Článek
Na nemocničním lůžku leží voják se zavřenýma očima a klidně dýchá, kolem něj se v tichosti pohybují dva zdravotníci ve žlutých ochranných oblecích a ošetřují ho.
„Kukla nebo maska, celotělový oblek, holiny, troje rukavice,“ popisuje vojenská lékařka Zuzana Šafusová, co mají její kolegové na sobě. Vypadají trochu jako astronauti ve skafandru, jejich pohyby jsou pomalé.
„Musíte si dávat pozor, abyste do něčeho nenarazili, abyste oblek neprotrhli, něco neshodili. Člověk je v tom větší a motorika je obtížnější. Každý měsíc to procvičujeme,“ doplňuje Šafusovou šéf místního anesteziologicko-resuscitačního oddělení Rudolf Beňo.
Figurant, který hrál pacienta, se po chvíli zvedá a odchází po svých. Nic mu není. Pokud by byl ale opravdu nemocný, daleko nedojde. Specializovaná infekční nemocnice v areálu armádního Centra biologické ochrany Těchonín na Orlickoústecku je jako pevnost stojící v podhůří Orlických hor, jen pár kilometrů od hranic s Polskem.
Dveře v nemocnici fungují jen na čip, bez něj se člověk ven nedostane.
Na chodbách jsou kamery, dveře se otevírají jen na čip, který mají zdravotníci v rukávu, a na vše dohlíží pracovníci velína, kteří mají přehled o pohybu každého člověka uvnitř nemocnice.
„Naše výjimečnost není v tom, že bychom uměli něco úplně jiného než kolegové z Kliniky infekčních nemocí na Bulovce, ale v míře izolace, kterou Těchonín poskytuje,“ shrnuje mluvčí Agentury vojenského zdravotnictví Lada Ferkálová.
Zdejší pracoviště je nachystané na pacienty s nejzávažnějšími nakažlivými nemocemi, jako jsou krvácivé horečky nebo třeba pravé neštovice. Ty jsou sice považovány za vymýcené, ale jak říká ředitel Vojenského zdravotního ústavu Libor Píša, v laboratořích stále jsou a teoreticky by bylo možné je využít jako biologickou zbraň.
„Všichni se opravdu bojí, že je někdo vytáhne z mrazáku. Dnes už se proti nim neočkuje, nemáme protilátky, takže smrtnost by byla vysoká. Pravé neštovice jsou typickou chorobou, u které bychom potřebovali ‚odchytit‘ prvního nakaženého, aby se dál nešířily,“ upozorňuje Píša.
Zatím bez aktivace
Že z těchonínské nemocnice neunikne do okolí nic nebezpečného, zajišťuje několik prvků. Tři zóny podtlaku v budovách, vlastní spalovna infekčního materiálu i čistička odpadních vod.
Izolace kvůli ebole
V Těchoníně je v preventivní izolaci voják, který jako jediný Čech sloužil na mírové pozorovací misi v Kongu, kde zuří epidemie eboly. Příznaky nemá a není potvrzené, že by přišel do kontaktu s někým nakaženým. Dorazil dva dny po americkém lékaři, kterého kvůli kontaktu s ebolou přijala pražská nemocnice na Bulovce.
Virus už v Africe způsobil několik epidemií s tisíci mrtvými. Ebola je extrémně nebezpečná, její smrtnost dosahuje 25 až 90 procent. Nemoc se šíří kontaktem s nakaženou osobou nebo kontaminovaným materiálem, zejména tělními tekutinami. Projevuje se krvácením a k symptomům patří horečka, zvracení, průjem či bolesti svalů.
„Za čističkou následuje ještě biologická ochrana. V jezírku, kam z ní vytéká voda, jsou pstruzi. Kdyby něco proteklo, budou bříškem nahoru,“ podotýká s lehkou nadsázkou plukovník Píša.
Areál v Těchoníně vznikl za první republiky jako kasárna pro vojáky z pohraničního opevnění proti nacistickému Německu. Později tady Československá lidová armáda ve spolupráci se Sovětským svazem vybudovala utajované laboratoře pro výzkum vysoce nebezpečných patogenů.
Nyní armáda Těchonín využívá jako výcvikové a školicí středisko nebo sem umisťuje vojáky po návratu z rizikových nebo exotických oblastí.
Jak informoval Deník N, nyní je zde v preventivní karanténě český voják, který sloužil jako pozorovatel v Demokratické republice Kongo.
Ke skutečné aktivaci těchonínské nemocnice, která by zahrnovala hospitalizaci nakaženého pacienta, zatím ještě nikdy nedošlo, a to ani během covidové pandemie.
„Bývalo by to mělo smysl jenom v případě, že bychom si sem stáhli prvního pacienta s covidem plus jeho kontakty, čímž bychom zamezili tomu, aby se to šířilo dál všude jinde,“ vysvětluje infektoložka Zuzana Šafusová.
„Celý tento kolos je nesmírně náročný na personál, abychom ho rozjeli, museli bychom sem stáhnout naše zdravotníky, kteří pomáhali na civilních pracovištích,“ dodává.
Vojenští lékaři těchonínské nemocnice Zuzana Šafusová a Rudolf Beňo.
Šafusová naráží na to, že ačkoliv v Těchoníně pracuje několik desítek zdravotníků, velkou část času netráví v areálu, ale u pacientů ve vojenských i civilních nemocnicích. Nejinak tomu bylo za covidu.
Pokud by ale hlavní hygienička Barbora Macková, která jako jediná může rozhodnout o aktivaci Těchonína, dala pokyn, do 12 hodin se sjedou a nachystají špitál k přijetí prvního pacienta.
„V případě výskytu mimořádné události ohrožující veřejné zdraví, například při výskytu nebo podezření na vysoce nakažlivou nemoc, kdy nestačí prostředky resortu zdravotnictví, informuji Generální štáb Armády České republiky o vzniklé situaci,“ popisuje Macková, v jaké situaci by k takovému kroku přistoupila.
„Armáda nastupuje, když se vyčerpají civilní kapacity,“ potvrzuje ředitel Vojenského zdravotního ústavu Libor Píša.
Stavba špičkové laboratoře
Před dvěma roky v létě se po letech odkladů v areálu rozjela stavba laboratoře určené pro analýzu i těch nejnebezpečnějších biologických vzorků. Ty dnes nikde v Česku zkoumat nelze a vše se musí v případě potřeby posílat do berlínského Institutu Roberta Kocha. Hotovo by mělo být příští rok, následně vojáci spustí zkušební provoz.
„Získáme tím schopnost vyšetřovat nebezpečné nákazy v Česku a do budoucna chceme umět tuto diagnostiku dělat i v polních podmínkách,“ plánuje Píša.
Právě chybějící laboratoř vytýkal ministerstvu obrany Nejvyšší kontrolní úřad, fungovat měla už v roce 2005. Zástupce náčelníka generálního štábu – a budoucí šéf armády – Miroslav Hlaváč loni před poslanci zdůvodňoval zpoždění dlouhodobým podfinancováním armády.
Podle dohody, kterou ministerstvo obrany uzavřelo s resortem zdravotnictví, nachystají vojáci v Těchoníně do 12 hodin od aktivace dvě lůžka intenzivní péče, šest standardních lůžek a až 30 míst ke karanténě.
Maximální kapacita zařízení je pak osm lůžek intenzivní péče, 20 standardních a v karanténě může pobývat až stovka osob.
