Článek
Merz hodlá v Pekingu řešit nejen geopolitické otázky, ale i budoucnost obchodu mezi Evropou a Čínou. Ten se za poslední léta výrazně proměnil a také Německo už přišlo o své mimořádné postavení.
Ještě donedávna se do Číny exportovalo víc zboží, než kolik se z ní dováželo – což bylo i z celosvětového pohledu výjimečné a německým firmám to přinášelo mimořádné příjmy. Dokud tam neztratily půdu pod nohama.
Sedadlo v německém vládním speciálu mířícím do Pekingu dostala řada vrcholných manažerů z firem jako Volkswagen, BMW, Siemens, Henkel, Commerzbank či Adidas. Od Merze očekávají politické krytí v zemi, která je pro jejich byznys zcela zásadní. A to i přesto, že jejich tržní pozice v Číně setrvale klesá.
Analytický tým deníku Handelsblatt rozebral situaci všech větších německých firem, které v lidové republice působí. Dohromady vytipoval 15 nadnárodních koncernů a k tomu 12 relativně velkých podniků, pro které je lidová republika klíčová. Prakticky všem v Číně v poslední době výrazně klesly tržby.
Výjimkou jsou jen výrobci polovodičů jako firma Infineon, u kterých se ale situace může brzy zlomit. Čína totiž masivně investuje do vlastních kapacit.
„Čínský boom, při kterém si německé firmy každoročně připisovaly dvouciferný růst po dlouhou řadu let, skončil,“ okomentoval to pro Handelsblatt Titus von dem Bongart, partner šanghajské pobočky poradenské firmy EY.
Nejvýraznějšímu poklesu čelí automobilky, zejména koncern Volkswagen, kterému Čína ještě v roce 2020 přinášela 42 procent veškerého odbytu. Loni to bylo jen 30 procent. Setrvale klesají i prodeje konkurenčního BMW nebo Mercedesu.
Na čínském trhu bodují zejména elektroauta domácích výrobců, která se stále víc exportují také do Evropy a německým značkám tak konkurují i na jejich domácím hřišti.
Výraznému poklesu tržeb ale v Číně čelí i jiná velká jména. Ať už jde o společnost Siemens Energy, které se jinde ve světě daří coby dodavateli zařízení pro elektrárny, nebo o výrobce oblečení a bot Adidas. Podíl čínského trhu v celkovém odbytu klesl Adidasu za posledních pět let z téměř 24 procent na necelých 15 procent.
Merz kritizoval závislost na Číně – moc alternativ ale nemá
Friedrich Merz dříve působil ve vrcholném byznysu a dlouho kritizoval jeho silnou závislost na Číně. Při první oficiální návštěvě země ve funkci kancléře mu ale nezbývá nic jiného než se přimlouvat za domácí firmy. I kvůli americké celní politice, která Evropu vede k hledání nových nebo staronových partnerů.
Kancléř si podle vlastních slov nedělá iluze o Číně ani o jejím náhledu na světový obchod, který by ráda přizpůsobila k obrazu svému. Alespoň tak popisuje Merzův náhled server Politico, podle kterého se německý lídr na cestu zevrubně připravoval i s pomocí předních expertů.
Pohled na obchodní bilanci mezi Čínou a Německem je nicméně tristní. Doby, kdy byli Němci pro lidovou republiku významnými exportéry, jsou pryč. Propast mezi vzájemným exportem a importem je už zcela jednoznačná – a to ve prospěch dováženého zboží z Číny.
„Ta čísla jsou samozřejmě naprosto strašná. A není tu žádný výhled, že by se to mohlo zlepšit,“ cituje Politico Andrewa Smalla z Evropské rady pro zahraniční vztahy.
Stav německé ekonomiky popisuje i jeden už zažitý termín – „čínský šok“. Již zmíněná ztráta pozice v Číně, doprovázená narůstající čínskou konkurencí na domácím trhu, se totiž netýká zdaleka jen automobilek.
Tento čínský nástup nutí řadu evropských firem šetřit. A výrazně přispívá k rušení pracovních míst v německých továrnách, které i kvůli vysokým nákladům nedokážou držet krok se svými rivaly.
„Čína systematicky zneužívá toho, když jsou na ní ostatní závislí,“ prohlásil Merz na nedávné Mnichovské bezpečnostní konferenci a zdůraznil, že je vůči Pekingu obezřetný.
Zároveň ho ale potřebuje. Ať už jde o bezpečnostní otázky – například kvůli mimořádnému vlivu, který si Čína udržuje ve vztazích s Ruskem – nebo právě o mezinárodní obchod.
Německo zároveň sleduje aktivity v Jihočínském moři a má obavy z toho, jak se Peking hodlá do budoucna stavět k nezávislosti Tchaj-wanu. Ostrovní stát je přitom klíčový i z byznysového pohledu, protože se tam vyrábí natolik pokročilé čipy, že je potřebuje i samotná Čína, která Tchaj-wan považuje za své vlastní území pod kontrolou separatistů.
Spolkový kancléř tak podle serveru Politico či agentury Bloomberg bude balancovat mezi dvěma póly.
Na jednu stranu musí brát ohled na potřeby německého byznysu, který stále doufá v opětovný růst na čínském trhu. Merz sice na taková očekávání může hledět skepticky, kvůli politice Donalda Trumpa se ale snaží německý export víc diverzifikovat.
Na straně druhé ale v Číně spatřuje významného aktéra s globálními ambicemi, kvůli kterým na něj nemusí být vždy spolehnutí. Příkladem byl loňský spor kolem výrobce čipů Nexperia, kvůli kterému Čína z politických důvodů blokovala vývoz některých polovodičů do Evropy.
„Suroviny, technologie a dodavatelské řetězce se staly nástroji ve velmocenské hře s nulovým součtem,“ varoval ve svém mnichovském projevu Merz.
A teď ho jen v krátkém rozestupu čekají schůzky s těmi, kteří v této pomyslné hře zaujímají ta nejdůležitější místa. Pouhých několik dní po schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem totiž Merz vyrazí také do Washingtonu.
