Domek na nožkách, kulatá terasa i výklopná střecha: chaty v rukou architektů

Když se řekne chata, málokdo si asi představí hodnotnější architekturu. V Česku jsou to většinou užitné stavby, i když často individuálně navržené, postavené a zkrášlované. Roli tu hraje inspirace příběhy o zálesáctví, za dob socialismu jejich podobu podstatně ovlivnila i omezená nabídka materiálů a vzorů. Mnozí se tehdy ve svých chatách realizovali při úniku z každodenní reality totalitního režimu a z uniformních paneláků. V podobném duchu pokračují dodnes.

Nová výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se však nezabývá chatařením jako romantickým sociologickým a kutilským fenoménem. Ukazuje, že i mezi víkendovými a letními domky v přírodě lze najít zajímavé příklady svébytné a někdy i experimentální architektury.

Vděčí za to hlavně kurátorovi, jímž je historik architektury, publicista, fotograf a pedagog Adam Štěch. Tento neúnavný hledač méně známých architektonických skvostů ve městech i na venkově na svých cestách nafotil řadu výjimečných kousků v Česku i v několika dalších zemích Evropy.

Na některé jejich autory se už dávno zapomnělo, jinými jsou lidé velmi známých jmen. Mezi nimi třeba švýcarští funkcionalisté Le Corbusier a Pierre Janneret nebo architekti československého pavilonu pro Expo 58 František Cubr a Zdeněk Pokorný.

Najdete tu také osobnosti českého funkcionalismu Bohuslava Fuchse a Ludvíka Hilgerta, otce známého teoretika a profesora na ČVUT Lubomíra Šlapety či Karla Dudycha, který má na svém kontě i místnost Pátečníků ve vile Karla Čapka.

Výstava Chata: Fenomén ve světě architektury vybrané stavby z období od první republiky do konce socialistické éry zasazuje do kontextu vývoje moderní architektury 20. století. Ale také do obecného vývoje a emancipace moderní evropské společnosti. Lidé v Evropě během minulého století bohatli a získali i větší množství volného času, který se často rozhodli trávit v přírodě.

Kromě letních sídel tak postupně rostly prázdninové osady poblíž velkých měst nebo trampské enklávy. „Ať už to byly honosné letní domy nebo trampské sruby, všechny spojovala touha vymanit se z moderního velkoměstského života a utéci do klidu a romantiky nedotčené přírody,“ přibližují autoři výstavy.

Tato změna ve společnosti ovlivnila i myšlení architektonické a výtvarné avantgardy. Chaty, letní domy a takzvané „weekendy“ přitáhly k navrhování i řadu předních architektů.

V Česku se podle Adama Štěcha architektonicky zajímavé chaty koncentrují hlavně do populárních rekreačních oblastí, jako jsou Slapská přehrada, Beskydy, Posázaví, Brněnská přehrada nebo celá Vysočina. „Některé můžeme najít v osadách, některé jsou solitérní. Rozdíl je mezi chatou a letním domem. Chaty jsou většinou schované ve více přírodním prostředí. Letní domy můžeme naopak najít spíše v příměstských rekreačních enklávách,“ vysvětluje Štěch.

Výstavu připravil ve spolupráci s architektem Janem Burešem. Výsledek přináší pestré srovnání různých typologií a inspiračních zdrojů od modernistických interpretací alpských chat přes skandinávské vzory až po plážové domy na jihu Francie. Štěchovy vlastní fotografie doplňují archivní materiály, jako jsou historické publikace a fotografie či plány a skici.

Řadu chat Adam Štěch vyfotil během svých širších cest za architekturou. Poslední dobou, kdy připravoval výstavu, ale cíleně jezdil na místa, kde se chaty nacházejí. „Objevil jsem například řadu rekreačních objektů v Alpách – v Rakousku, ve Švýcarsku, v Itálii nebo ve Francii. Horské modernistické chaty jsou jedním z mých největších zájmů. Například návštěva horské chaty architektky Charlotte Perriand v lyžařském středisku Méribel byla pro mě jedním z největších životních zážitků,“ říká kurátor.

Podobné návštěvy se většinou snaží domluvit dopředu, což vyžaduje hodně času a trpělivosti. „Majitele se snažím kontaktovat různými prostředky – mailem, na sociálních sítích nebo i posílám fyzické dopisy. Je to různé. Domluvit některé návštěvy mi trvá i několik let. Někdy jdu ale i na slepo a zkrátka jen tak zaklepu na dveře. Většinou mi majitelé vyjdou vstříc a dovolí mi interiér nafotit,“ popisuje Štěch.

Občas ovšem narazí i na neúspěch, když zjistí, že některou z vytipovaných staveb někdo poničil přestavbou. „Například jeden z unikátních čtyř letních domů, chat od architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného na přehradě Seč, byl relativně nedávno necitlivě upraven,“ podotýká.

Součástí výstavy je také originální nábytek z některých chat a letních domů. K vidění jsou i unikátní fragmenty jedné ze dvou chat navržených výtvarným umělcem Zdeňkem Pešánkem. Vztah Pešánka a Uměleckoprůmyslového musea v Praze je velmi blízký. V roce 1936 se právě zde konala jeho první a v roce 1942 poslední výstava, za války byl umělec v muzeu dokonce zaměstnaný, což ho zachránilo před okupační perzekucí. Po válce v muzeu založil Společnost pro světlo a světelné umění.

Jak říká Adam Štěch, dnes zažíváme jistou renesanci stavby rekreačních objektů. Zmiňuje hlavně různé formy takzvaných tiny housů nebo glampingu. „Je to velmi populární fenomén a souvisí to i s rozvojem možností nabídek krátkodobých pronájmů. Většina těchto projektů navazuje na ideály modernistických architektů a snaží se pojmout chatu jako minimální, praktické, ale i pohodlné obydlí v přírodě,“ hodnotí Štěch. Této současné kapitole se však výstava nevěnuje.