Článek
Tak velkou změnu vysoké školství nezažilo od devadesátých let. Ministerstvo školství (MŠMT) připravuje zcela zásadní úpravu jejich řízení, která by přinesla překopání celé vysokoškolské samosprávy. A to do té míry, že by změnu poznal každý student.
Nový zákon připravuje ministr školství Robert Plaga (za ANO). Na papíře už je základní výkop a rozjela se podrobná jednání. Na začátku příštího týdne skončí první kolo schůzek a bude se připravovat věcný záměr zákona. Nekonečné debaty se čekat nedají, protože základní rámec návrhu půjde letos na vládu. Paragrafové znění pak příští rok.
Je to opravdu komplexní věc, která řeší vše od fungování vysokých škol přes financování, kvalitu vzdělávání až po akademické kariéry. Naprosto zásadní – a jde o opravdu velký třesk – je ale reforma řízení vysokých škol.
„Smyslem je revidovat současný model kolektivní neodpovědnosti a profesionalizovat systém řízení,“ píše se v úvodním materiálu ministerstva školství k přípravě věcného záměru zákona.
Naprosto klíčovým orgánem vysoké školy se má stát úplně nová entita – univerzitní rada. Mimo jiné má jmenovat rektora a schvalovat rozpočet i všechny základní dokumenty. Čili má do velké míry nahradit pravomoci akademického senátu a správní rady.
Měla by mít devět členů a po třech by ji měli tvořit akademici jmenovaní senátem, externí členové vybraní komisí složenou ministrem a zástupci zaměstnavatelů, veřejných organizací nebo absolventských spolků, kteří prošli výběrovým řízením.
„Z analýzy zahraničních modelů i současného fungování českého vysokého školství je zjevné a prokazatelné, že nás trápí nedostatečná profesionalita řízení. Zároveň nemáme dostatečně vyjasněné role jednotlivých aktérů, a tak leckdy vysoká škola funguje spíš jako konfederace fakult,“ vysvětluje ministr školství Robert Plaga (za ANO), proč je podle něj mimo jiné potřeba kompletně změnit zákon o vysokých školách a odkazuje se přitom na studii Institutu pro rozvoj vysokého školství.
Už žádné soudy
Daleko silnější pravomoci má mít pak rektor. Nejen skutečně řídit vysokou školu, což je dnes směrem k jednotlivým fakultám velmi složité, pokud nejde o konsenzuální rozhodnutí. Fakulty by mohl po schválení radou klidně sloučit nebo i rušit. Navrhoval by jmenování i odvolávání děkanů.
Tohle by odblokovalo řešení řady excesů, které se v posledních letech řešily. A konflikty končily až u soudu. Stále běží spor mezi bývalým děkanem Národohospodářské fakulty Miroslavem Ševčíkem, dnes poslancem za SPD, a Vysokou školou ekonomickou. Soudy se věnují také Katolické teologické fakultě, dříve se spory vedly třeba na Univerzitě Palackého v Olomouci nebo na brněnské Mendelově univerzitě.
„Rektor má mít jednoznačně širší pravomoci, protože za všechno zodpovídá, ale dnes mu někdo jiný ‚diktuje‘, jak to má dělat. Jednodušší mechanismy řízení by rozhodně mohly pomoci s řešením excesů. Zcela jistě jim nezabrání, protože to vždycky bude o lidech, ale třeba dnes rektor vůči děkanovi nemůže skoro nic,“ říká bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.
Debata je ale velmi živá, už kvůli tomu, že příprava zákona nabrala velkou rychlost. Spousta konkrétních detailů se ale může ještě měnit. Ve čtvrtek jednala Rada vysokých škol a k diskuzi se připojila i vrchní ředitelka sekce vysokého školství MŠMT Dana Bilíková, která uvedla, že například o počtech členů rady se ještě bude jednat. U velkých škol, jako jsou univerzity Karlova nebo Masarykova, by mohl být vyšší. Podkladová analýza Institutu pro rozvoj vysokého školství, který se na reformě podílí, na základě zahraniční praxe ukazuje, že počet se může pohybovat od 5 do 20 členů.
Zásadní je pro ministra Plagu, aby se veřejné vysoké školy otevřely společnosti. To znamená, aby jejich řízení neovládali pouze lidé zevnitř univerzity, ale zároveň aby reagovali na poptávku společnosti. Nejen co se týče přípravy dostatečného počtu absolventů ve společensky potřebných profesích, ale také spolupráce se zaměstnavateli. A samozřejmě aby stoupla kvalita českého vysokého školství.
„Vysoké školy potřebují prostě akceschopná vedení, aby dokázaly daleko rychleji reagovat na to, co se ve světě děje,“ doplňuje Plaga.
Autonomie v ohrožení, varují akademici
Že by v českém vysokém školství bylo všechno v naprostém pořádku, neříká v podstatě nikdo. Na druhou stranu návrh ministra Plagy zcela překopává současný samosprávný systém řízení vysokých škol. A to je skutečně třaskavá věc.
Rada vysokých škol už přijala usnesení, že „důrazně odmítá představený návrh na změnu systému řízení vysokých škol“, i když si je vědoma potřeby modernizace legislativy, a tak nemá problém s dalšími částmi záměru – ohledně financování nebo akreditací.
„Například navržený model, včetně zavedení nového klíčového orgánu v podobě univerzitních rad, prakticky likviduje nezávislou akademickou samosprávu na úrovni vysoké školy i jejích součástí. Je krokem k faktické ztrátě nezávislosti veřejných vysokých škol, krokem směřujícím k jejich politizaci a ohrožujícím akademickou autonomii vysokých škol,“ píše se v usnesení.
Usnesení Rady vysokých škol
Rada vysokých škol v souvislosti s aktuálně probíhající přípravou věcného záměru nového zákona o vysokých školách vyjadřuje tato svá stanoviska:
- Rada vysokých škol si je vědoma potřeby modernizace legislativy související s terciárním vzděláváním tak, aby přispěla ke zvýšení konkurenceschopnosti českého vysokého školství v mezinárodním kontextu.
- Rada vysokých škol pozitivně hodnotí některé dílčí úvahy, jako např. posílení institucionální autonomie a odpovědnosti v oblasti kvality a akreditací, nebo přechod k tzv. kontraktovému financování, které přinese vysokým školám vyšší finanční stabilitu a usnadní strategické plánování vysokých škol, včetně možnosti efektivně reagovat na celonárodní poptávku po společensky potřebných profesích.
Rada vysokých škol se obává, že vnější aktéři získají takovou sílu nad směřováním vysoké školy, že to nemusí být ku prospěchu jejich rozvoje. Šla by tedy raději pozvolnější cestou.
„Lepší by byl evoluční, nikoliv takto revoluční krok. Tedy aby se řízení vysokých škol hierarchizovalo. Teď máme systém rozdělený na dvě mocenské části – vysokou školu a fakulty. A dávalo by smysl v prvním kroku vytvořit skutečně jednotné vysoké školy. V systému vnitřního řízení tedy vidíme rezervy, ale nemyslíme si, že je problém v akademické samosprávě,“ říká Tomáš Kašparovský, předseda Rady vysokých škol a proděkan pro rozvoj a kvalitu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Pohledy akademiků se ale liší. Rada vysokých škol, která je složená ze zástupců akademických senátů, vidí v nové reformě ohrožení samosprávy, jelikož by senáty o řadu pravomocí přišly. Z druhé strany ale rektoři dlouhodobě volají po tom, aby měli silnější páky na řízení škol, když už stojí v jejich čele.
„Určitě potřebujeme pružnější řízení vysokých škol například směrem ke spolupráci s firmami. Je ale nutné ponechat akademické obci v rukou pojistky,“ říká rektor Vysoké školy chemicko-technologické a předseda České konference rektorů Milan Pospíšil.
V tomto případě ministerstvo školství navrhuje, aby akademický senát nejen jmenoval své zástupce do univerzitní rady, ale aby mohl kvalifikovanou většinou odmítnout navrženého kandidáta na rektora nebo děkana nebo předložit návrh na jejich odvolání. O existenci fakultních senátů by rozhodovaly samy univerzity. Takže by mohly fungovat i nadále, ale také mohou zaniknout.
„Ve funkčních evropských vysokoškolských systémech není nikde tak silná role akademického senátu. Ani podle mezinárodních dokumentů akademická samospráva, na kterou se odvolává Rada vysokých škol, prostě neznamená absolutní moc akademických senátů. Znamená podíl na řízení,“ dodává Plaga, že jednoznačně souhlasí, aby akademický senát hrál významnou roli jako pojistka proti zneužití moci ze strany rektora nebo rady.
Obrana proti politizaci
Že je ale třeba v akademickém prostředí něco změnit, je jasné, a to hlavně proto, aby byly univerzity v dnešní vysoce konkurenční době schopné uspět ne doma, ale v mezinárodním prostředí.
„Rozhodovací orgány univerzit musí být menší a akceschopnější, a to v kontrastu k velikým akademických senátům. Správná velikost je za nás tak osm až 15 členů. Jsme přesvědčeni, že v těchto orgánech by měli být zapojeni vnější aktéři, nejenom zaměstnanci a studenti dané instituce,“ říká Matouš Glanc, ředitel organizace Czexpats in Science, která propojuje české vědce v zahraničí mezi sebou a s vědeckými institucemi v Česku.
Glanc ale zároveň doplňuje, že vnějšími aktéry jsou myšleni především zkušení akademici z jiných univerzit a ideálně také ze zahraničí, doplnění o zástupce dalších institucí a soukromého sektoru. Czexpats in Science na reformě vysokoškolského zákona spolupracují a účastní se také jednání pracovních skupin ministerstva.
„Jasnou červenou linií je pro nás přímý politický vliv na univerzity. Jestliže do univerzitních rad mají zasednout externí členové, tak se nesmí stát, že půjde o přímé politické nominanty. Většinu v takovém orgánu nesmí vybírat také ministr nebo představitelé státu,“ dodává Glanc.
Ministerstvo školství v pracovních návrzích počítá s tím, že politizace vedení vysokých škol nebude možná. Bude ale samozřejmě záležet na zcela konkrétním znění zákona, a proto třeba Rada vysokých škol už dnes před politizací varuje.
Na druhou stranu, dnes mají poměrně silnou zákonnou roli správní rady (i když spíš formální), které mimo jiné schvalují rozpočty vysokých škol. A v těchto radách už dnes aktivní politici zasedají, mimochodem je podle zákona jmenuje ministr školství. Členy správní rady Univerzity Karlovy jsou například poslanci Radek Vondráček (ANO) a Jana Černochová (ODS), na Masarykově univerzitě to je poslanec Petr Hladík (KDU-ČSL) a senátor Jiří Dušek (za ODS).
Podle ministerstva školství nebude v novém systému řízení možné, aby politici v univerzitních radách zasedli. Část z nich (podle současného návrhu tři) sice vybere komise jmenovaná ministrem. Měla by být ale složená z nezávislých odborníků a výběr členů rady bude omezený na akademiky z ostatních vysokých škol v Česku nebo v zahraničí.
