Článek
„Pamatuji si, jak jeden z nich křičel: ‚Nestřílejte, udělám cokoli!‘ Ale on na něj stejně zamířil zbraní a vystřelil.“ Tak zní jedno z několika svědectví, jež britská stanice BBC získala od ruských vojáků se zkušenostmi přímo z ukrajinské fronty.
Muži popisují, že viděli popravy dalších ruských vojáků za to, že odmítli plnit některé rozkazy, ale i jejich systematické mučení. Všichni citovaní svědci už v současnosti žijí mimo Rusko.
Ilja, jehož úkolem bylo identifikovat a spočítat mrtvé vojáky, poskytl novinářům seznamy, které ukazují, že je jediným přeživším ze skupiny 79 mužů, s nimiž byl mobilizován.
Velitelé ostatní členy jeho jednotky mučili elektrickým proudem a nechávali je hladovět. Nakonec nutili neozbrojené vojáky jít do boje, kde po velmi krátké době zemřeli. Také sám Ilja čelil tvrdému mučení kvůli tomu, že odmítal jít na frontu a vraždit.
Ani on přitom nešel do války dobrovolně nebo kvůli finanční motivaci, kterou ruské úřady kvůli nedostatku mužů zavedly. Pětatřicetiletý muž před válkou učil děti se speciálními potřebami a autismem v Kunguru na Urale.
V květnu roku 2024 se ovšem u domu jeho rodičů objevila místní policie a důstojníci mu řekli, že musí narukovat do armády. Když pak přijel mezi další muže, zůstal v šoku.
„Skoro všichni byli opilí,“ říká. „Vpřed do boje! Dostaneme Zelenského a vztyčíme naši vlajku!“ vzpomíná, jak křičeli další vojáci. „Sledoval jsem je a říkal si: ‚Jak jsem se sem dostal?‘ Měl jsem takový strach.“
Posílání mužů na smrt
Režim prezidenta Vladimira Putina potlačuje veškerý veřejný odpor proti invazi prezidenta na Ukrajinu. Kritická svědectví přímo z fronty jsou proto mimořádně vzácná.
Moskva navíc ani nezveřejňuje oficiální čísla obětí. Britské ministerstvo obrany nicméně uvádí, že od začátku rozsáhlé invaze 24. února 2022 bylo zabito nebo zraněno více než 1,2 milionu ruských vojáků.
Čtyři roky ruské invaze na Ukrajinu
V jaké kondici jsou ukrajinská a ruská armáda:
Bilance války:
Aktuální reportáž ze západní Ukrajiny:
Vývoj války v mapách den po dni:
Muži ve svědectvích pro BBC také popisují, jak rozsáhlou praxí v armádě je posílat jednotky na smrt.
„Viděl jsem velitele posílat vlnu za vlnou, házet na Ukrajince muže jako maso, když jim dojde munice a drony, pošlou další muže,“ vypráví další bývalý voják Denis.
Podle britského ministerstva obrany bylo v roce 2025 na Ukrajině každý den zabito nebo zraněno 900 až 1500 Rusů.
„Pošlete tři chlapy, pak další tři. Nevyšlo to, tak pošlete deset. Nevyšlo to ani s deseti, dobře, pošlete 50,“ vysvětluje další voják Dima, jak takové mise fungují. Potvrzuje tak četné analýzy ruských vojenských blogerů a dalších pozorovatelů dění na frontě. „Nakonec nějak prorazíte. To je logika armády,“ dodává Dima.
Dima byl nakonec povýšen. Tvrdí, že jako velitel odmítl vojáky do podobných misí posílat, a proto pak skončil ve vězení, kde ho prý 72 dní mučili.
Snímky z ruské mobilizace.
Na využívání zmíněné strategie útoků si už dříve stěžovaly i rodiny vojáků. Na sociálních sítích se už v roce 2023 objevilo video, na kterém matky a manželky mužů říkají: „Naši muži dostali rozkaz k postupu, vyzbrojeni pouze kulomety a lopatami.“ Další říká: „Jsou tu hrozné ztráty. Naši muži jsou masakrováni.“
Ilja čelil mučení za to, že se odmítl jednoho takového útoku zúčastnit. „Přivázali mě ke stromu, udeřili mě několikrát obuškem a dali mi k hlavě zbraň,“ líčí. „Nevím, jak to říct, vykonávali na mě potřebu. Velitel všem řekl: Máme nový záchod. Byl jsem spoutaný půl dne,“ dodal. Po této zkušenosti se pokusil o sebevraždu.
Denis ukázal reportérům video z fronty, na kterém někdo na muže obviněného z dezerce močí. Redakce ale nedokázala ověřit autenticitu těchto záběrů.
„Je to ponížení lidské cti a důstojnosti. V ruské armádě se z toho stala norma. Je to ilegální, ale nikoho za to nepotrestají. Naopak k tomu chlapy pobízejí,“ tvrdí Denis.
Moskva hrůzné podmínky popírá, svědectví se ale množí
Ruská vláda přitom prohlásila, že její ozbrojené síly „postupují s maximální zdrženlivostí, pokud je to možné v podmínkách konfliktu vysoké intenzity, a se svým personálem zacházejí s maximální péčí“.
„Informace týkající se údajných porušení a trestných činů jsou řádně vyšetřovány,“ dodala. Zjištění stanice BBC však nejsou první, která upozorňují na nelidské zacházení s mobilizovanými muži.
Nedávno americký deník The New York Times (NYT) zveřejnil stížnosti ruských vojáků zasílané úřadům. V mnoha případech muži i jejich rodiny popsali, že je jejich velitelé posílají do bojů navzdory tomu, že mají zdravotní problémy.
Podle svědectví je běžné, že ruská armáda nebere ohledy na to, že má voják zlomené končetiny, těžce poškozený zrak nebo sluch či poranění hlavy.
S vlekoucí se válkou je pro Kreml totiž stále těžší udržet dostatečný počet sil na frontě. Poté, co vyhlášení mobilizace vyvolalo rozruch, se režim uchýlil k jiným řešením. Armáda pak nabírala i vězně či lidi ze zahraničí nebo najímala žoldáky. Stejně tak slíbila vojákům štědré bonusy za podepsání smlouvy, odškodnění za zranění a další odměny. Už tehdy ovšem bylo jasné, že návrat z fronty je ošemetný.
„Pro režim je velmi těžké najít ochotné dobrovolníky. Jediným nástrojem jsou peníze a je to tak, že opravdu jen velmi zoufalý člověk bude souhlasit s těmito podmínkami velké jednorázové platby v hotovosti. A pak měsíční platba ve výši dvou tisíc dolarů. Pokud uzavíráte tuto dohodu, nemůžete počítat s tím, že dlouho přežijete. Odhadovaná délka života na frontě je kratší než rok, možná dokonce kratší než šest měsíců,“ vysvětlil už loni pro Seznam Zprávy analytik Jeremy Morris, etnograf se zaměřením na Rusko působící na dánské Aarhuské univerzitě.
Nedílnou součástí je také tlak, jemuž čelí vojáci už vyslaní na frontu. Úřady je nutí navzdory jejich smlouvám, které jsou uzavřeny na určité období, aby zůstali déle. V případě odmítnutí pak čelí vyhrožování.
„Podle ruských úřadů jejich smlouvy nikdy nekončí. Jsou automaticky prodlužovány a neexistuje žádný legální způsob, jak armádu opustit. Tito lidé jsou posíláni zpět na frontu znovu a znovu – a mají tam zůstat až do konce války nebo do konce vlastního života,“ popsal už dříve pro Seznam Zprávy Ivan Čuvilajev, člen organizace Idite Lesom (Jděte Lesem), která pomáhá ruským mužům dostat se z fronty, případně se vyhnout náboru.
Ve stížnostech se například uvádí, že pokud by muži nepřijali prodloužení smlouvy, jejich velitelé by je přeložili k jednotkám s vysokou úmrtností.
