Článek
Poslanci hospodářského výboru podpořili kromě nového stavebního zákona i změnu názvu jedné z klíčových státních institucí.
Skoro přesně po třiceti letech bude mít Česko opět své Ministerstvo hospodářství. Úřad, jehož krátká polistopadová existence je spojena se jménem ekonoma Karla Dyby, zanikl v roce 1996. Od příštího roku by se tradiční název měl na politickou mapu vrátit. Ministerstvem hospodářství se stane dnešní Ministerstvo průmyslu a obchodu, takže Karel Havlíček i jeho lidé do budoucna ušetří mnoho písmenek na vizitkách.
Dál než na vizitky ale změna zatím nedosáhne. Původní plán Babišovy vlády (ostatně tak jako mnoha vlád před ní) byl vytvořit Ministerstvo hospodářství nikoli přejmenováním Ministerstva průmyslu, ale jeho sloučením s Ministerstvem pro místní rozvoj. Z plánu ale posléze sešlo. Oficiálním důvodem byly práce na novém stavebním zákonu. „Je dobře, že se na to soustředí celý jeden resort, navíc máme velmi dobrou ministryni pro místní rozvoj, která tu agendu skvěle uchopila,“ řekl v březnu serveru Echo24.cz Karel Havlíček.
O necelé dva měsíce později už se to jako tak skvělý nápad nejeví. Stavební zákon ve své „developerské“ verzi (de facto sepsané Hospodářskou komorou) sice zdárně postupuje procesem, ale problémem se může stát zmíněná ministryně. Jak zjistily Seznam Zprávy, ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová využívá ve své domovské Bílině obecní byt s velmi výhodným nájemným a navíc je majitelkou pozemku, na němž stojí černé stavby.
Věcně se nejedná o žádná masivní pochybení, v rozměrech malého severočeského města to asi spadá do kategorie „kavalírských deliktů“. Ale pro političku, jejímiž hlavními agendami jsou bytová politika a stavební zákon (který mimochodem zjednodušuje zpětnou legalizaci černých staveb) jde o reputačně nepříjemné záležitosti.
Navíc nároky kladené na členy vlády jsou přece jen jiné než u komunálních politiků nebo běžných občanů. Připomeňme, že černá stavba a snaha o její následné „obílení“ patřily mezi dílčí argumenty, jimiž prezident Petr Pavel operoval ve svém trochu podivném zdůvodnění, proč nemůže jmenovat Filipa Turka ministrem.
Turkovou „moštárnou“ dokládal prezident politikův laxní přístup k dodržování pravidel, což v očích hlavy státu byla jedna z (mnoha) věcí, které Turka jako kandidáta na ministra diskvalifikovaly. A nutno též připomenout, že přes všechny pochyby, které lze o tehdejších Pavlových argumentech z hlediska ústavnosti mít, předseda vlády Babiš na ně nakonec přistoupil. Nešel s prezidentem do ústavního sporu a Turkovu nominaci stáhl.
Je možné, že reputační potíže své ministryně Andrej Babiš prostě přehlédne. Ale pokud by přece jen chtěl reagovat i nějak jinak než očekávatelným urážením novinářů, možnosti by měl. Například by se mohl vrátit k původnímu záměru silného Ministerstva hospodářství a svěřit resort Zuzany Mrázové do správy Karlu Havlíčkovi. Pro toho by řízení dvou ministerstev nebylo žádnou novinkou, v minulé Babišově vládě jak známo vedl skoro dva roky resorty průmyslu a dopravy.
Záměr sloučení obou ministerstev dává sám o sobě smysl, také se o něm mluví dlouhá léta a zdaleka nejenom v hnutí ANO. Odvahu ale nakonec nenašel nikdo, ani Andrej Babiš. Pokud by případ ministryně Mrázové Babišovi původní odvahu vrátil, mohl by posloužit i jinak než jen jako další ukázka politického pokrytectví.
