Článek
Debata o tom, zda by se Evropský parlament měl přestat pravidelně stěhovat z Bruselu do Štrasburku, není nová. Naopak jde o dlouhodobý „evergreen“, který se vrací při každé větší krizi – ať už finanční, pandemické nebo nyní energetické. Zásadní háček ale zůstává: europoslanci o tom sami rozhodnout nemohou. Změnu by musely schválit členské státy Evropské unie, a to jednomyslně.
Právě v kontextu současné energetické krize spojené s napětím na Blízkém východě se téma znovu dostává do popředí. Skupiny poslanců napříč politickým spektrem vyzvaly předsedkyni europarlamentu Robertu Metsolovou, aby se plenární zasedání alespoň dočasně konala pouze v Bruselu.
Argumentují tím, že Evropská unie nemůže vyzývat občany k úsporám a zároveň pokračovat v energeticky náročných přesunech tisíců lidí. „V době, kdy instituce EU vyzývají členské státy a občany EU k okamžitým opatřením na úsporu energie, je na místě, aby instituce EU šly příkladem a přispěly spravedlivým dílem k úspoře energie,“ stojí v jednom z dopisů, které citoval bruselský server Politico.
Každý měsíc se přitom do Štrasburku přesouvají tisíce lidí – poslanci, jejich asistenti i administrativní aparát. Kritici dlouhodobě upozorňují, že právě tyto přesuny podkopávají klimatickou i rozpočtovou politiku Unie.
Česká shoda i skepse
V případě českých europoslanců panuje na poměry Evropského parlamentu nezvykle široká shoda. Podporují nejen aktuální návrh na omezení přesunů, ale mnozí z nich dlouhodobě prosazují jejich úplné zrušení. Zároveň však upozorňují, že reálná šance na změnu je malá.
„S návrhem na pozastavení konání plenárních schůzí ve Štrasburku souhlasím a návrh kolegů jsem připodepsala. Pokud EU vyzývá občany k úsporným opatřením, měly by jít hlavní unijní instituce příkladem,“ uvedla pro Seznam Zprávy Klára Dostálová (ANO), členka frakce Patrioti pro Evropu.
Delegace ANO by podle ní byla pro, aby se stěhování Evropského parlamentu z Bruselu do Štrasburku zrušilo nejen po dobu energetické krize, ale natrvalo. Poukazuje na to, že pravidelné stěhování stojí daňové poplatníky zhruba 160 milionů eur ročně (cca pět miliard korun), navíc je to neekologické. „A zrovna ekologie je něco, čím se současné vedení Evropské unie neustále zaklíná,“ uvedla Klára Dostálová.
Její kolega z hnutí Jaroslav Bžoch rovněž redakci sdělil, že by s tím souhlasil, i kdyby žádná krize nebyla. „Stěhování parlamentu do Štrasburku každý měsíc je nesmysl sám o sobě. Ne nadarmo se tomu tady přezdívá ‚flying circus‘,“ dodal.
Podporu vyjádřila i Nikola Bartůšek (Přísaha), donedávna členka Patriotů, nyní je v EP nezařazená. „Rozhodně s tím souhlasím a dokonce jsem podepsala apel na Komisi, aby bylo minimálně dočasně pozastaveno stěhování mezi Bruselem a Štrasburkem. Bavíme se o přibližně osmi tisících lidech, kamionech plných techniky, celém IT oddělení, bezpečnosti, recepci, prostě o všem. V současné době nedostatku pohonných hmot by to proto představovalo nejen důležitý signál, ale také výraznou úsporu paliv,“ podotkla.
Neochvějná Francie
Vzácnou shodu s europoslanci ze stran současné české vládní koalice mají i jejich opoziční kolegové. „Dlouhodobě hovoříme o tom, že by mělo být pouze jedno sídlo EP a mělo by skončit stěhování. Obzvlášť v době, kdy EU volá po klimatické politice, tak by měla jít příkladem,“ řekla redakci Veronika Vrecionová (ODS).
Jan Farský (STAN) by stopku přesunu také vystavil, upozorňuje ale na právní limity: „Není to jen o plýtvání palivem, ale i o plýtvání energie lidí. Jen je to určeno zakládacími smlouvami a jejich změnu lze zavetovat. A Francie to nepodpoří. Takže zůstane u prohlášení. Paradoxem nejspíše bude, že za to budou nejvíce bojovat ti, kteří zároveň bojují za zachování veta,“ dodal.
Alexandr Vondra (ODS) přišel s podobnou iniciativou před šesti lety, nyní podle jeho slov nápad vzešel od švédského poslance z „jeho“ frakce Evropští konzervativci a reformisté. „Jako nováček zkouší totéž, co jsem navrhoval už před šesti lety. Podepsal jsem mu to, i když šance na úspěch je minimální. Francouzi budou jistě proti,“ naznačil.
Na stejné limity upozornil i Luděk Niedermayer (TOP 09): „Ukázalo se, že je to neproveditelné, neboť zejména Francie trvá na dodržení smluv. A ty jsou v tom velmi explicitní. Není to tedy naše kompetence, ale ustanovení smluv, které se jen tak nezmění.“
Podle Danuše Nerudové (STAN) je pozastavení přesunu teoreticky možné, jak ukázala pandemie, reálně se ale Francie opírá o zakládající smlouvy EU, v nichž je sídlo Parlamentu výslovně stanoveno. „Soudní dvůr Evropské unie tuto povinnost v minulosti potvrdil a v případě žaloby by s velkou pravděpodobností rozhodl v neprospěch Parlamentu,“ sdělila.
Jasno má i česká levice, kterou v europarlamentu zastupuje Kateřina Konečná a Ondřej Dostál (oba Stačilo!). „Samozřejmě, že podporuji už dlouhá léta, aby se nesmyslné přesuny mezi Bruselem a Štrasburkem zrušily. Teď jsem se ale upřímně zasmála, protože logika EU a jejích institucí je velmi zarážející. Poté, co se ideologicky EU odřízla od dostupných surovin, nyní dělá tato prázdná gesta,“ uvedla Konečná pro redakci.
Své unijní kolegy označila za zoufalé, když krizi řeší tímto způsobem. „Čekala bych, že desetitisíce úředníků přijdou s něčím smysluplnějším. Mimochodem řešíme krizi, kterou způsobili neochvějní ‚spojenci‘ USA a Izrael, jejichž konání nebyly evropské instituce schopny ani verbálně odsoudit,“ dodala.
Historický kompromis
Dvojí sídlo Evropského parlamentu je výsledkem historického kompromisu. Štrasburk byl po druhé světové válce zvolen jako symbol francouzsko-německého smíření a stal se oficiálním sídlem Parlamentu. Většina práce se dnes ale odehrává v Bruselu, kde sídlí výbory i politické skupiny. Jednou měsíčně se ale konají plenární zasedání ve Štrasburku, což znamená logisticky náročný přesun tisíců lidí i techniky.
Tento systém je pevně zakotven v unijních smlouvách. Jakákoli změna by vyžadovala jednomyslný souhlas členských států – a právě Francie dlouhodobě trvá na zachování role Štrasburku.
Podle Evropského účetního dvora přesahovaly náklady na přesuny už v roce 2014 částku 113,8 milionu eur ročně. Novější odhady mluví až o 160 milionech eur. Kritika se vedle finanční stránky soustředí i na ekologický dopad pravidelných přesunů.
Debata zesílila během pandemie covidu-19, kdy byla zasedání ve Štrasburku na více než rok přerušena. Tehdy se ukázalo, že Parlament může fungovat i bez pravidelných přesunů. Po návratu k běžnému režimu se ale systém obnovil – mimo jiné pod tlakem Francie.
