Ukrajinská otočka vůči USA: Šest expertů vysvětluje, proč se změnila situace

Kyjev a Washington se od sebe zase postupně oddalují. Byť je to patrné už od nástupu administrativy současného amerického prezidenta Donalda Trumpa loni v lednu, se začátkem války proti Íránu na konci letošního února se tento proces výrazně urychlil.

Spojené státy i kvůli ní přestaly fungovat jako stabilní a aktivní prostředník v jednáních o Ukrajině a samotný mírový proces se v praxi zastavil.

Ukrajinská strana zároveň mění tón. Prezident Volodymyr Zelenskyj začal veřejně kritizovat americký přístup způsobem, který byl ještě před rokem nemyslitelný.

Otevřeně říká, že USA tlačí na Kyjev silněji než na Moskvu, a že některé kroky Washingtonu – včetně změn v přístupu k ruské ropě – podle něj posilují v Kremlu pocit beztrestnosti. Kritizoval i to, že zvláštní vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner jeli několikrát do Moskvy, ale v Kyjevě se ještě neukázali.

Stejně tak se posouvá rovnováha vztahu. Ukrajina už není tak závislá na americké pomoci, víc spoléhá na vlastní obranný sektor a podporu Evropy. Podle části expertů tím USA ztrácejí část svého dřívějšího vlivu na Kyjev.

„Oproti době Bidenovy administrativy se zásadně změnila rovnováha moci, protože Spojené státy už nemají takovou páku jako dřív,“ říká pro Seznam Zprávy analytik think tanku Atlantic Council Peter Dickinson.

Seznam Zprávy oslovily šest expertů a požádaly je o odpověď na otázku: Proč k otevřené změně ukrajinského přístupu došlo, a může se to Zelenskému vzhledem k Trumpově známé touze po projevech úcty vymstít?

(britský politolog a vyučující na Národní akademii Kyjevské univerzity v Mohyle)

Trump ukončil ekonomickou i vojenskou pomoc s přesvědčením, že tím donutí Ukrajinu kapitulovat před ruskými požadavky. Věřil, že si velmoci mají rozdělit svět mezi sebou, a zároveň doufal, že mu to přinese Nobelovu cenu za mír. Stejně jako Rusko podcenil Evropskou unii a předpokládal, že nedokáže nahradit americkou podporu. To se ale nestalo.

Finanční výpadek po konci americké pomoci pokryly EU, Británie, Norsko a Kanada. Ukrajina má podle mě dnes nejlepší obranný sektor na světě a začátkem roku 2026 válku vyhrává. Trump se stal irelevantním a Zelenskyj už nemusí předstírat vstřícnost vůči němu ani jeho údajnému mírovému procesu, který nikdy nebyl míněn vážně.

USA dnes podle mě nemají na Ukrajinu zásadní vliv a Trump zároveň nemůže zastavit dodávky zbraní přes evropské spojence, protože potřebuje podporu amerických zbrojních firem. Ukrajina i Evropa jsou dnes na stejné vlně a Trumpových Spojených států už mají dost.

(hlavní analytik ukrajinské divize washingtonského think tanku Atlantic Council)

Zelenskyj je dnes vůči Trumpovi otevřenější než dřív. Neútočí na něj přímo, ale začal veřejně vyjadřovat výhrady, což by v minulosti nedělal. Jeho komunikace je celkově méně opatrná a přímočařejší.

Změna je ale hlavně v zákulisí. Ukrajina zvýšila počet útoků na ruské území, zejména na energetickou infrastrukturu, a zároveň zaznívá, že ji západní partneři žádali o jejich omezení. Oficiálně se neříká, že šlo o USA, ale podle všeho to tak většina aktérů chápe a v neveřejných rozhovorech se to potvrzuje. Oproti době Bidenovy administrativy se ale zásadně změnila rovnováha moci, protože Spojené státy už nemají takovou páku jako dřív, kdy byly hlavním poskytovatelem pomoci.

Jakákoli kritika Trumpa ale může mít zpětný dopad. Trump reaguje velmi osobně, je agresivní vůči těm, kdo se mu postaví, drží si dlouhé křivdy a snaží se lidi trestat. Rizika tam tedy jsou, i když nejde jen o něj.

V USA je i veřejné mínění, politické strany i širší establishment a v těch je podle dostupných dat stále silná podpora Ukrajiny. Zelenskyj tak nemluví jen k Trumpovi, ale i k Američanům obecně – říká jim, že mají problém a že jejich prezident komplikuje situaci. Dělá to ale opatrně, bez otevřené eskalace, aby si nespálil všechny mosty.

(ukrajinský politolog, ředitel kyjevského Centra pro Blízký východ)

Ukrajina změnila své priority a začíná podle toho aktivně jednat, protože stále víc vnímá širší geopolitický obraz, který je formovaný i konflikty mimo Evropu, včetně války v Íránu. Kyjev dnes nevnímá válku jen jako střet s Ruskem, ale jako součást většího přeskupování sil, kde se zároveň proměňuje role Spojených států i dalších klíčových aktérů.

V tomhle rámci Ukrajina sleduje i vývoj kolem Íránu, který považuje za faktor oslabující Rusko, protože omezuje jeho přístup k dronům, raketám a dalším technologiím. Zároveň si ale uvědomuje, že pokud se pozornost USA víc přesune na Blízký východ, může to vést k přehodnocení amerických priorit i směrem k Ukrajině.

Dřív byla Ukrajina mnohem víc svázaná americkými rozhodnutími a musela na ně okamžitě reagovat. Dnes už Washington nemá tak silnou páku jako dřív, což Kyjev vede k větší samostatnosti v některých vojenských i politických krocích.

Zároveň ale Ukrajina Spojené státy stále vnímá jako klíčového partnera, jen už ne jako jediný rozhodující zdroj podpory. Rovnováha se posouvá směrem k tomu, že Kyjev víc kombinuje vztahy s různými spojenci a méně se opírá o jedno centrum moci.

(novinář časopis The Atlantic a znalec osobnosti Volodymyra Zelenského)

V poslední době došlo k poměrně výrazné změně ve strategii i tónu vztahu mezi Trumpem a Zelenským, respektive mezi Bílým domem a Kyjevem. Když Trump nastoupil do úřadu v lednu 2025, ukrajinská strana nastavila poměrně jasnou linii: snažit se ukázat, že Ukrajina není překážkou míru.

Zelenského administrativa tehdy zdůrazňovala, že je připravená k jednáním kdekoli, ať už v Abú Dhabí, Ženevě nebo jinde, a že je otevřená diskuzi o příměří. Cílem bylo dát najevo Trumpově administrativě, že problémem není Kyjev, ale Moskva, a že Ukrajina stojí o diplomatické řešení.

V posledních zhruba dvou měsících se ale tón změnil. Zelenskyj je ochotnější veřejně kritizovat americký postoj, zejména vnímání ruských narativů, ochotu ke kompromisům s Putinem nebo přístup některých amerických emisarů, kteří podle Ukrajinců nevěnují Kyjevu dostatečnou pozornost. To vede k rostoucí frustraci, která se už začíná víc projevovat navenek.

Zároveň je v tom i posun daný větší ukrajinskou soběstačností. Ukrajina víc spoléhá na vlastní schopnosti, zejména na operace hluboko v ruském území proti energetické infrastruktuře, ropnému sektoru a ekonomice. To výrazně mění dynamiku války a posiluje v Kyjevě přesvědčení, že strategie tlaku může fungovat lépe než hledání kompromisu.

(analytik ukrajinského deníku The Kyiv Independent)

Ukrajina už dnes funguje víc samostatně a má větší manévrovací prostor, takže Spojené státy nemají na Kyjev tak silnou páku jako v minulosti a tlak Washingtonu už nemá automatický dopad na rozhodování v Kyjevě.

(americká válečná reportérka a spisovatelka žijící v Chersonu)

Podle mého názoru nemá smysl s Trumpem vůbec mluvit a Ukrajina si to stále víc uvědomuje, což se odráží i v jejím rostoucím sebevědomí vůči Spojeným státům. Kyjev už není v takové pozici, kdy by automaticky přizpůsoboval své kroky americkému tlaku, a víc vychází z vlastního hodnocení situace i toho, že má dnes silnější vlastní kapacity než dřív.

Můžete s Trumpem mluvit a oni s ním mluví, ale je to jako mluvit s Rusy. Nevede to k žádným výsledkům. Naši nejlepší spojenci jsou teď Evropané. Jsou sice pomalí, ale aspoň jsou spolehliví. Ukrajina se tak víc opírá o jiné partnery než o Washington a posouvá těžiště své důvěry směrem k Evropě, která je vnímána jako stabilnější, i když méně rychlá.