Článek
„Zahájíme projekt výstavby nové, supermoderní fakultní nemocnice v Praze, která nahradí stávající nevyhovující areály,“ píše se v programovém prohlášení vlády. Slib je to ambiciózní, byť formulace „zahájíme projekt“ ukazuje na realistické očekávání, že během stávajícího volebního období se nejspíš do země nekopne.
Ostatně i ministr Adam Vojtěch od začátku tvrdí, že kdyby během současného mandátu stihl alespoň poklepat na základní kámen, byl by to velký úspěch. I tak je to ale v mnoha ohledech dobrý nápad.
Organizace se ovšem ujal premiér Andrej Babiš, jehož poněkud roztěkaná mysl vnáší do příprav projektu dost nečekané prvky. Naposledy jsme se ze stručné zmínky v jednom z premiérových videí dozvěděli, že „ta pražská nemocnice bude vojenská“. To je celkem novinka. Babiš sice tuto možnost letmo zmínil už před několika týdny, když šla řeč o obranných výdajích, ale nezdálo se, že by to myslel vážně. Teď už to tak vypadá.
Nadto, pro změnu v jiném videu na sociálních sítích, Babiš prohlásil, že nová nemocnice možná nebude tak úplně v Letňanech, jak se všeobecně předpokládalo, ale v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Bezmála pět měsíců po nástupu vlády je tedy její stěžejní zdravotnický projekt mnohem mlhavější, než byl na začátku. Klíčová otázka zní, proč tomu tak je.
Babišovo náhlé nadšení pro výstavbu nové vojenské nemocnice má jeden hlavní důvod. Tím je aktuální diskuze o obranných výdajích. Ve veřejném prostoru se objevily oficiální údaje NATO, podle nichž Česko nesplnilo svůj závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP ani za minulé vlády v letech 2024 a 2025 a nesplní jej ani v roce 2026. Babiše čekají nepříjemné chvilky na červencovém summitu Aliance, a tak se snaží svou pozici v jednáních vylepšit náhlým nadšením pro vojenské zdravotnictví.
Inspiraci podle svých slov hledá v Izraeli. Znalci soudí, že se mu zalíbila zejména Rambamova nemocnice v Haifě. Jde o pátý největší špitál v židovském státě se zhruba tisícovkou lůžek, postavený koncem 30. let minulého století. Od roku 2014 ho doplňují moderní podzemní kapacity, které obvykle slouží jako parkoviště pro 1500 aut, v případě potřeby se však mohou během několika hodin proměnit v nemocnici s kapacitou až dvou tisíc lůžek.
Více k tématu:
Na tom je ovšem hezky vidět problém, na nějž premiér (pokud tedy myšlenku vojenské nemocnice udrží až za alianční summit, což není vůbec jisté) nevyhnutelně narazí. Pokud by chtěl jako obranný výdaj vykázat podobnou podzemní „krizovou“ dostavbu některé ze stávajících nemocnic, asi by měl šanci u aliančních účetních uspět. Představa, že se oficiálním obranným výdajem stane výstavba celé nové nemocnice, jejímž hlavním účelem je vyřešit chátrání starých nemocničních areálů a vůbec zanedbanou infrastrukturu pražského zdravotnictví, je ale zcela mimo mísu.
Z pohledu praktického zdravotnictví – pražského i českého – nepředstavuje vojenský či civilní status nové nemocnice zásadní rozdíl. Nemocnice může být v obou případech „fakultní“, tedy zaměřená na vzdělávání mediků. Stejně jako stávající vojenské špitály v Praze, Brně a Olomouci mohou standardně sloužit všem pacientům.
Některá specifika však české vojenské nemocnice přece jen mají. Například ani jedna z těch stávajících nemá ani dětské, ani gynekologicko-porodnické oddělení. Což není problém, protože tyto služby pokryjí jiné blízké špitály. Nicméně nová „supernemocnice“ má v podstatě nahradit dvě stávající nemocnice fakultní (vinohradskou a Bulovku), a ty se obě o matky i děti starají.
Zřizovatelem vojenských nemocnic není, tak jako v případě klasických fakultních nemocnic, Ministerstvo zdravotnictví, ale Ministerstvo obrany. Adam Vojtěch přitom chystá sadu nových pravidel pro řízení „svých“ nemocnic, aby se předešlo průšvihům, jako byl naposledy ten motolský. Chce omezit moc ředitelů a vytvořit kolektivní řídicí orgány se zastoupením spolupracujících univerzit a dalších aktérů. Bylo by zvláštní, kdyby zrovna novou „supernemocnici“ tato nová pravidla minula jen proto, že účelově spadne pod jiné ministerstvo.
Status vojenské nemocnice vůbec klade jiné nároky na management - přinejmenším část řídicích funkcí by měli zastávat vojáci a armáda by měla mít své slovo i v otázkách struktury oborů a chodu nemocnice. Tady bude přinejmenším potřeba ladit zájmy vojáků a lékařských fakult, což bychom si v případě civilní nemocnice mohli odpustit.
Pak je tu samozřejmě základní problém spočívající v tom, že Praha a Česko sice potřebují novou nemocnici, ale nepotřebují novou nemocnici vojenskou. Kapacity vojenského zdravotnictví jsou v Česku dostatečné. Naopak je otázkou, zda jsou dostatečné personální kapacity vojáků-lékařů na to, aby se ujali řízení a fungování nového obřího zařízení.
Účelovost náhlého zájmu o „militarizaci“ nemocničního projektu čouhá z Babišových projektů jako sláma z bot. Celé věci to nijak neprospívá. Postavit novou velkou nemocnici je dost složitý a riskantní úkol i bez toho, aby si přes něj premiér řešil své problémy s obrannými výdaji. Čím dřív Babiše tato momentální vášeň opustí, tím lépe.
