Evropa ve „vodním stresu“, bezradní už jsou i premianti

Co se stane, když dojde voda? Může se zdát, že na planetě, jejíž povrch je ze 70 % tvořený právě vodou, není potřeba na podobnou otázku znát odpověď. Jenže opak je pravdou. Slané vody je na světě sice dost, ale se sladkou vodou už to tak jednoduché není. A například v Evropě přituhuje. Dokonce natolik, že kontinent zažívá fenomén jménem vodní stres – tedy situaci, kdy poptávka po vodě převyšuje dostupné zdroje.

Vodní stres každoročně zasahuje pětinu evropského území a zhruba 30 % obyvatel, jak píše Evropská agentura pro životní prostředí. Řeky, jezera i podzemní vody jsou pod stále silnějším tlakem průmyslu, zemědělství, urbanizace a energetiky. Situaci navíc zhoršuje klimatická změna, která přináší častější sucha i ničivé povodně.

„Intersucho v rámci portálu Windy zajišťuje odhad půdní vlhkosti a intenzity sucha pro celý svět. Z výsledků jednoznačně vyplývá, že situace v Evropě je momentálně opravdu podstatné sucho zasahující většinu Evropské unie s jádrem někde mezi Bavorskem a západní Ukrajinou. To znamená v pásu, který zahrnuje i Českou republiku. Je to epizoda, která teď trvá několik týdnů, takže postupně se nám začínají projevovat první dopady anomálie půdní vlhkosti,“ uvedl pro Seznam Zprávy profesor Miroslav Trnka z projektu Intersucho.

„Dlouhodobě lze říci, že sucha jsou v EU nejsilnější tam, kde je poměr srážek a potenciálního výparu nejhorší. Jinými slovy tam, kde je teplo a málo srážek – zejména v letním období. Jde tedy o oblast Středomoří, kde v létě panují velká vedra a současně obvykle výskyt srážek není velký,“ podotýká také Jan Daňhelka, ředitel Ústavu hydrologie v Českém hydrometeorologickém ústavu.

„Další oblastí jsou části s kontinentálním klimatem, tedy vzdálené od oceánu, kde může být velmi horké léto a srážky nepřicházejí pravidelně, tedy například Ukrajina, Bělorusko, východ Polska, ale do určité míry třeba i Panonská pánev, včetně přilehlé jižní Moravy,“ vypočítává Daňhelka.

Experti i odborné studie se shodují, že epizody sucha mají v posledních letech po Evropě i tvrdý ekonomický dopad. Podle reportu Stav vody v Evropě v roce 2024 od Evropské agentury pro životní prostředí sucho a extrémní vedra v roce 2022 způsobily v Evropě ztráty až za 40 miliard eur, tedy necelý bilion korun.

První oblastí, na niž nepřízeň počasí z hlediska výnosů dopadá, je zemědělství. K němu se přidávají škody způsobené vlastníkům půdy. Ohrožené jsou i sektory lesnictví či energetiky. V období sucha se snižuje výkonnost výroby energie z vodních elektráren a dostupnost vody pro chlazení. Tím pádem dopady pociťuje i jaderná energetika.

„Když chcete na suchém území budovat další energetické zdroje, které potřebují vodu, jako třeba jadernou elektrárnu, musíte vážit, jestli máte dostatek vodních zdrojů a jestli dokážete překlenout období sucha. To je alfa a omega při uvažování o budoucích investicích, protože na tom území potřebujete mít dostatek vody pro chlazení jaderných bloků,“ upozorňuje Trnka.

„Vidíme, že v oblasti střední Evropy jako Česko a Polsko, už odhady vykazují i letos zemědělcům nižší výnosy. Dopady na vegetaci začínají být negativní ve větší části našeho regionu, ale Česko a Polsko patří k oblastem, kde se situace zatím vyvíjí, řekněme, relativně nejhůře. Pořád ale letos zatím nejde o sucho s devastujícími dopady. To by nastalo v případě, že by trvalo několik měsíců,“ dodává expert.

Podle oficiálních čísel Evropské agentury pro životní prostředí nemusí být ani budoucnost nijak příznivější. Výše zmíněný report varuje, že pokud státy EU výrazně neposílí opatření proti změně klimatu a adaptaci na dopady, mohou se přímé škody do konce století zvýšit až šestinásobně oproti současnosti.

„Evropa se se suchem potýká v posledních letech velmi často. Měli jsme u nás dlouhodobou epizodu sucha mezi léty 2015 a 2019, která byla, řekněme, epochální. Západní Evropa si stejným suchem prošla asi o tři roky později, kdy sucho v roce 2022 vrcholilo zasažením prakticky celého povodí řeky Rýna s výpadky v lodní dopravě,“ upozorňuje Trnka.

Klimatické výkyvy jsou nebezpečné i tím, že zahrnují jak vyprahlý extrém, tak situace, kdy je vody naopak více, než vnitrokontinentální vodní systémy dokáží zvládnout. Poslední velké epizodě sucha z roku 2022 tak předcházely zase povodně v Německu, Belgii a Nizozemsku v roce 2021 a vyšly podle odhadů na dalších 44 miliard eur, tedy více než bilion korun.

Extrémy počasí jsou podle Trnky natolik závažné, že je přestávají zvládat i státy EU proslulé tradicí zvládání nerovnováhy ve vodní bilanci, jako je Nizozemsko. Zjednodušeně lze říct, že ať už se člověk na situaci podívá v podstatě z kteréhokoliv členského státu Unie, problém se zhoršuje.

Roste počet suchých epizod a spolu s ním i spotřeba vody. Podle strategie pro vodohospodářskou odolnost, kterou si nechala vypracovat Evropská komise, má do roku 2030 celosvětová poptávka po vodě převýšit dostupné zdroje o 40 %. To prohlubuje obavy nejen o dostupnost, ale i o kvalitu vody.

Znečištění evropských vod přitom představuje stále větší zdravotní i ekonomickou zátěž. V životním prostředí se dlouhodobě hromadí nečistoty a dopady na zdraví Evropanů přepočítané na finanční náklady odhaduje Komise na 52 až 84 miliard eur ročně.

Snaha zvrátit kontinentální trend ale není v hlavní míře v rukách institucí EU. Ty sice vydávají strategie, reporty a zákony a pokouší se také o snižování emisí skleníkových plynů, které jsou podle vědců z projektu Intersucho primární příčinou sucha, jenže hlavní zodpovědnost je podle expertů regionální – a jsou to vlády členských států, kdo doopravdy drží otěže.

„Najít jedno centrální řešení sucha pro Evropu podle mě není reálné. Kypr, Česko a Finsko jsou odlišné klimaticky i sociálně. Celoevropsky je možné pouze nastavit prostředí a pravidla, která nebudou bránit různým řešením potřebným na lokální úrovni. Sucho má dopady na jednotlivé obce, kraje, velké odběratele vody. Nejefektivnější řešení proto vznikají na lokální úrovni. Národní, případně evropská úroveň má roli spíše v oblasti umožnění řešení z hlediska nastavení legislativy, případně roli symbolickou, ukazující, že si problém uvědomujeme,“ popisuje Daňhelka.

Hlavní kompetence zůstávají podle experta tudíž v rukách národních vlád a každý trochu hraje sám za sebe v závislosti na své situaci i zkušenostech. Projevy klimatických změn i řešení se mezi členskými státy liší.

„Tak jako panují velké rozdíly v dostupnosti zdrojů vody, tak panují i rozdíly v problémech, které způsobují, a liší se i přístupy jednotlivých zemí. Například v Německu je historicky podrobně řešena problematika nízkých vodních stavů na Rýnu jako jeden z aspektů sucha, v Itálii či ve Španělsku jsou problémy spíše v oblasti zásobování zemědělské produkce a podobně,“ říká šéf Ústavu hydrologie.

„Zajímavostí je, že Česko bylo jednou z prvních zemí, která zpracovala koncepci pro zvládání sucha a má v zákoně nastavený systém vytvoření plánů pro zvládání sucha a nedostatku vody a uvedené plány na krajské úrovni i zpracovány,“ dodává odborník.

Navzdory všem popsaným problémům nemají všechna čísla jen temně černé odstíny. Jako pozitivní lze vnímat například fakt, že Evropa patří ke světovým lídrům ve vodohospodářských technologiích a drží zhruba 40 % všech globálních patentů v sektoru. Evropský vodní průmysl také generuje roční obrat kolem 107 miliard eur a zaměstnává 1,7 milionu lidí.

Komise se také pokouší změnit situaci i skrze konkrétní legislativní návrhy. Jedním z nich je Strategie vodní odolnosti či zákon o obnově přírody a klíčovou roli v řešení problému mají podle téhož dokumentu hrát i takzvaná přírodě blízká opatření – například obnova mokřadů, navracení řek do přirozených koryt, zadržování vody v krajině nebo zalesňování.

Tato opatření mohou zároveň pomoci zmírnit dopady povodní, zlepšit kvalitu vody a podpořit biodiverzitu. Optimistická není jen Evropská komise, ale i Jan Daňhelka: „Jsem optimista, proto věřím, že společnost si bude vědoma potřeby s vodou hospodařit čím dál tím lépe a zvládání sucha se stane společenskou prioritou. I když se bude nadále vyskytovat možná častěji a v delších periodách, dokážeme zabezpečit vodní zdroje a nedostatek vody nenastane.“