Velké změny. Česká filharmonie se připravuje na nového šéfdirigenta

Česká filharmonie se přestavuje. Po loňském oznámení, že v roce 2028 jako nový šéfdirigent nastoupí Jakub Hrůša, a letošním odchodu generálního manažera začala pozvolná obměna vedení prvního českého orchestru. „Navenek to není vidět, ale zažíváme teď jeden těžký týden za druhým. Děláme všechno pro to, aby bylo za dva roky usazené nové vedení a šéfdirigent mohl v klidu nastoupit,“ říká ředitel David Mareček.

S Hrůšou, šéfem renomované Královské opery v londýnské Covent Garden, si píše každý týden a zhruba jednou za dva měsíce se vidí osobně. „Jak se bude jeho nástup blížit, kontakty se zintenzivní. Na sezonu 2028/2029, což bude Jakubova první ve funkci šéfdirigenta, už jednáme s konkrétními umělci o koncertních programech,“ doplňuje Mareček krátce poté, co si Česká filharmonie začátkem dubna dvěma vystoupeními připomněla 130. výročí. Mareček příští týden oslaví padesátiny.

Manažer, pod jehož vedením se ansámbl vrátil do prestižních sálů a znovu zařadil mezi nejlepší světová tělesa, zažívá podobnou změnu už potřetí. Tu první spustil poté, co se na podzim 2010 ujal funkce. Situace tehdy nebyla ideální. Orchestr po dvou změnách ředitele provizorně vedl náměstek Ministerstva kultury. Šéfdirigentovi Elijahu Inbalovi končila smlouva a nebyl znám nástupce. Hudebníci si protestním koncertem na schodech Rudolfina vysloužili nevlídnou pověst v médiích. Do toho klesal prodej abonmá, chyběli sponzoři, rozpočet skončil s deficitem a rezervní fond byl vyčerpaný, když přitom hráči naopak potřebovali zvýšit platy.

Bývalý učitel a dodnes aktivní klavírista Mareček v té době vedl brněnskou filharmonii. „Do konkurzu se mi nejdřív nechtělo. Byl jsem v Brně tři a půl roku, nekončila mi smlouva, měl jsem rozdělanou práci, o Praze jsem prostě neuvažoval,“ vzpomíná, za jaké situace mu Ministerstvo kultury nabídlo účast ve výběrovém řízení na generálního ředitele České filharmonie.

Mladý absolvent brněnské konzervatoře zbystřil, když se dozvěděl, že ambicí je přivést k České filharmonii zpět jejího šéfdirigenta ze začátku 90. let minulého století Jiřího Bělohlávka, tou dobou světově uznávaného šéfa BBC Symphony Orchestra v Londýně. „Tam mi to začalo dávat smysl. Bylo jasné, že Jiří Bělohlávek se svým renomé může orchestru pomoct i materiálně,“ pokračuje Mareček, který po setkání s dirigentem zjistil, že mají podobnou vizi. Konkurz pak vyhrál už s koncepcí, v níž s Bělohlávkem počítal. „Bylo mi 34 let. Bez něj bych si sem vletět netroufl, stejně jako bych nepřišel bez Roberta Hanče,“ jmenuje dalšího klíčového spolupracovníka z brněnské filharmonie, jenž po Marečkově boku nastoupil jako generální manažer v únoru 2011.

Ve stejné době konkurz na koncertního mistra České filharmonie vyhrál čtyřiadvacetiletý houslista Josef Špaček. „To se mnou vůbec nesouviselo, ale pozvolna tím začala generační obměna. Pro orchestr šlo o zásadní impulz. Hráči Josefa respektovali, dodnes má mezi nimi dokonalou pověst,“ chválí Mareček.

Měsíc po jeho nástupu filharmonici uvázli v Japonsku, kde udeřilo zemětřesení a poškodilo jadernou elektrárnu Fukušima. „Část hudebníků byla na jihu, kde jsme to sledovali v televizi, ale ostatní v Tokiu zažili, jak se třese země, a chtěli pryč. Nemohli jsme riskovat něčí zdraví, tak se s pomocí armády podařilo zajistit dva vojenské speciály, které hráče dostaly zpět domů,“ vypráví Mareček. V první krizové situaci hudebníci uviděli, že se o ně nový management postará. „Možná pomohlo i to, že já byl z mnohem menšího brněnského orchestru zvyklý osobně řešit individuální stížnosti toho typu, že má muzikant plíseň na pokoji,“ zmiňuje ředitel.

Turbulentní první rok ve funkci pak završil v prosinci 2011, kdy Česká filharmonie už pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedla smuteční Requiem od Antonína Dvořáka na státním pohřbu zesnulého exprezidenta Václava Havla v katedrále sv. Víta.

Vyhrocených situací od té doby David Mareček zažil ještě několik. Hodně úsilí stálo jednání s odbory a uměleckou radou o reformě orchestru, která se vlekla. V lednu 2012 dokonce manažer atypicky veřejně pohrozil, že pokud změny neprojdou, složí funkci. „Největší debatu vyvolala směrnice ochrany a podpory kvality, která zjednodušeně řečeno stanovuje, co se stane s hudebníkem, který nehraje na takové úrovni, na jaké by měl. Ale nakonec jsme našli společnou řeč,“ ohlíží se dnes.

Za klíčové označuje, že Jiří Bělohlávek spojil nástup do funkce s navýšením platů filharmoniků z tehdejších průměrně 28 tisíc na 40 tisíc korun hrubého. „Bez těch peněz by nebylo nic. Ale já na tom žádnou zásluhu nemám, to vyjednal svou vahou Jiří Bělohlávek s tehdejšími ministry kultury Jiřím Besserem a financí Miroslavem Kalouskem,“ zmiňuje politiky z TOP 09.

David Mareček míní, že Česká filharmonie měla toho času v médiích trochu horší obraz, než jaký zasluhovala. „Byla by chyba tvrdit, že orchestr se nacházel v jakési vleklé krizi, i začátkem tisíciletí odehrál některé fenomenální koncerty. Co se objektivně zlepšilo od mého nástupu, je určitě celková úroveň dirigentů,“ říká s tím, že šlo o mravenčí práci.

Nejlepším světovým dirigentům jako sirům Antoniu Pappanovi nebo Simonu Rattleovi zbývá vzhledem k jejich angažmá každou sezonu jen několik týdnů v diáři na hostování. „A tam začíná složité vyjednávání, protože dostanou nabídku z Berlína, Vídně, Amsterdamu, Lipska, Londýna. Patrně vezmou Berlín a Vídeň. A o to jedno dvě zbylá hostování soupeříme s dalšími předními tělesy,“ ilustruje Mareček, z jehož zkušenosti velkou roli hrají osobní kontakty.

Ilustruje to na příkladu sira Simona Rattla. „Na jeho angažmá začal pracovat Jiří Bělohlávek a od prvního kontaktu trvalo sedm let, než Rattle přijel,“ zmiňuje světoznámého britského umělce, který je od sezony 2024/2025 hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie. A který už managementu pomohl dosáhnout třeba na žádaného Daniela Hardinga, jenž v nadcházející 131. sezoně vystoupí hned dvakrát. Nejprve na trojici koncertů v Rudolfinu, podruhé i se svým italským orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia netradičně ve Španělském sále Pražského hradu. V Rudolfinu se tou dobou bude rekonstruovat střešní terasa.

„O Daniela Hardinga jsme usilovali roky. V osobním kontaktu byl nesmírně vlídný, chtěl přijet, jen pořád neměl termín. Až když jsme se o tom zmínili před Simonem Rattlem, tak mu zavolal a najednou pro nás Harding ten termín měl. Takhle to prostě funguje,“ vypráví David Mareček, který by k filharmonii rád přivedl ještě několik špičkových dirigentů. „Gustavo Dudamel, Esa-Pekka Salonen, Andris Nelsons, Kirill Petrenko nebo z té nejstarší generace Riccardo Muti a Riccardo Chailly. Takové dirigenty chcete i pro ten orchestr, aby je zažil,“ vyjmenovává vysněné hvězdy.

Když se David Mareček ujal funkce, Česká filharmonie hospodařila se zhruba 200 miliony korun ročně. V roce 2024 už její rozpočet vyšplhal na 570 milionů. Náklady výrazně narostly po pandemii a inflaci. „Kdyby mi ale někdo namítl, že je máme příliš vysoké, tak třeba Berlínští filharmonikové hospodaří v přepočtu více než s miliardou korun ročně,“ argumentuje.

V době jeho nástupu první český orchestr neměl fundraising. Až za Marečkovy éry vzniklo oddělení péče o partnery a dárce nebo Nadace pro rozvoj České filharmonie, kterou v roce 2023 založili vědkyně Hana Dvořáková, obchodní šéf firmy GZ Media Jiří Hašek a bývalý generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka.

„Nadace shromažďuje prostředky na věci, které děláme navíc. Když jsme chtěli, aby se Simon Rattle stal hlavním hostujícím dirigentem, motivovali jsme přispěvatele, abychom na to vybrali peníze. Nebo jsme takhle našli prostředky na to, abychom v newyorské Carnegie Hall mohli hrát třikrát po sobě a hráči nemuseli bydlet dvě hodiny za městem,“ ilustruje David Mareček. Dárců přibývá, dnes už si filharmonie od sponzorů a mecenášů vydělá přes 100 milionů ročně.

Podle ředitele nicméně pomalu naráží na strop. „Jako reálné vidím udržet soukromé peníze zhruba na úrovni pětiny rozpočtu, ale množina českých dárců už o moc větší není,“ myslí si. Drobně by mohlo pomoct, kdyby vláda po vzoru USA umožnila podnikatelům odepisovat si dary z daní. Že by si na sebe ale Česká filharmonie jednou uměla vydělat bez peněz z veřejných zdrojů, ředitel vylučuje. „Role státu bude pro podobná tělesa vždy zásadní, jako je tomu všude v Evropě,“ zdůrazňuje.

Výhledově bude orchestr od státu naopak potřebovat pomoc, neboť platy hráčů stagnují. „Zatímco v roce 2012 měli filharmonici skoro dvojnásobek průměrné mzdy, dnes jsme na 1,2násobku,“ zmiňuje David Mareček otázku, kvůli níž už se s budoucím šéfdirigentem Jakubem Hrůšou vypravili za ministrem kultury Otou Klempířem ze strany Motoristé sobě. „Pro Jakuba Hrůšu je to životně důležité, protože si Českou filharmonii vybral mezi jinými špičkovými orchestry a chce, aby měla podmínky, které jí umožní fungovat na nejvyšší úrovni. Teď jsme ve fázi, že jsme to téma dali na stůl, ví o něm i premiér a vláda o tom s námi komunikuje,“ říká Mareček.

Poté, co Klempíř odvolal ředitelku Národní galerie a nejnověji projevil touhu ovlivňovat rozdělování dotací, například ve výtvarných kruzích zaznívají obavy z takzvané slovenské cesty. David Mareček se jí neobává. „Smlouvu mám na neurčito, i mě může ministr samozřejmě kdykoliv odvolat, ale osobně se nebojím. Na ministerstvu pracují na vysokých pozicích dál špičkoví úředníci a komunikace s úřadem funguje, jak má,“ ubezpečuje.

Posledních 21 let pracoval David Mareček v tandemu s Robertem Hančem. Generální manažer však orchestr začátkem roku opustil poté, co byl jmenován ředitelem festivalu Pražské jaro. A tak Mareček zahájil přestavbu managementu. Některým pracovníkům nyní svěří větší manažerskou zodpovědnost. „Týmu, který Robert vychoval, se trochu zvýší kompetence. Ale protože mně narostly povinnosti směrem do politiky, ke sponzorům a reprezentaci navenek, stejně bude muset nastoupit nový generální manažer,“ zmiňuje ředitel. Kandidáta už má, představit ho chce brzy. „Zahraniční partneři potřebují vědět, na koho se obracet,“ zdůvodňuje.

Nový generální manažer začne připravovat příchod Jakuba Hrůši, který na podzim 2028 nahradí stávajícího šéfdirigenta Semjona Byčkova. „Když po smrti Jiřího Bělohlávka nastupoval Semjon Byčkov, myslel jsem si, že filharmonie bude fungovat stejně. Nakonec jsme ale museli všechno projít od nuly a znovu to nastavit. Teď už tedy vím, že nás totéž čeká znovu,“ říká Mareček, podle nějž každý dirigent potřebuje postavit orchestr na míru.

Hrůša má sice smlouvu zatím jen na pět let, ale s opcí na pětileté prodloužení. „S každým šéfdirigentem plánujete zhruba na deset let, za kratší dobu není možné smysluplně naplnit uměleckou vizi,“ uvažuje David Mareček, který v tom chce příštímu šéfdirigentovi asistovat pokud možno celou dobu. „Zažil jsem tu intenzivní období s Jiřím Bělohlávkem, stejně intenzivní období nyní se Semjonem Byčkovem a přál bych si mít ještě jedno takové s Jakubem Hrůšou,“ uzavírá.