Článek
Mohli bychom se už přestat bavit o tom, jakou formu mělo vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé) na Mnichovské bezpečnostní konferenci, a začít se bavit o tom, co tam skutečně řekl? Připravené špílce na bývalou ministryni zahraničí USA Hillary Clintonovou a přednáška o genderu opravdu nebylo nic, co by se týkalo naší zahraniční politiky.
Mnohem zajímavější byla přestřelka s polským ministrem zahraničí Radoslawem Sikorským. Debata o demokratickém deficitu Evropské unie, která už rozhodně není jen tak nějakou volnou mezinárodní organizací, ale také ještě není federací, je známá. A známé jsou i postoje politických proudů – federalisté by rádi čím dál užší spolupráci a posilování přímo voleného Evropského parlamentu, nacionalisté by rádi EU rozvolnili a čím méně pravomocí připadne europarlamentu, tím lépe.
Čím ale nacionalista Macinka na konferenci Sikorskému oponoval? Na první místě odsoudil, že europarlament nemůže navrhovat – na rozdíl od národních parlamentů – legislativu. To je ovšem federalistická argumentace, za kterou by se nemuseli stydět ani Zelení či Piráti.
A tím Macinka neskončil. Ještě více mu vadilo, že není přímé spojení mezi českým voličem a polským eurokomisařem, protože podobu Evropské komise dohadují hlavy národních států a europarlament je jen potvrzuje. Český ministr zahraničí by se tak asi chtěl vrátit na vrchol minulé liberální dekády, kdy se po volbách 2019 měl stát předsedou Evropské komise lídr vítězné lidovecké eurokandidátky Manfred Weber. Tento nedomyšlený ultrafederalistický nápad, který by spolehlivě rozklížil Unii, se nakonec neprosadil a Weber se předsedou Evropské komise nestal. Nikdo, zřejmě kromě Macinky, po tom nesmutní.
Takže jsou dvě možnosti: Buď Macinka nemá ani ty nejmenší kompetence být českým ministrem zahraničí a hájit alespoň na minimální úrovni české národní zájmy. Anebo je to supertajný federalistický agent, který má přitáhnout hlasy nacionalistů, ale zároveň jim prodat myšlenku sjednoceného evropského superstátu. Trochu šílené. Ale na druhou stranu: nebyl by na to ve vládě sám.
Euroagent Babiš
Kdo je další tajný agent eurofederalizace v české vládě? Není to nikdo menší než sám premiér Andrej Babiš (ANO). Řeknete si: Vyloučeno. Možná v minulé dekádě, kdy byl v roli poslušného federalistického liberála po boku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ale dnes? Ten rozhodný odpůrce všech šíleností z Bruselu?
Tak se podívejme na jeho konkrétní činy v EU a řekněme si, co skutečně znamenají. Uvidíme, že to, stejně jako u Macinky, není nic jiného, než verbální okopávání kotníků Bruselu a reálné přitakávání všem plánům na užší unijní spolupráci.
Bezprostředně po návratu do funkce se Babiš ve velkém předvedl na prosincovém summitu hlav států, kdy se rozhodl uspokojit své nacionalistické voliče tím, že po boku prokremelského Maďarska a Slovenska odmítne garance za eurovou 90miliardovou půjčku finančně krachující Ukrajině. Ale zároveň se nepostavil – na rozdíl od Viktora Orbána a Roberta Fica – proti půjčce jako takové. Podobně jako Macinka v Mnichově si vysloužil potlesk domácích nacionalistů, ale ve skutečnosti jen kývl na další unijní dluh, který bude muset samozřejmě splatit celá sedmadvacítka. Kdyby chtěl být opravdu proti půjčce, musel by ve všem hlasovat jako Orbán a Fico. A to neudělal.
A jsou tu novější příklady Babišova tajného eurofederalistického agentství. Na únorovém neformálním summitu EU se z plných plic vymezil proti emisním povolenkám a spekulacím s nimi na burze. Jaký nabídl recept na nápravu? Jak se píše na oficiálním vládním webu: „Premiér rovněž zdůraznil potřebu jednotného energetického trhu.“ Tak to je jedno velké eurofederalistické vau!
Připomeňme: EU má pravomoc jednat jen v těch oblastech, v nichž ji k tomu členské státy zmocnily. Výlučnou pravomoc má třeba u cel, takže unijní orgány rozhodují o reakci na tarify amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ale u energetiky to rozhodně tak není: zde má EU jen sdílenou pravomoc a ani energetická krize spojená s agresí proti Ukrajině dosud nedonutila sedmadvacítku k vytvoření funkčního jednotného energetického trhu. Ne že by tu takové návrhy nebyly: o jednotném energetickém trhu je velká část známé Draghiho zprávy o (ne)konkurenceschopnosti Evropské unie. Ale s tím se také ruku v ruce pojí doporučení na větší federalizaci EU.
Eurofederalizační agent Babiš tak okopává EU, jak může, ale návrhy na unijní „energetické superdálnice“ na jednotně řízeném energetickém trhu EU si zatím nedovolili navrhnout ani ti nejprogresivnější ultraliberálové.
Nacionalističtí eurofederalisté
Existuje samozřejmě možnost, že oba nacionalisté Macinka i Babiš vůbec netuší, co říkají, a jen devastují české národní zájmy. U nezkušeného ministra zahraničí Macinky, který se připravoval primárně na řízení ministerstva životního prostředí, tomu není zas tak těžké uvěřit. A Babiš už vystřídal tolik rolí - od euroliberála přes socialistu a teď nacionálního konzervativce -, že z jeho politiky zbylo jen jedno velké prázdno.
Ale co když je to všechno jinak? Jen si to zopakujme: Jak to, že europarlament nemá legislativní iniciativu? Proč se přímo nevolí členové Evropské komise? Jak to že nemáme jednotný energetický trh? Kde jsou unijní energetické superdálnice?
Tajná eurofederalistická mise agentů Babiše a Macinky se zjevně před ničím nezastaví a neskončí, dokud za potlesku obelhaných nacionalistických voličů nedosáhne perfektního sjednocení Evropy do jednoho superstátu! Co nedosáhli Zelení či Piráti, to dotáhne Babiš s Macinkou.
