Už ne jen zlato a hotovost, nyní se dědí krypto i akcie. A s tím i problémy

Řešit pozůstalost není jednoduché, někdy navíc mohou nastat okolnosti, které dědické řízení komplikují. Takovým případem může být například dědění investic - především těch, které člověk před svým odchodem neuspořádal.

Ačkoli je i tato položka součástí běžného dědického řízení, najít kam a do čeho zesnulý investoval, nemusí být vůbec jednoduché. Pro investice totiž neexistuje žádný univerzální centrální registr a možností investovat je nespočet, navíc dokonce i napříč státy.

V případě finančních nástrojů, jako je například penzijní spoření, stavební spoření nebo životní pojištění je situace poměrně jasná. Dopátrat je v pozůstalosti je navíc podstatně jednodušší - bankovních institucí je totiž výrazně méně a je snazší je všechny oslovit.

„U českých bank, fondů a obchodníků s cennými papíry většinu investic notář v rámci dědického řízení obvykle dohledá přes součinnost finančních institucí. Největší problém bývá u zahraničních brokerů, investičních aplikací nebo kryptoměn – pokud o nich rodina neví, nemusí se je podařit dohledat vůbec,“ vysvětluje Jiří Šafařík ze společnosti Freedom Financial Services.

Notář po smrti člověka, v právním jazyce zůstavitele, pátrá po jeho majetku. Podle prezidenta Notářské komory Radima Neubauera notář aktivně kontroluje veřejné rejstříky, například katastr nemovitostí či živnostenský rejstřík, nově má také přístup k informaci, zda měl zůstavitel sjednané penzijní či stavební spoření.

„Například životní pojistku bez znalosti konkrétní pojišťovny notář nezjistí, nicméně v případě určení obmyšlené osoby taková pojistka dědickým řízením stejně neprochází,“ vysvětluje. Obmyšlená osoba je člověk, který je ve smlouvě o životní pojistce přímo a jasně určen jako ten, který tyto peníze zdědí.

Existuje ovšem Centrální registr účtů (CRÚ), který eviduje, zda má daná osoba u banky nějaký účet a Centrální depozitář cenných papírů (CDCP), který slouží jako rozcestník pro české akcie, dluhopisy a podíly fondů v zaknihované podobě.

Stále je ale podle něj široký okruh informací o aktivech, ke kterým notář přístup nemá. Jsou to například zůstatky na běžných účtech, jak v bankách v ČR i v zahraničních či investice do cenných papírů.

„K zůstatkům se tedy dědicové dostanou jen v případě, kdy o účtu či investičním účtu vědí, a notářům informaci poskytnou, případně je informace zmíněna v závěti. V neposlední řadě existují aktiva, například kryptoměny, ke kterým se dědicové dostanou, jen pokud o nich vědí a zároveň pokud disponují přístupovými údaji,“ doplňuje.

Jak tedy zjistit, jestli náhodou v pozůstalosti nejsou také investice? Nejlepší je notáři podat co nejvíce informací, aby věděl, kam se případně má podívat či obrátit. Podle Šafaříka jsou dnes většinou dohledatelné podle platební historie bankovních účtů, protože investování do českých i zahraničních produktů probíhá zpravidla bezhotovostně.

„Převody na brokery, podílové fondy, investiční platformy nebo kryptoměnové burzy tak často zanechávají stopu právě v historii účtu zemřelého. Důsledná kontrola bankovních výpisů proto bývá jedním z nejpraktičtějších způsobů, jak dohledat majetek, o kterém rodina často vůbec neví,“ vysvětluje.

Stejným způsobem lze odhalit také životní pojištění, penzijní produkty nebo pravidelné investice. Právě u zahraničních brokerů a online investičních platforem bývá problém největší, protože český notář nemusí takové investice automaticky dohledat. Pokud o nich pozůstalí nevědí a neexistuje evidence účtů, může se stát, že majetek zůstane fakticky nedostupný nebo se o něm rodina nikdy nedozví.

Velmi důležitou roli dnes hraje také digitální stopa zemřelého, zejména e-mailové účty. Právě e-mail bývá hlavním rozcestníkem k investicím, broker účtům, kryptoměnám, bankám, cloudovým úložištím i elektronickým smlouvám. Pokud rodina ztratí přístup k e-mailu zemřelého, může tím podle Šafaříka prakticky ztratit možnost dohledat část majetku.

Dodává ovšem, že některé e-mailové služby umožňují předem určit správce neaktivního účtu nebo osobu, která po smrti získá přístup k datům, jiné účty po delší neaktivitě mažou nebo zpřístupní data pouze na základě dokumentů z dědického řízení. I proto se dnes doporučuje řešit digitální majetek a přístupy stejně systematicky jako klasický finanční majetek. Tedy myslet na tuto možnost ještě za života.

Investice jsou standardní součástí pozůstalosti stejně jako nemovitosti nebo peníze na účtech. Do dědictví se podle Šafaříka započítává jejich hodnota přesně ke dni úmrtí. Pokud byly součástí společného jmění manželů, nejprve se vypořádá společné jmění a teprve podíl zemřelého se dědí. Následně se rozdělí podle závěti, dědické smlouvy nebo zákonné dědické posloupnosti, jak ji určuje zákon.

Dědici podle něj mohou získat buď samotné investiční nástroje, například akcie nebo podílové listy fondů, nebo finanční vyrovnání odpovídající hodnotě jejich podílů.

Investice, jako jsou akcie, ETF, podílové fondy a podobně podle něj obvykle nelze po smrti vlastníka legálně převzít jen pomocí přístupových hesel. Jsou totiž evidované na konkrétní osobu a standardně podléhají dědickému řízení. Bez právního vypořádání dědictví nevzniká dědicům vlastnické právo k investicím ani možnost s nimi legálně nakládat.

„Na rozdíl od hotovosti jsou investice vedené v evidencích bank, brokerů nebo depozitářů, takže je nelze jednoduše „utajit“ nebo neformálně převést mezi pozůstalými. Zatajování investic mimo dědické řízení může být v rozporu se zákonem a může vést ke sporům mezi dědici nebo k právním následkům,“ upozorňuje.

Zároveň dodává, že samotná znalost hesla ještě neznamená vlastnické právo k investici. Pokud manželka nebo jiný příbuzný zná přístupové údaje, automaticky tím investice nezískává. O vlastnictví rozhoduje dědické řízení, závěť nebo jiný právní titul.

Dědické řízení v těchto případech bývá výrazně složitější. Zahraniční instituce často požadují úředně ověřené dokumenty, překlady nebo speciální potvrzení o dědictví. Některé účty mohou být zablokované i mnoho měsíců a je třeba respektovat zahraniční pravidla.

Samotné nabytí dědictví se dnes v Česku nedaní. Daňová povinnost ale může vzniknout později při prodeji zděděných investic nebo při pobírání dividend a dalších výnosů. U zahraničních investic může vstupovat do hry i zahraniční zdanění a smlouvy o zamezení dvojího zdanění, doplňuje Šafařík.

Myslet na to, co se s investicemi stane po smrti, je vhodné dopředu. Investor buď může své rodině sdělit, kde má své prostředky vložené, aby pozůstalí věděli, kde se mají zajímat. Je ale také možné sdělit informace právníkovi či je popsat v závěti.

Podle Šafaříka zde má význam dědický plán. „Základ je mít přehled majetku a investic na jednom místě – tedy kde jsou vedené, čísla účtů, kontakty a instrukce pro pozůstalé. Vedle toho je vhodné řešit i samotné rozdělení majetku – tedy závěť, dědickou smlouvu nebo jiné pořízení pro případ smrti,“ vysvětluje.

Častým praktickým cílem je podle něj také zajistit, aby měl pozůstalý partner okamžitě dostupnou hotovost a nemusel například kvůli vypořádání dědiců prodávat rodinný dům. Proto se v praxi často kombinuje závěť s likvidními rezervami, životním pojištěním s obmyšlenou osobou, doplňkovým penzijním spořením s oprávněnou osobou nebo dalšími nástroji, které pomáhají zabránit nucenému prodeji majetku a rodinným sporům.

„Pokud chce investor zůstavitel zajistit, aby investice připadly konkrétní osobě, musí to aktivně právně upravit – například závětí, dědickou smlouvou nebo vhodným nastavením majetkové struktury. Jinak může nastat situace, kdy o investicích nikdo neví nebo se k nim dědicové prakticky nedostanou,“ vysvětluje Šafařík.

Důležité je nezapomenout na přístupové údaje, hesla či kódy k jednotlivým účtům nebo hardwarové peněženky a mít je uložené a přístupné dědicům. Například kryptoměny jsou bez nich totiž beznadějně ztracené. Pokud tedy chcete, aby měl k těmto aktivům někdo přístup, je třeba na to včas myslet a zajistit k nim bezpečný přístup.