V novém závodě o Měsíc jde o hodně a dva hráči spěchají pro hlavní cenu

Lidstvo má za sebou úspěšný historický návrat k Měsíci. Mise Artemis II dostala lidskou posádku zatím vůbec nejdál od Země a přinesla i dílčí vědecké přínosy. Asi málokdo ale pochybuje, že měla také symbolický význam. Stejně jako při prvním přistání na Měsíci touto misí Spojené státy i teď ukazují světu technologickou vyspělost.

Nezměnilo se ani to, že se tak děje v rámci závodu. Ten má ale jiného druhého účastníka a také priority. Prestiž je sice nepochybně nadále důležitá, ale tentokrát je pro vítěze závodu k mání i mnohem hmatatelnější cena. Není jí nic menšího než získání lepších podmínek k využívání tamních zdrojů.

Jako první z nich bude na řadě voda.

Místo hlavního vyzyvatele USA po Sovětském svazu nahradila Čína. Dynamika závodu zatím sice možná není tak očividná jako za studené války, zároveň však už nějakou dobu není ani skrytá. USA se totiž letos k účasti v závodu a touze vyhrát de facto otevřeně přihlásily.

„Hodinky tikají a o úspěchu nebo selhání v tomto soupeření mocností nebudou rozhodovat roky, ale měsíce,“ prohlásil šéf NASA Jared Isaacman, když letos v březnu představoval nové plány americké vesmírné agentury.

Změny jsou přitom dramatické a navíc zjevně navržené přesně tak, aby se USA mohly na Měsíci začít zabydlovat co nejdřív.

Návrat Američanů na Měsíc sice podle nového plánu proběhne až v rámci mise Artemis IV místo Artemis III, ale nenechme se zmást. Po prvním přistání na jižním pólu, který je teď plánován na začátek roku 2028, mají totiž podle nového plánu následovat pravidelné návštěvy Měsíce každých šest měsíců, což je ve srovnání se starým plánem výrazně ambicióznější.

Že se změny dějí za účelem uspíšení stavby základny, NASA opět nijak netají. „Tentokrát cílem nejsou vlajky a otisky bot. Teď je cílem zůstat. Amerika se Měsíce už nikdy nevzdá,“ řekl Isaacman.

Proč je ale tak důležité být první?

Potřebu předběhnout soupeře kromě touhy po prestiži jistě umocňuje i úzkost ze ztráty exkluzivních výhod vítěze. Kuriózní však je, že zatím nevíme, jak přesně tyto výhody budou vypadat.

Asi každého napadne, že jako první a asi i největší benefit se nabízí zisk území podle stejného principu, jako třeba v dobách kolonialismu na neobjevených částech kontinentů. Na Měsíci to ale tak jednoduché nebude. Kosmická smlouva z roku 1967 tam totiž zapovídá „národní přivlastňování skrze uplatňování suverenity“.

„Může se to jevit tak, že se přiletí, obsadí se krátery a bude hotovo. Tak to ale určitě není. Pokud budete mít na Měsíci rover a budete chtít přijet třeba rovnou do americké základny, tak vám v tom podle Kosmické smlouvy nemůžou zabránit,“ řekl k tomu Nikola Schmidt, který vesmírnou problematiku zkoumá na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a účastní se i jednání příslušných orgánů OSN.

„Je nepravděpodobné, že by USA nebo Peking dovolily druhé straně, aby diktovala pravidla pro fungování na Měsíci. To platí bez ohledu na to, kdo v tomto závodě dostane lidi na lunární povrch jako první,“ vylíčil SZ Clayton Swope, analytik, který se v think tanku CSIS věnuje vesmírné bezpečnosti a v minulosti pracoval jako bezpečnostní poradce v Kongresu a pro CIA.

Ani expert na kosmonautiku Milan Halousek si nemyslí, že by vítězná strana na Měsíci mohla omezovat druhého opozdilce. „Není žádná úprava, podle které by mohla jedna či druhá strana území anektovat, není žádný arbiter, který by je rozsoudil. Čína s USA to vědí a určitě to budou řešit nějakou kompromisní dohodou,“ řekl.

Na druhou stranu je možné, že k rozparcelování Měsíce dojde neformálně. Loni vyplulo na povrch, že Spojené státy chtějí na Měsíc dostat jako první (před společným čínsko-ruským projektem plánovaným na rok 2035) jaderný reaktor, přičemž podle serveru Politico mělo v interních dokumentech přímo zaznít, že stát, který to stihne jako první, bude moci vyhlásit „zakázanou zónu“, což by mohlo „výrazně omezit“ USA, pokud je Čína předběhne (plán na umístění reaktoru na Měsíc mimochodem nedávno oficiálně oznámil a konkretizoval Bílý dům).

Takový způsob obsazení území by byl mírně řečeno hodně divoký a těžko říct, jestli si na něj Washington nebo Čína troufne.

Americký návrh pravidel fungování na Měsíci zvaný Artemis Records z roku 2020, který podpořilo přes 60 zemí v čele s USA, sice navrhuje něco vzdáleně podobného, dokument je ale zároveň podřízený Kosmické smlouvě a třeba Čína ho ani nepodepsala. Zmiňuje navíc bezpečnostní zóny, které mají sloužit ochraně infrastruktury před zničením, nikoliv vysloveně zakázané oblasti, kam nikdo nesmí vstoupit.

Pro jakousi zakázanou zónu tedy v podstatě není žádné právní opodstatnění a stát, který by ji vyhlásil, by se těžko zbavoval nálepky uzurpátora území, které má podle mezinárodního práva patřit všem.

Schmidt si nicméně nějakou neformální formu obsazení míst přesto představit dokáže a nemusí to podle něj být ani tak komplikované. „Jeden stát ‚obsadí‘ jeden kráter a ten druhý už se může rozhodnout, že se tam nebude tlačit a radši si ‚obsadí‘ jiný. Nepůjde o formální obsazení, ale prakticky to tak bude. I to se může stát,“ uvedl expert.

Ať už to nicméně dopadne jakkoliv, alespoň nějakou výhodu nad rámec prestiže vítěz závodu jistě získá. „Je to podobné, jako když společnost dostane svůj produkt na trh dřív než ostatní a získá kompetitivní výhodu. Na Měsíci to znamená například dřívější zjištění, jak nejlépe využívat zdroje, kde jsou nejlepší lokality, zda existují nějaké obchodní příležitosti a jak by se Měsíc dal využít jako odrazový můstek k Marsu,“ rozvedl to Swope.

Celá situace je ještě zajímavější, když se podíváme na to, kde by základny mohly stát a co bude jejich prvním velkým úkolem.

Oba státy totiž zvažují podobné lokace na jižním pólu Měsíce a není vyloučené, že by nakonec mohly mít zájem o totožné místo. Jako o nejpravděpodobnějším kandidátovi pro obě strany se aktuálně mluví o blízkém okolí kráteru Shackleton s průměrem 21 kilometrů (zatím jsou to spekulace, definitivní rozhodnutí ještě nepadlo – nebo se o něm minimálně neví).

„Nebude tam moc místa,“ řekl Halousek a dodal, že vyjednávání o režimu fungování vedle sebe nebude jednoduché. Oblast se oběma stranám pochopitelně nezamlouvá náhodou. Klíčovými výhodami lokality je blízkost vody spolu s příznivou dispozicí z hlediska dostupnosti světla ze Slunce.

Voda je důležitá hlavně ze dvou důvodů. Možnost získávat ji přímo na Měsíci jednak může usnadnit dlouhodobé obývání lidmi, protože by se z ní mohla vyrábět pitná voda i kyslík pro posádku, což by snížilo množství nutných zásob, které by se jinak musely neustále a draze dovážet.

Potenciálním dalším záměrem s měsíční vodou je výroba vodíkového paliva. Pokud by se totiž na Měsíci podařilo zařídit čerpací stanici, mohlo by to teoreticky výrazně ulehčit další objevování vesmíru, včetně například budoucích cest na Mars.

Tady přitom nejde jen o ušetřenou vzdálenost (Měsíc vlastně není o moc blíž k Marsu než Země), ale hlavně o ušetřenou energii. Její spotřeba se při vesmírných letech odvíjí zejména od toho, o kolik se musí zrychlit a pak zase zpomalit, což už jsme podrobně rozebrali v tomto článku. Pro nás je teď nicméně zásadní, že odstartovat z Měsíce, který nemá atmosféru, je ve srovnání se Zemí výrazně méně energeticky náročné, což by v kombinaci s plnou nádrží mohlo posunout hranice doletu.

Výroba vodíkového paliva z vody je na Zemi dobře zvládnutý proces, byť samozřejmě panuje celá řada nejistot v otázce, co všechno by se muselo vychytat, aby to stejně hladce fungovalo i na Měsíci. I kdyby se ale od plánů na měsíční čerpací stanici ustoupilo, pořád je voda naprosto klíčová, protože udržování dlouhodobé přítomnosti lidí bez místního zdroje vody ekonomicky nejspíš ani nedává smysl.

Aktuálně se odhaduje, že na celém Měsíci (tedy na jižním i severním pólu) je asi 600 milionů tun ledu, což je o zhruba 100 milionů tun vody méně, než kolik by se vešlo do plné přehrady Orlík. Je to spíš spodní hranice odhadu, který se jistě ještě bude v budoucnu upřesňovat a pravděpodobně spíš zvyšovat. Definitivní potvrzení existence vody na Měsíci ostatně máme teprve od roku 2009 a pořád ani přesně nevíme, odkud pochází.

Video NASA ukazující permanentně zastíněné krátery:

Podle Halouska by tak mělo vody na jižním pólu Měsíce být dost na to, aby se o ni mohly po dlouhou dobu dělit i dvě posádky. Pokud by se ale Měsíc měl stát domovem dalších národů, mohlo by vyčerpání postupem času reálně hrozit.

Navíc také není voda jako voda. Záleží totiž i na tom, jak je dostupná, což významně omezuje seznam míst vhodných pro první základny.

Životadárná látka je na Měsíci uvězněná hlavně v temných kráterech, kam kvůli geografii a poloze Měsíce v závislosti ke Slunci nikdy nedopadá světlo, takže se voda nemůže vypařit. To nicméně zároveň znamená, že tam je tma a zima, což není zrovna vhodné pro těžbu.

Okolí kráteru Shackleton nebo podobná místa okolo sousedních kráterů jsou žádané hlavně proto, že kromě vody v zastíněné hlubině mají i vyvýšeniny, kam sluneční světlo dopadá po většinu roku, což se hodí pro výrobu energie. Zároveň je poloha dobrá i z hlediska možností komunikací se Zemí.

Místa i vody tedy na Měsíci je na jednu stranu dost, ale k využití je zatím vhodná jen jejich malá část, takže není těžké si představit situaci, kdy se dva státy budou přít, kde kdo bude stavět.

Čína mimochodem ještě letos pošle svou sondu Chang'e-7 s landerem i roverem přímo na jednu z vyvýšenin nad Shackletonem, kde bude hledat vodu a mapovat geografii.

Spojené státy mají po zdržení vlastní mise na místo dorazit až v roce 2027 v rámci mise VIPER, která má dopravit rover od firmy Blue Origin na okraj nedalekého kráteru Nobile.

Když odhlédneme od průzkumů k plánům na samotná přistání a stavbu základen, na první pohled jsou jasně napřed USA.

První přistání lidské posádky plánují už na rok 2028, zatímco Čína až v roce 2030. Američané navíc chtějí přistát rovnou na jižním pólu, kde má vzniknout i základna, zatímco Číňané mají přistát nejprve poblíž měsíčního rovníku. Washington chce navíc už v roce 2030 spustit na Měsíci jaderný reaktor a rovnou začít budovat i základnu, přičemž Čína se stavbou na jižním pólu počítá až od roku 2035.

To jsou ale samozřejmě jen plány, které nemusí vyjít. V případě USA přitom v minulosti nevycházely a měnily se opakovaně. NASA teď změnila kurz a zdá se, že z Měsíce udělala hlavní prioritu, ale nikdo nemůže zaručit, že to tak zůstane. Sama NASA navíc přiznává, že jde o velmi ambiciózní plán. V oficiálních materiálech dokonce uvádí, že se v příštích letech bude pokoušet o „téměř nemožné“. Přestože průzkum Měsíce dostane v rámci nového uspořádání více zdrojů, celkově chce Bílý dům financování agentury zásadně seškrtat, což rovněž posiluje skepsi k realističnosti velkých ambicí.

Čínský vesmírný program je sice pořád ještě „mladý“, ale dokázal už například jako jediný na světě přivézt vzorky z odvrácené strany Měsíce a obecně je podle expertů zatím konzistentní a své plány zpravidla plní. Nahrává tomu stejně jako v jiných oborech centrální kontrola komunistické strany a dlouhodobé plánování.

Otevřenou otázkou je, jak USA vyjde sázka na soukromé společnosti v kontrastu s čínskou cestou, která spoléhá na výrobu od státních firem, které často produkují i vojenské technologie.

Do finále je každopádně daleko. Závod je pořád ještě v počáteční fázi a ty největší milníky, na kterých se bude lámat chleba, teprve přijdou.

Kromě míry úspěšnosti obou vesmírných programů může závod navíc převrátit naruby třeba i nějaké nové zjištění ohledně budoucí ekonomické využitelnosti Měsíce. Získání vody je jen začátkem a případná komercializace Měsíce přijde až potom – přičemž je nutné říct, že zatím nikdo přesně neví, jak velký potenciál může mít.

Jak rentabilní může být těžba měsíčního Helia-3 pro chlazení kvantových počítačů? Bude vůbec k něčemu měsíční čerpací stanice, pokud budou už dřív k dispozici stanice s palivem na oběžné dráze Země? Může měsíční mikrogravitace ulehčit výrobu některých materiálů nebo produktů natolik, že se vyplatí postavit tam továrny?

Na tyto a podobné otázky zatím neznáme odpovědi. Potenciál Měsíce je ale natolik velký, že si ho USA ani Čína nemůžou dovolit ignorovat. Proto teď spěchají pro vodu, aby si pojistily, že na přirozené družici Země nebudou chybět a případné bohatství jim nezmizí z dosahu.