Z vozíčkářů jsou před dovolenou „detektivové“. Sliby často neplatí

„Vždycky jsem ráda cestovala a pořád cestuju ráda. Teď už to ale není tak jednoduché,“ popisuje Eliška, která dnes před každým výletem musí řešit složitou logistiku s vozíkem i potřebnou asistenci. „Můžu jet sice s přáteli, ale to neznamená, že každý ví, co dělat a ani já po nich nechci, aby mi byli stále k dispozici,“ vysvětluje.

Bezbariérové cestování není standardem a pro lidi na vozíku cesta po Česku i do zahraničí představuje hodiny plánování a ověřování.

V koupelnách musí být dostatek místa, postel musí mít správnou výšku a cesta na pláž nebo k hotelovému bazénu musí být doopravdy bezbariérová. „Čím menší pomoc člověk potřebuje, tím více je svobodný a dovolená je dovolenou pro všechny,“ říká Kristýna Marešová z Centra Paraple, v němž lidem s poraněním míchy pomáhají už přes třicet let.

Eliška popisuje, že ač české hotely mají daný standard bezbariérovosti, ne vždy ho dodržují. Stejně tak pokud míří do zahraničí, hotely si vždy sama prověřuje. „Pokud už jste na vozíku déle, z fotek něco odhadnete. Nicméně v dnešní době jsou různé promo fotky udělané tak, že realitě tolik neodpovídají,“ dodává klientka centra.

V České republice a na Slovensku žije přes deset procent lidí s nějakou formou omezení. Pro ně tak dovolená nemusí znamenat jen odpočinek a svobodu, ale stres a obavy. Cestovat ale chtějí, což dokládá dlouhodobé zvyšování zájmu o bezbariérové zájezdy u cestovních kanceláří.

Počet lidí s potřebou speciálních služeb v Česku dlouhodobě roste, což potvrzují i data o držitelích průkazu osoby se zdravotním postižením. Zatímco v roce 2022 mělo průkaz OZP přibližně 421 tisíc lidí, v roce 2024 už to bylo o bezmála 22 tisíc více.

Podle dostupných dat a analýz křivka lidí vyžadujících dlouhodobou sociálně-zdravotní péči v budoucnu ještě poroste. Nejvýrazněji teď přibývá držitelů průkazů TP a ZTP, tedy lidí, kteří často mohou aktivně cestovat. Potřebují k tomu ale uzpůsobit běžné služby jejich potřebám.

Vybírání ubytování pro mnohé z nich představuje dlouhé a detailní zkoumání fotek pokojů i okolí. Informace o přístupnosti hotelů totiž na stránkách často úplně chybí nebo nejsou přesné. „Když se vozíčkář chystá na cestu, tak se z něj stává tak trochu detektiv,“ popisuje paralympijská lukostřelkyně Tereza Brandtlová.

Na nulovou klimatizaci a pokoj „jenom s jedním schodem“ dnes česká paralympionička už jen vzpomíná. I to byla před 15 lety realita bezbariérového cestování. Dnes už je podle ní snaha hotelů výrazně větší. Jako krok dopředu hodnotí i iniciativu cestovní kanceláře Čedok, která spolu s pracovníky Centra Paraple hotely nově prověřuje. „Myslím si, že to prolomí strach některých vozíčkářů vůbec někam vyjet. Je to průlom a přiblížení cestování lidem s hendikepem,“ říká Brandtlová.

Slibovaná bezbariérovost ubytovacího zařízení totiž ne vždy odpovídá realitě. Po příjezdu tak lidé zjišťují, že s vozíkem neprojedou dveřmi od pokoje nebo že chybí garantovaná rampa potřebná k cestě na pláž. Takové situace se podle Centra Paraple často stávají. Hotely je tak důležité pravidelně prověřovat, protože i časté rekonstrukce mohou bezbariérovost ovlivnit, a to ne pouze k lepšímu.

„Vždycky jedete do neznáma,“ popisuje realitu každé cesty paralympionička. To potvrzují i výsledky průzkumu mezi klienty Centra Paraple, ze kterých vyplývá, že největší překážkou jsou nedostatečné nebo nepřesné informace.

Lidé tak primárně neřeší ani cenu pobytu, ani konkrétní destinaci. Kromě bezbariérového ubytování a sociálního zařízení téměř pětina řeší dostupnost aktivit přizpůsobených lidem s hendikepem a 12 procent pak věnuje pozornost tomu, zda je doprava vhodná i pro vozíčkáře.

V praxi je tak stěžejní přístupná koupelna s toaletou s madly k možnému přesednutí z vozíku a se sedátkem ve sprše. Ty podle Brandtlové kolikrát hotely i mají, ne vždy jsou ale praktické a pro vozíčkáře tak dostatečně využitelné. „Důležitá je i vhodná výška postele. Ostatní věci, jako je například zvedák do bazénu nebo přístup na pláž, jsou hezkým bonusem,“ dodává Marešová.

Nejde ale pouze o ubytování samotné, dovolenou dokáže pokazit i okolí. Když Eliška vyrazila do Chorvatska na Makarskou riviéru, s hotelem problém neměla, bariérou byla lokalita. „Na ubytování bylo vše super, ale přístupová cesta od hotelu k moři byla strmě dolů. To už byl pro mě zásadní problém,“ vzpomíná.

Obavy pro lidi na vozíku představuje i samotná cesta. Ta je ale podle Brandtlové víceméně bezproblémová. „Když si to tak shrnu, letiště je opravdu tou nejmenší komplikací,“ říká paralympionička.

Vozíčkář ale musí všechno dopředu nahlásit. Letiště pak přistaví personál, který člověku s přesunem do letadla pomůže. „Uvnitř vás přesadí na úzkou stoličku a dovezou na místo v letadle. Zajištěné je opravdu všechno, jen je třeba si o asistenci předem požádat,“ vysvětluje Brandtlová.

Poptávka po bezbariérovosti v cestovním ruchu roste, netýká se ale pouze lidí se zdravotním postižením. „Zvýšený zájem přichází i ze strany seniorů se sníženou mobilitou. Řádově se jedná o stovky klientů ročně,“ uvádí mluvčí CK Blue Style Simona Fischerová.

Ke klientům se specifickými potřebami zde přistupují individuálně, podobně jako v dalších českých cestovních kancelářích. Ty na stránkách možnosti asistence nebo bezbariérového ubytování většinově nabízejí.

Ne všechny resorty ale v realitě dokážou dovolenou bez bariér splnit. Poptávku po ní vnímají i v CK Čedok, se kterými v loňském roce za hranice vyjelo na čtyři stovky klientů s hendikepem, zhruba o 15 procent více oproti roku 2024. Proto na začátku letoška uvedli společně s Centrem Paraple projekt, v němž jednotlivé resorty ověřují.

Zájemcům tak doporučí doopravdy bezbariérové destinace, které budou s vozíkem reálně přístupné a nepůjde pouze o formální označení. „V praxi často nejde o nadstandard, ale o základní funkčnost. Pokud chybí bezbariérový vstup nebo upravená koupelna, může se dovolená rychle změnit z odpočinku na stres,“ říká mluvčí CK Čedok Klára Divíšková.

V praxi tak cestovní kancelář navrhne místa, která požadavky mají splňovat a která mohou pracovníci Centra Paraple prověřit. „Spolupráce s odborným partnerem zahrnuje mapování potřeb klientů a praktické ověřování hotelů. Nechtěli jsme téma v této podobě otevírat bez spolupráce s organizací, která má praktickou zkušenost s lidmi po poranění míchy,“ říká Divíšková.

Některé egyptské resorty tak ověřovala i Tereza Brandtlová, která je ambasadorkou Centra Paraple. Nenarazila sice na nic, co by bezbariérovost vyloženě znemožňovalo, chyběl ale vozík do moře, což bylo pro paralympioničku překvapením.

Ač takový vozík do moře není něco, bez čeho by se nedalo obejít, jeho absence může dovolenou dost zkomplikovat. Z pěti hotelů, které Brandtlová navštívila, ho měl k dispozici pouze jeden. Na pláži je klíčová i správná výška lehátek, která bývají často poměrně nízko. I to paralympionička v resortech řešila.

Cestovní kancelář tak společně s ambasadory Centra Paraple lidem na vozíku poskytne ověřené informace, které před výběrem dovolené potřebují znát a na které by je třeba ani nenapadlo brát ohled. „Když je někdo na vozíku nově, spousta věcí mu prostě nedojde,“ vysvětluje Brandtlová.

Ověřování hotelů v této podobě by tak mohlo pomoci nejednomu člověku s hendikepem. „Je potřeba, aby nabídka i hotely samotné byly opravdu co nejvíce uzpůsobené. Ale věřím, že se nám to snad touto cestou nějak společně povede,“ říká paralympionička.

Dalších iniciativ, které bezbariérové cestování umožňují, vzniká stále více, hodnotí pozitivně Marešová. „Ideální by ale bylo, kdyby existovala pouze mapa bariér, která by upozorňovala na místa, na která si máte dát pozor. Bohužel bezbariérovost stále ani zdaleka není standardem,“ uzavírá.