebo v účetní hodnotě spravovaného majetku.

Burzovní hodnota ale může být jiná, jde o magii kapitalismu a veřejného trhu. Mnohé společnosti jdou na dračku ne proto, jak si stojí teď, ale kvůli výhledu, kde budou za pět či deset let. Americké hity jako Nvidia nebo Tesla by při své dnešní ziskovosti potřebovaly na splacení kapitálu 40 nebo i 80 let. A přesto je zájemců o koupi dost, protože se spekuluje na zářnou budoucnost.

V ní investoři uvěřili i v případě CSG. Svět horečně zbrojí, ve střední Evropě je otázka obranného manka dvojnásob naléhavá. CSG slibuje růst tržeb o 14 až 16 procent ročně, což je uvěřitelný příběh pro investory z celého světa. Dělostřelecké granáty, pro CSG artikl číslo jedna, mají na Ukrajině de facto nekonečnou spotřebu, vyprázdněné sklady se budou plnit po skončení války i jinde.

Zakladatelé start-upů vědí, že musí umět odvyprávět svůj příběh během jedné cesty ve výtahu. Debutant na burze musí navíc zaujmout širší publikum, od novozélandských penzistů po arabské státní fondy. Slibuje-li Strnad na vlně současné poptávky vystavět univerzální zbrojařskou skupinu, jde o nabídku, kterou chápe každý, kdo sleduje televizi.

Aktuální kurz 32 eur už všechna tato vysoká očekávání zahrnuje, takže na nákup už teď může být pozdě. Ale dokud bude obrana globálním tématem, budou mít akcie CSG za zády motor, jakému můžou v současnosti konkurovat snad jen firmy z oboru umělé inteligence.

Příběh PPF – donedávna největší privátní firmy v Česku – je proti tomu úplně jiný. Z definice nejde o společnost, která usiluje o divoký růst, jak tomu bývalo v éře jejího zakladatele, ale o bezpečnou správu nastřádaného rodinného majetku. Koneckonců dědička Renáta Kellnerová takto o svých prioritách už pár let otevřeně mluví.

I proto přetáčí těžiště skupiny z východu na západ a do bezpečných, stabilních a tak trochu nudných oborů, jako jsou právě telekomunikace nebo hotely. Žádnou burzovní show nepotřebuje, nikoho o ničem přesvědčovat nemusí.

V žebříčku Česká elita, kde už tři roky řadíme tuzemské podniky podle odhadu tržní hodnoty, skončily loni na prvních třech místech ČEZ, PPF a EPH, nejcennější firma pod kontrolou Daniela Křetínského.

CSG by nyní – díky katapultu veřejného trhu – předčila každou z nich. Složitost je ale v tom, že PPF ani Křetínského firmy EPH a EP Group burzovním testem neprošly. Jde o privátní a do značné míry uzavřené společnosti. Na veřejný trh si chodí nanejvýš pro dluhové financování, o vlastnické podíly se ale s nikým dělit nechtějí a své podnikání tak ani neprofilují.

Jak v případě PPF, tak u EP Group (což je u Křetínského holding zastřešující všechny jeho hlavní aktivity), jde navíc cíleně o rozmanité a diverzifikované portfolio, poskládané z více nesourodých oborů. Pro investory jde o těžko uchopitelné slepence, pro burzu by připadaly v úvahu leda jejich jednotlivé součástky.

PPF nic takového zatím nechystá. A Křetínský postupuje přesně opačně. Z peněz, vydělaných v energetice, investuje po Evropě do různých oslabených firem a z burz jejich akcie naopak stahuje. Loni takto získal dvě hlavní nové součástky EP Group – britskou poštu Royal Mail a německou obchodní síť Metro včetně českých prodejen Makro.

Logika jeho postupu je, že firmy na burze mají často rozdrobenou vlastnickou strukturu, takže jim chybí jeden soustředěný dohled a tlak na výkon. Také se musí z výsledků zodpovídat každý čtvrt rok, což znemožňuje hlubší a delší zásah za cenu krátkodobých obětí.

Vývojové etapy v podnikání jsou zkrátka různé. Podobně jako když někdo kupuje byt a někdo jiný ho prodává, nebo když se někdo žení a někdo jiný rozvádí. Vstup na burzu dává firmě veřejně známou cenovku, ale nedá se stoprocentně říct, že jde o pokročilejší vývojový stupeň v podnikání nebo o objektivně lepší stav.

Je klidně možné, že se svět za pět let otočí, zbrojařská horečka poleví a Kellnerová či Křetínský budou mít zase navrch díky sázkám na víc nesourodých, ale vysoce ziskových dílků. Teď jsou ale v módě zbraně a burzovní razítko na titul nejbohatšího Čecha má Michal Strnad.