Článek
Na rychlobruslařském oválu má hlavní závody roku za sebou, v únoru pobláznil fanoušky olympijským zlatem a navrch přidal stříbrnou medaili. A hotovo už má Metoděj Jílek rovněž mimo halu.
Největší hvězda české olympijské výpravy totiž dokončila i prestižní „závod“ na poli sponzorství a sportovního byznysu. Opět vítězně. Jílek je nově marketingovou tváří Tipsportu, miliardové české firmy a jednoznačné jedničky mezi tuzemskými sázkovými kancelářemi. A podle projektu Seznam Zpráv Česká elita celkově 11. nejhodnotnější společnosti v zemi.
„Už to beru tak, že je pro sportovce svým způsobem ocenění, když se dostanou do exkluzivního Tipsport týmu mezi hvězdy českého sportovního nebe. Máme Ester, máme Pastu,“ líčil při olympiádě Jan Čumpelík, marketingový ředitel Tipsportu.
A teď mají i Jílka.
„Jsem z toho nadšený,“ přikývne devatenáctiletý rychlobruslař. Hodnota partnerství není veřejná, podle informací Seznam Zpráv ale jde o jedny z nejvyšších sponzorských kontraktů, jaké můžou čeští sportovci reálně získat. Kumpány v tomto směru Jílkovi dělají u Tipsportu jen zmíněná olympijská šampionka Ester Ledecká, hokejová superstar David Pastrňák a nově také nejlepší český fotbalista Pavel Šulc.
Moc dobrá společnost na někoho, kdo je pořád - i s olympijským zlatem ve vitríně - na začátku velké kariéry. A Jílek rozhodně nebrzdí. To neumí ani s bruslemi na nohou, ani v životě.
„Každé další zlepšování teď bude těžké, posuny budou minimální. Ale prostor tu je a bude. Pustím se do toho,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Když jste závodil v Miláně, reklamy s Ledeckou a Pastrňákem byly všudypřítomné. Těšíte se na tu svou?
Určitě jsem zvědavý, co z toho bude, reklamy Tipsportu jsou vždycky zajímavé. Užiju si to. Co vím, reklama do televize ještě v plánu není, už ale probíhá komunikace na sociálních sítích.
Co pro vás takové partnerství znamená? Pro sportovce v Česku moc větších není.
Jsem nadšený, že se stali mým partnerem, že mohu být zařazen mezi tak velká jména, jako jsou Ester Ledecká, David Pastrňák a Pavel Šulc, to mě opravdu těší. Jsem rád, že to moje agentura vyjednala. Hlavně z toho pohledu, že Tipsport je velká česká organizace, která podporuje sport celkově i jednotlivé sportovce.
Pastrňák vám gratuloval k medaili přímo v Miláně, je to tak?
Jo, byla s ním sranda, příjemné setkání. Abych pravdu řekl, já nikdy hokej nehrál. Na NHL moc nekoukám, časový posun v Severní Americe tomu nepomáhá, na olympiádě jsem se ovšem díval. Sice bohužel jen u obrazovky, ale čtvrtfinále s Kanadou bylo skvělé. Byl jsem rád, že jsem to viděl, i když určitě každého Čecha mrzelo, že jsme prohráli, a já nebyl výjimkou. Krásný zápas, kluci hráli super. Škoda, že to nevyšlo.
Když nehrajete hokej, co fotbal, doména Pavla Šulce?
Fotbal je nejznámější sport na světě, má obrovské dosahy a abyste se dostali do nejlepších lig a elitních týmů, musíte tomu obětovat hodně. Proto jsem rád, že je moje jméno vedle Pavla Šulce. Moc času sledovat fotbal nemám, ale s klukama si někdy před závody nebo před tréninkem zakopeme bago. Docela mi to jde. (úsměv)
Metoděj Jílek s prezidentem Petrem Pavlem.
Letošní mistrovství světa si nenecháte ujít?
Určitě se na nějaký dobrý zápas podívám, zvlášť když se tam dostalo Česko. Řekl bych o sobě, že jsem sportovní fanoušek, ale spíš si vybírám cyklistiku. Na tu se dívám hodně rád.
Proto je jedním z vašich sportovních vzorů fenomén Tadej Pogačar?
Neřekl bych, že je můj vzor, přesnějším výrazem je to člověk, kterého ze sportu nejvíc respektuju. Můj respekt vychází nejen z toho, jak skvěle závodí. Líbí se mi i jeho image, to, jak vystupuje před kamerami.
Martina Sáblíková na kole válela. Nezvažujete totéž?
Určitě tuhle sezonu plánuju, že si taky dám cyklistický závod, chci jet amatérskou L’Etape v Česku. Bude to můj první závod na kole, tak uvidíme, jak mi to půjde.
Dokážete srovnat dřinu, kterou podstoupí rychlobruslař a cyklista?
V rychlobruslení je to větší zápřah na nohy, v zatáčkách jsou tlaky obrovské. V cyklistice může hrozit spíš to, že to člověk nedokáže celkově udýchat. Já mám na kole rád, když tam jsou převýšení a jezdí se nahoru a dolů - čím náročnější, tím zábavnější a lepší, než aby se jelo pořád po rovině. Ideálně v hezké, slunečné, bezvětrné dny.
Máte na něco takového teď čas?
Tento víkend jsem jel závody v kolečkovém rychlobruslení, další mě čekají hned příští víkend, jinak už se zase soustředím na trénink. Na kolečkách jsem rok a půl nezávodil, zase je to o získávání zkušeností. O výsledky mi jde určitě taky, ale je trochu složitější se k nim dostat. Pořád je začátek sezony. Postupně to bude jen lepší. Oproti ledu je to velký technický rozdíl, povrch cítíte jinak, v závodech používáte jiné strategie. Teď jsem byl na velkém závodě v německém Geisingenu druhý v bodovačce na pět kilometrů, ale v eliminačním závodě na deset kilometrů šestý. Tam jsme udělali týmovou chybu a kolečka jsou hodně právě o týmové spolupráci.
Z ostrých nožů rovnou na kolečka. Nelákalo vás chvíli nic nedělat?
Ono ani úplně nebylo moc času nedělat nic. Po olympiádě jsem za dva týdny měl mistrovství světa, pak hodně mediálních a sponzorských povinností, do toho škola - a teď už zase prostor na odpočinek není, znovu potřebuju trénovat. Byl jsem jen na krátké dovolené s rodinou, na tři dny.
Studia na kondičního trenéra vám jdou jak?
Pořád dodělávám zimní semestr, postupně začnu pracovat na tom letním. Asi nejtěžší je si domluvit zkoušky. A všechny udělat. (úsměv) Řada profesorů se mi snaží vyjít vstříc, nachystali pro mě třeba náhradní termíny. To mi pomáhá.
Nejste rozhodně řadový student. Upřímně, cítíte se slavný?
No, dejme tomu, že to pociťuju. Ale snažím se si to nějak extrémně nebrat. Pořád jsem to já, jsem jenom člověk. Lidi jsou určitě většinou milí, občas mě někdo pozná, chce společnou fotku nebo podpis.
Není toho občas moc?
Někdy ano, ale s tím se počítá, je to součást mojí práce. Za to člověk ani nemůže být naštvaný. Většinou jsou z toho hezké chvilky, které si musíte užít.
Jako když si vás prezident Petr Pavel s dalšími sportovci pozval na Hrad?
V Miláně jsme se ještě nepotkali, na Hradě to bylo hezké a příjemné, v krásných prostorách. Jsem nadšený, že se pan prezident o sport zajímá, je to příklad pro ostatní lidi. Snad to někomu pomůže dostat se ke sportovním aktivitám a hlavně u nich pak zůstat.
Po olympiádě jste řekl, že se nesmíte ponořit do úspěchů, ale hledět vpřed, k dalším motivacím. Jde vám to?
Myslím, že jo. Že se mi to daří dobře.
Trochu pozměníme tréninkový plán, pohrajeme si s ním.
I když další olympiáda přijde až za čtyři roky?
S trenérem to ladíme, olympiáda je a vždycky bude hlavní cíl. Přestože dělám kolečka a budu je kombinovat s ledem, vždycky budu mít v hlavě myšlenku na hry a to, jak se na ně nejlépe připravit. Trochu pozměníme tréninkový plán, pohrajeme si s ním. I příprava se musí vyvíjet.
Jakým směrem?
Abychom trochu zvýšili intenzitu. Tím, že dospěju, se moje tělo samo zlepší, i když by to bez správného tréninku rozhodně nešlo. Ale čas mi bude hrát do karet. Záleží, jak moc se budu chtít víc zaměřovat na závod na 1500 metrů, což plánuju. Pak budu muset nabrat svalovou hmotu, což mi čistě ohledně trati na deset kilometrů neprospěje, spíš to může uškodit. Bude zásadní to správně zkombinovat.
Vyladit každý detail, sebemenší drobnost?
Určitě. I na dlouhých tratích na pět a deset kilometrů cítím pořád velký prostor, jak se zlepšovat. Ve všech ohledech. Už jsem dost daleko, na desítce patřím mezi nejlepší, ale to neznamená, že se není kam posouvat. I když každé další zlepšení bude naprosto minimální a bude to těžké, prostor tam je a vždycky bude. Jen se do toho ponořit.
I ohledně spánku, stravy? I tyto věci už přece řešíte.
Rozhodně v ničem ještě nejsem na sto procentech, ani to podle mě nejde. Ono je taky potřeba najít balanc, abych se z toho nezbláznil. Kdybych dělal každý den všechno výhradně na sto procent a pak to jednou nevyšlo, mohlo by mě to rozhodit. Je potřeba, abych si to i užíval, ne být jen zavřený doma a čtyři roky kromě tréninků nedělat nic dalšího. Optimalizovat správný životní styl s mentálním odpočinkem.
Takže si někdy dopřejete třeba burger nebo svíčkovou?
Taková jídla úplně nevyhledávám. To si spíš zajdu do dobré restaurace a dám si klidně něco dražšího, co mi chutná, třeba kvalitní steak. Což není žádné hřešení ani nic špatného, naopak - v daný den zrovna pořádný kus masa může být dobrý. Nemám zapotřebí v tomhle ohledu hřešit, tak to ani nedělám.
