Přiletěl Leonardo DiCaprio. Proč si s hvězdným režisérem vybrali Česko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V půlce února se na instagramovém účtu Francescy Scorsese objevila série fotografií, po kterých filmoví nadšenci zpozorněli. Mladá digitální tvůrkyně na nich doprovází svého otce, světoznámého oscarového režiséra Martina Scorseseho, během prohlídky barokních interiérů Strahovského kláštera. Definitivně se tím potvrdily spekulace, že třiaosmdesátiletý režisér snímků Zuřící býk, Mafiáni nebo Vlk z Wall Street natočí svůj příští projekt, adaptaci románu současného spisovatele Petera Camerona What Happens at Night, právě v české metropoli.

O filmu informoval web Variety.com. Hlavní role v něm ztvární Jennifer Lawrence a Leonardo DiCaprio, kterého tento čtvrtek zachytil server Blesk.cz na zámku Ratboř u Kolína. Podle deníku tam štáb zabral celé fotbalové hřiště naproti zámku. Příjezdovou cestu k němu i okolní auta pokrývá umělé zasněžení.

Oficiální potvrzení informací bývá v případě zahraničních natáčení těžké. Společnost Stillking Films, která v Česku zajišťuje servis pro největší hollywoodské produkce a podle webu Praguereporter.com se podílí také na What Happens at Night, na zaslané dotazy neodpověděla. Informace o tom, jaké filmové pobídky What Happens at Night v Česku získalo, může také Státní fond audiovize podle své mluvčí Pavlíny Vítkové zodpovědět až zpětně. „Některé věci spadají pod obchodní tajemství,“ řekla agentuře ČTK.

DiCaprio však natáčení projektu se Scorsesem potvrdil na festivalu v Santa Barbaře. O snímku od té doby psal server Deadline.com, podle něhož v něm dále účinkují herečka Patricia Clarkson, Jared Harris nebo Mads Mikkelsen. Ten už selfie z Prahy zveřejnil.

Pokud film zůstane věrný předloze, bude se odehrávat v izolovaném, sněhem zavátém evropském městě. Praha tedy zřejmě nebude hrát samu sebe. Její historické kulisy poslouží jako anonymní snové prostředí, v němž se americký manželský pár v podání DiCapria a Jennifer Lawrence pokouší o adopci dítěte i záchranu vlastního vztahu.

Stěžejní část natáčení by se měla uskutečnit v barrandovských ateliérech. Tam nejspíš budou postaveny interiéry hotelu, v němž se odehrává většina děje. Následně by se štáb měl přesunout do exteriérů v historickém centru Prahy.

Přítomnost Scorseseho a DiCapria v české metropoli lze vnímat jako vyvrcholení dvou paralelních příběhů. Dvacetileté spolupráce dvojice umělců stojících na vrcholu hollywoodského ekosystému a ambiciózní reformy tuzemského státního financování audiovize.

Vztah Martina Scorseseho a Leonarda DiCapria je v dějinách filmu unikátní. Často bývá přirovnáván k tvůrčímu paktu, který režisér v 70. letech uzavřel s Robertem De Nirem. Překonává jej ovšem žánrovou rozmanitostí a komerčním úspěchem. DiCaprio a Scorsese vytvořili prestižní značku, díky které se daří získávat astronomické sumy i na riskantní projekty, jako byl skoro čtyřhodinový historický thriller o vyvražďování původního amerického obyvatelstva Zabijáci rozkvetlého měsíce. Rozpočet měl přes 200 milionů dolarů, v přepočtu více než 4,1 miliardy korun.

Dvojice se o sobě poprvé dozvěděla v roce 1993, kdy osmnáctiletý DiCaprio natáčel snímek Dospívání po americku právě s De Nirem. Ten byl výkonem mladého kolegy tak nadšený, že zavolal Scorsesemu s doporučením, aby talentovaného „kluka“ někdy obsadil. K tomu došlo o necelých deset let později.

Dobový epos Gangy New Yorku z roku 2002 byl pro DiCapria, tou dobou už známého hlavní rolí v oscarovém velkofilmu Titanic, křtem ohněm. V brutálním příběhu o pomstě zasazeném do New Yorku poloviny 19. století stanul v roli Amsterdama Vallona proti ďábelskému řezníkovi v podání Daniela Day-Lewise. Během náročného natáčení v římských studiích Cinecittà začal rozbíjet svou image dívčího idolu. Scorsese v něm už tehdy rozpoznal herce, který dokáže unést podobně rozmáchlé vyprávění.

Skutečný zlom přišel s životopisným Letcem z roku 2004. Portrét filmového magnáta a průkopníka letectví Howarda Hughese byl pro DiCapria osobním projektem. Sám pro něj pomáhal vytipovat vhodného režiséra. Člověka podobně posedlého detaily nalezl ve Scorsesem. Společně trávili hodiny studiem dobových záznamů i diskusemi nad správným odstínem hrášku na talíři. Pod Scorseseho vedením započala DiCapriova proměna v charakterního herce schopného ztvárnit i rozpad osobnosti. Role mu vynesla první nominaci na Oscara v hlavní herecké kategorii.

Na úspěch navázali sérií filmů o mužích ztrácejících pod tlakem tvář i kontakt s realitou. V kriminálním dramatu Skrytá identita exceloval DiCaprio jako policista, který infiltroval bostonskou mafii, ale jehož psychiku poznamenává neustálé lhaní a strach z odhalení. V tajuplném thrilleru Prokletý ostrov pak ztvárnil detektiva, jenž se v labyrintu psychiatrické léčebny snaží dopadnout uprchlou vražedkyni, aby nakonec zjistil, že největší hrozba číhá v jeho vlastních vzpomínkách.

Díky těmto rolím se DiCaprio naučil pracovat s vnitřním pnutím a těkavou nervozitou, které se staly poznávacím znamením jeho herectví. Důraz na prožitek postav souvisí se Scorseseho tvůrčím krédem, že zápletka je druhořadá. Podstatné je hrdinovo nitro a způsob, jakým jej herec – a také kamera, střih nebo hudba – dokážou obnažit na dřeň.

Vlk z Wall Street, v němž DiCaprio zosobnil makléře poháněného drogami a chamtivostí, do jejich spolupráce vnesl živočišnou energii a černý humor. Na úplně jiném pólu hereckého rejstříku se pak DiCaprio ocitnul v prozatímním vrcholu jejich společné cesty, Zabijácích rozkvetlého měsíce z roku 2023. Americký herec učinil krok, kterého by se mnohé hollywoodské hvězdy zalekly: zcela se odevzdal roli morálně prohnilého, nesympatického slabocha, který se nechá zmanipulovat k vraždám ve vlastní rodině.

Ochota jít za hranu diváckého komfortu je vlastní Scorsesemu i DiCapriovi a dělá z nich jeden z nejpozoruhodnějších tvůrčích tandemů současného amerického filmu. Sám DiCaprio v roce 2010 řekl, že mu Scorsese v podstatě zachránil kariéru a pomohl mu stát se hercem, jakým chtěl být. Dnes už však nejde o vztah mistra a učedníka. Jsou pro sebe navzájem nepostradatelnými partnery. DiCaprio vnáší do Scorseseho světů dravost a fyzické nasazení, zatímco režisér poskytuje herci prostor k experimentům přesahujícím standardní hollywoodské mantinely.

Zatímco se v Hollywoodu upevňovalo postavení hvězdné dvojice, český filmový průmysl čelil kritickému odlivu kapitálu. Ještě v roce 2022 utratily produkce v Česku 15,4 miliardy korun, v následujících dvou letech však celkový obrat odvětví klesl o téměř 30 procent na necelých deset miliard.

Nebyl to jen důsledek globálního útlumu po covidové pandemii a hollywoodské stávky. Příčinou byla i ztráta konkurenceschopnosti. Zatímco okolní státy, jako Maďarsko či Polsko, pružně modernizovaly svůj pobídkový systém, český model zůstal kvůli rozpočtovým stropům a administrativní nepředvídatelnosti zablokován.

Na exodus zahraničních zakázek reagoval stát až novelou zákona o audiovizi, která od ledna 2025 transformovala Státní fond kinematografie na Státní fond audiovize. „Zákon přesně stanovuje výpočet ročních prostředků na pobídky. Zmizela dřívější každoroční nejistota, zda bude rozpočet pokrytý. Díky tomu jsou pobídky v Česku předvídatelné a přehledné,“ vysvětluje Vratislav Šlajer, předseda Asociace producentů v audiovizi. Podle něj bylo cílem dorovnat zahraniční konkurenci a udržet tu projekty, což se nyní daří.

Scorseseho film není jediným velkým zahraničním počinem spjatým s Českem. Vloni na podzim se v uměle zasněžených ulicích Karlína točil velkolepý restart hororové série Resident Evil. Na náměstí Míru zase Netflix oživil 19. století pro seriál Věk nevinnosti, zatímco barrandovská studia vytížily seriálové sci-fi eposy Blade Runner 2099 a Nadace. Ještě letos by v Praze mělo následovat natáčení netflixovské adaptace posledního bestselleru Dana Browna Tajemství všech tajemství.

Šlajer zdůrazňuje, že se mění i zapojení českých filmařů. „Podíl domácích profesí, tvůrčích i štábových, na mezinárodních projektech se zvyšuje, nejsme jen montovna,“ říká. Neplatí tudíž mýtus, že pobídky jsou jen dotace pro bohaté Američany. Kromě toho, že natáčení poskytuje práci tisícům lidí od filmu i mimo filmové profese – od hoteliérů přes cateringové firmy po místní řemeslníky –, čeští producenti se na zahraničních počinech podílejí kreativně.

Klíčovým krokem bylo zvýšení takzvané vratky za proinvestované prostředky z původní pětiny na čtvrtinu. V případě animace nebo digitální postprodukce mohou tvůrci od českého státu získat zpět až 35 procent uznatelných nákladů. Vedle toho došlo k navýšení maximálního limitu podpory ze 150 na 450 milionů korun pro jeden projekt. Tento krok byl nezbytný, aby Česko vůbec mohlo usilovat o nejdražší hollywoodské produkce.

Nový systém, který pro rok 2026 počítá s více než miliardou a půl korun, tak odstranil jednu z největších bariér – nepředvídatelnost.

Současnou kondici české audiovize přirovnává Vratislav Šlajer ke start-upu. „Máme dobře nastartováno a pokud změny v audiovizuálním systému dobře využijeme, může nás to posunout dopředu a na mezinárodní úroveň,“ konstatuje. Jenže každý start-up stojí a padá s důvěrou investorů. V případě českého filmu lze za toho hlavního označit stát.

Přítomnost dua Scorsese–DiCaprio v Praze může být dalším testem funkčnosti nového systému. Ukazuje, že pro nejdražší světové produkce je vedle výše finanční vratky rozhodující též technická infrastruktura a stabilní podmínky. Zda je dokáže zajistit Ministerstvo kultury, které po nástupu ministra Oty Klempíře za Motoristy sobě zatím pouze oznámilo škrty, se teprve uvidí. Podle producenta Šlajera jsou alarmující například i úvahy nové vládní koalice o změně financování České televize.

„Audiovize funguje jako celek, ozubená kolečka jednotlivých segmentů se podporují a roztáčí vzájemně. Investice České televize do celovečerních filmů, animované a dokumentární tvorby, kvalitních seriálů nebo tvorby pro děti a mládež jsou pro fungování systému podstatné a navazují na podporu Státního fondu audiovize,“ zdůrazňuje předseda Asociace producentů v audiovizi.

Znovuzískanou důvěru předních světových produkcí tak můžeme ztratit dřív, než se do českých kin dostane Scorseseho očekávaná novinka. Pro českou audiovizi by to znamenalo konec rovnocenného partnerství s Hollywoodem a návrat k pozici levné kulisy.