Článek
Stalo se zvykem, že politici na sociálních sítích přejí v souvislosti se Svátkem matek, který připadá na tuto neděli, klidný den ženám a radost z dětí, oceňují jejich nasazení, trpělivost a to, jak svoji mateřskou roli zvládají. Sem tam kytka, jako vrchol ocenění poukázka do wellnessu.
Tahle rétorika je na první pohled roztomilá, ale v důsledku vlastně odvádí pozornost od toho zásadního: To, co matky potřebují, není uznání jednou za rok, ale systémové změny související s funkčními jeslemi a školkami, narovnání platů a zejména každodenní vyvázání se z mateřské mentální zátěže.
Francouzská kreslířka, která si říká Emma, vytvořila komiks, který se jmenuje „Měla jsi mi to říct“. Popisuje se v něm věčný kolotoč mateřských činností, úkolů a každodenní ubíjející rutiny. Otec dětí se v něm obrací na matku s lehkou výčitkou. Aby mohl vykonávat domácí práce a péči o děti, musí mu jejich matka přece jasně říct, co má udělat - rád jí pomůže, ale musí mu to říct!
Emma v odpovědi na to ukazuje v jednoduchých kresbách a bublinách, jak paprskovitá je práce matek a jak se řetězí, a že pokud někdo nevezme domácí práce za své komplexně tak, jak na sebe navazují, nijak jim to „nepomůže“. „Když muž od partnerky očekává, že mu bude říkat, co má dělat, bude v jeho očích manažerkou a on podřízeným,“ vysvětluje Emma.
Plánování a řízení domácnosti je samo o sobě projektovým vedením na plný úvazek a žádný projektový vedoucí pak už nemá prostor, čas a energii podílet se i na vykonávání jednotlivých úkolů. Jde navíc o velkou psychickou zátěž, protože si nemůžete dovolit na nic zapomenout.
Ženy v domácnosti ale plní jak roli manažerky, tak obvykle řadu úkolů i samy vykonávají, což je mnohem víc než práce pro jednoho člověka. Představte si to tak, že by generální ředitel firmy naplánoval její směřování, rozparceloval ho na jednotlivé procesní úkony a ty by si pak také sám splnil.
S narozením dětí se tahle zátěž, která kromě jejich vlastní práce v zaměstnání na ženách leží, zmnohonásobuje, protože to, co musíme mít na paměti kolem dětí, je obrovský, nikdy nekončící kolotoč obsahující péči o jídlo, jejich oblečení, zdraví, školu, péči o vztahy, jako je třeba vedení diáře s narozeninami jednotlivých členů širší rodiny nebo kamarádů dětí.
V důsledku tedy nejde například o to, že otec odveze dítě ze školy na kroužek. Ale o to, že někdo, obvykle matka, musí vědět, které kroužky se pro dítě nabízejí, musí je včas zabookovat, držet v hlavě to, zda jsou zaplacené, mít pod kontrolou whatsappové skupiny, v nichž se domlouvají podrobnosti, vybavit dítě pomůckami, vědět, odkud, kam a kdy je třeba ho zavézt a jak to skloubit s ostatními dětmi v rodině.
Je to jako rozdíl mezi legislativou a exekutivou – a ten, kdo občas pomůže s exekutivou, nese menší mentální zátěž než ten, kdo dává dohromady legislativu.
Ta se zdaleka netýká jen kroužků, ale všech zdánlivě jednoduchých úkonů kolem dětí, počínaje objednáním k zubaři a konče monitorováním toho, jestli má dítě nové boty na sezonu nebo nepotřebuje zaplatit obědy ve škole a dopomoci v matematice, případně podpořit v konfliktu se spolužačkou.
Je to tisíc a jedna věc, která dennodenně stojí matky energii. A jsou to přesně ty matky, které k tomu na plný úvazek pracují a doma denně tráví domácími pracemi podle výzkumů i o tři hodiny více než muži.
Pokud chceme skutečně oslavit Svátek matek, musíme si být mentální zátěže spojené s mateřstvím a domácími povinnostmi vědomi. A následně je v rodině rozdělit mezi dospělé členy spravedlivěji.
Způsobů je určitě víc, ale pro začátek postačí verbalizace celé věci, prostě o tom mluvit. Pokud byste hledali inspiraci jinde, rodiče si mohou zdarma stáhnout třeba „audit“ na stránkách iniciativy Férová domácnost a poctivě si projít, kdo dělá co.
Není to příjemné. Ale je to mnohem férovější gesto než kytka a pár vět na sítích, které muže nic nestojí – a ženám neuleví.
