Pardubicím se nevešel do sestavy. Ve finále je nečekaně potopil

V létě Pardubice dělaly v týmu čistku, potřebovaly uvolnit prostor na nové posily. Obránce David Musil měl ještě smlouvu na jeden rok. Ale klub podepsal na jeho pozici dvě nové posily, tím pádem bylo někdejší vysněné defenzivní eso navíc.

Hráč se nakonec vrátil tam, odkud přišel. Do Třince.

Vymyslíte sto pravděpodobnějších věcí, než že gól Davida Musila rozhodne finálový zápas. Ale stalo se. Bitvu číslo čtyři rozsekla střela čistokrevného defenzivního obránce. Třinecká výhra 4:2 má jeho podpis.

Pardubice si přitom v roce 2022 užívaly jeho příchod. Radovaly se, že získaly hráče, který se třemi tituly platil za jeden z třineckých symbolů.

Tehdy z Plzně přišel Peter Čerešňák, král mezi obránci, kteří umí na ledě všechno, a právě Musil. V té době se ho útočníci báli. Nejvíc jeho hokejky v obou rukou, která dokázala tvrdě kousnout do zad a hrnout vás pryč od brány. Nebo jakmile se někdo moc dlouho motal kolem branky, Musil ho popadl a zahodil.

Tohle duo mělo být symbolem změny. Musila si Pardubice vyhlédly i proto, že Třinec měl za sebou tři tituly v řadě. Každý hráč s takovým životopisem představoval v tu chvíli know-how, které může zlomit nadvládu Ocelářů.

Musil měl pomoci Pardubicím rychleji získat vítěznou mentalitu. Po roce se v klubu sešel i s bratrem Adamem, kterého Dynamo vyfouklo Spartě a získalo z Liberce.

Zlatá medaile z toho ale nakonec nekápla. Útočník Adam Musil je taky zpátky v Liberci, brácha se v Pardubicích dostal na hranu sestavy. Posily Johny Ludvig s Ondřejem Miklišem se dostaly v hierarchii výš. David Musil se nevešel do sestavy a nechávat ho na tribuně, to by byl i pro bohaté Pardubice příliš velký luxus.

Přetlak v defenzivě Dynama nastal zrovna ve chvíli, kdy Třinec řešil personální problém. Po mistrovství světa měl na marodce Tomáše Kundrátka, tím pádem jedno místo v sestavě zůstávalo volné. Upekla se dohoda a Musil si znovu plácl s Třincem.

Když gólem na 3:2 rozsekl čtvrteční finálový zápas, měl hodně rošťácký a překvapený výraz.

Po zápase ale veřejně nevypustil jedinou velkou emoci. Nikdy nebude do soupeře rýpat hláškami, nebude bavit davy. „Jestli je to zvláštní dát gól zrovna Pardubicím?“ zamyslel se. „Ne, to takhle nemůžu hodnotit. Jen bych pořád dokola říkal, že důležitá je výhra,“ okamžitě téma zase zavřel.

Vždycky se jednalo o jednoho z nejpokornějších hokejistů v extralize. „Dobrý obránce, ale je na můj vkus moc hodný,“ pronesl o něm v rozhovoru pro iDnes děda Jaroslav Holík, někdejší legendární československý útočník.

Sportovních vzorů měl kolem sebe David Musil odmala hodně. Děda Jaroslav a prastrýc Jiří patří k největším hvězdám našeho hokeje. Maminka Andrea hrála profesionálně tenis. Strýc Robert vyhrál dvakrát Stanley Cup a v NHL zvládl přes 1300 zápasů.

Táta František Musil je mistrem světa z roku 1985 a odehrál v NHL 797 utkání. David se dostal ke čtyřem zápasům za Edmonton, vizuálně se mu dost podobá přihrbeným stylem bruslení. Vyniká i stejnou ochotou přijmout jakoukoli roli, mít na prvním místě tým.

V čem se liší? Už není tak zlý. Nakonec tohle byla i věc, která ho v Pardubicích dostala na vedlejší kolej. Čekalo se, že bude extraligu děsit. Klub postupně zjistil, že chce do obrany daleko agresivnější hráče, což teď hlavně Ludvig plní.

David Musil je dnes čistě defenzivní obránce, který ubral z důrazu, jenž ho zdobil pět let zpátky. Tehdy ho extraligoví útočníci s přehledem označovali za největší hrozbu. S přibývajícími roky je spíš spolehlivou pojistkou, která dodá do zápasu, co čekáte.

A když ne, nehraje. Což se mu stává paradoxně teď ve finálové sérii.

Takže vlastně i v Třinci nastala situace, do níž se původně nechtěly dostat Pardubice. Musil nemá úplně jisté místo v sestavě. Ve třetím utkání série šel na led jen na šest minut. Ve čtvrtém sice rozhodl zápas gólem z konce druhé třetiny, ale bylo to teprve jeho čtvrté střídání.

„Každý hráč je součástí týmu. Pokud někomu zápas nevyjde, nebo si část odsedí a pak se vrátí v takovém stylu? Za to jsme strašně rádi. Tohle je síla kabiny,“ pochvaluje si třinecký kouč Boris Žabka.

Musil nepatří mezi nejladnější bruslaře v lize, nemá nejtvrdší střelu, nemá bůhvíjakou techniku. Jen je obráncem, od něhož čekáte, že se útočníkovi postaví do cesty v pravý moment a nepustí ho k brance. Proto ho Třinec rád přivítal zpátky.

Když připraví překvapení jako ve finále, je to bonus. „Přitom jsem mu tam hodil takovou bramboru na nohu,“ popisoval ne úplně dokonalou nahrávku na gól Oscar Flynn.

Musil tedy mluvil jinak: „Skvěle mi to nachystal.“

Když pochvalu slyšel Flynn, jen se usmál: „Jo? No tak to mu budu dávat nahrávky víc na nohy než na hokejku.“ Pak ale vážně dodal: „V pravou chvíli se na správném místě prostě objevil ten správný muž.“

Výjimečnost Musilova finálového kousku dobře vyniká v číslech. V základní části extraligy vstřelil za 441 zápasů jeden vítězný gól, před pěti lety. V play off se mu to za 125 zápasů povedlo dvakrát. Čistě statisticky, existuje šance 0,5 procenta, že Musil rozhodne zápas. Pro představu je to zhruba stejná pravděpodobnost, že při hodu kostkou padnou tři šestky v řadě.

„Přede mnou se otevřel prostor. Tak jsem prostě jel,“ popsal myšlenky, které ho vedly k podpoře útoku. Ale pokud si vybavíte, jak takové akce dělají Miguel Tourigny z Pardubic, Tomáš Galvas z Liberce nebo v NHL Cale Makar, je to trochu jiný přístup.

Dupou, podporují útok, čekáte, že se zjeví vpředu. Musil se rozjel na vlastní polovině a od půlky hřiště nezvedl nohy z ledu. Jeho přihrbená figura se nenápadně přikradla do míst, kde ho nikdo nečekal.

„David tohle nedělá úplně často,“ přikývl i třinecký kouč Žabka. „Na druhou stranu šlo o naučenou akci, kterou po hráčích vyžadujeme. Chceme, aby obránci podporovali útok.“

Musil převzal puk a… „No, nějak jsem to tam dorval,“ upřímně glosoval zakončení.

Třinec doma úplně změnil ráz finále. Prohrával 0:2 na zápasy a ve třetím utkání ztrácel 1:4. Od neděle se v Pardubicích bude pokračovat za stavu 2:2.

„Budeme bojovat, máme svůj plán a chceme se ho držet,“ jen zahlásí Musil, jeden z nečekaných hrdinů závěru extraligové sezony.