Článek
Pro německé firmy zůstává americký trh i nadále zásadní, do žádné země nevyvezly tolik zboží, jako do Spojených států. Jenže objem exportu kvůli celní politice Donalda Trumpa výrazně klesl a příliš se nedařilo ani dovozu z Ameriky.
V obchodní bilanci je přitom sečtený objem importu a exportu - a v téhle rovnici jasně vyhrálo obchodování s Čínskou lidovou republiku.
Výrazně oslabil zejména odbyt německých automobilek v Americe. Ty teď ve velkém investují přímo v USA, aby se do budoucna mohly vyhnout clům.
Zatímco obchodování Německa s Amerikou polevuje, jeho provázanost s Čínou zesílila. Obchodní bilance mezi spolkovou a lidovou republikou vzrostla loni v přepočtu na více než šest bilionů korun. Čína se tím znovu dostala na pozici jedničky, na které už byla v letech 2016 až 2023.
Vztah je ale nerovnoměrný. Německo je především odběratelem čínského zboží – zejména co se týče elektroniky, optiky či datových nosičů. Jeho export do Číny je ve srovnání s importem sotva poloviční. Loni sice vzrostl, na seznamu nejdůležitějších odběratelů německého zboží je ale Čína až na nižších příčkách.
Pro německé exportéry jsou těmi nejdůležitějšími odběrateli i nadále USA, Francie a Nizozemsko.
Spolkový statistický úřad už před časem vydal i předběžná data o dalších obchodních partnerech. Loňský rok byl rekordní taky v hospodářských vztazích mezi Německem a Českem. Jejich vzájemná bilance se vyšplhala asi na 1,3 bilionu korun a Německo v ní figuruje více jako odběratel českého zboží, než coby exportér. Tedy podobně, jako ve vztahu s Čínou.
Německo se přitom snaží ze závislosti na donedávna nejlidnatější zemi světa vymanit. Hodně si slibuje například od rozvíjení vztahů s Indií, kterou navštívil kancléř Friedrich Merz jen krátce před dokončením jednání o obchodní dohodě mezi Indií a Evropskou unií.
Pro Merze to podle Handelsblattu byla první ze tří zahraničních cest, kterými chce pro Německo zajistit výhodnější pozici při proměňování vztahů mezi Evropou a Amerikou. Druhou takovou cestou byla návštěva zemí v Perském zálivu, kde šlo o dodávky energií. Poslední z těchto tří cest ho čeká příští týden, kdy ve vládním speciálu zamíří do Pekingu.
Kancléř Merz zamíří do Číny - i s předními byznysmeny
Německý kancléř s sebou do lidové republiky poveze početnou obchodní delegaci, ve které budou zástupci předních koncernů. Chybět nebudou šéfové všech tří velkých německých automobilek, pro které je čínský trh i nadále nepostradatelnný, stejně jako zástupci Siemensu, Bayeru či DHL.
Kancléř Merz, podobně jako jeho předchůdce Olaf Scholz, dlouho nabádal firmy, aby diverzifikovaly, tedy rozdělily své aktivity a zájmy mezi více zemí a příliš nespoléhaly jen právě na Čínu. V momentě, kdy ale Donald Trump spustil svou celní politiku, priority se změnily.
Německo, podobně jako Evropská unie, se teď totiž snaží omezit ekonomickou závislost už nejen na Číně, ale do určité míry právě i na USA,.
„Je v našem strategickém zájmu hledat ve světě partnery, kteří přemýšlí a jednají stejně jako my, a kteří jsou hlavně připravení společně utvářet budoucnost tak, abychom zůstali prosperující zemí s vysokou úrovní sociálního zabezpečení,“ prohlásil Merz na včerejším stranickém vystoupení.
Kancléř uvedl, že chce v Pekingu jednat: „o budoucí spolupráci mezi Evropou a Německem na jedné straně a Čínou na straně druhé.“ Zároveň varoval, že se v dnešní sobě setřely rozdíly mezi zahraniční a hospodářskou politikou.
„Pokud si Američané myslí, že by přes svou celní politiku měli uplatňovat vliv po celém světě – pokud věří, že cla jsou důležitější, než daně doma – pak je to samozřejmě něco, o čem si můžou rozhodnout sami. Není to však naše politika,“ dodal na adresu Trumpových kroků spolkový kancléř.
Jeho budoucí cestu v Číně bude provázet dilema. Pro Berlín i celou Evropskou unii je omezování závislosti na Pekingu i nadále prioritou. Vede je k tomu i obava, že by Čína mohla z politických důvodů omezovat export surovin či klíčových součástek – tak, jako to udělala loni u čipů pro automobilový průmysl.
Jiná je ale pozice velkých evropských firem. A to nejen těch, které se přímo angažují na čínském trhu, jako je například Volkswagen či chemický koncern Bayer, který v Číně rozšiřuje výrobu.
Jak upozorňuje Handelsblatt – zisky evropským firmám přináší i rostoucí export čínského zboží do EU. V mnoha odvětvích jim totiž nabízí možnost snížit si levným zbožím své náklady. Právě v tomto se ale názory politiků a byznysmenů výrazně rozchází.
Zatímco například Merzův kabinet bere ohledy i na možná bezpečnostní rizika, pro řadu koncernů je vidina nižších nákladů i z ryze ekonomického pohledu mnohem lákavější.
