Současné umění je dostupnější. Obraz koupíte za cenu lepší televize

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se řekne sběratel umění, většina lidí si představí miliardáře dražícího obrazy za miliony korun. Podle galeristky Lucie de Angelis Drdové ale současný trh vypadá jinak. Vedle několika velkých sběratelů přibývá lidí, kteří si umění pořizují jednoduše proto, že ho chtějí mít doma.

„Vedle výrazných sběratelů, kterých v českém prostředí není tolik, se opravdu rozšiřuje skupina lidí, která považuje umění za součást svého života,“ říká Drdová, která provozovala Lucie Drdova Gallery. Umění se stále častěji objevuje i v domácnostech střední třídy.

„Na první umělecké dílo – bavíme se o současném umění – vám stačí desítky tisíc. Do 20 až 50 tisíc korun si můžete pořídit práce na papíře, ale i malé objekty od sochařů,“ uvádí kurátorka v pořadu Agenda. Celý rozhovor, který jsme natáčeli na festivalu designu Křehký Mikulov, najdete nahoře ve videu.

Vedle originálních děl existují také limitované edice, kdy umělec vytvoří například sérii deseti kusů. Ty bývají cenově dostupnější, přesto mohou pocházet od autora, jehož hlavní tvorba se prodává za násobně vyšší částky.

Většina prací etablovanějších autorů se pak cenově pohybuje mezi sto tisíci a čtvrt milionem korun, u nejznámějších jmen i výrazně výše. Cenu ovlivňuje řada faktorů: od kariérní fáze umělce přes výstavy v prestižních institucích až po to, jaké galerie jej zastupují.

Na českém trhu patří mezi nejvyhledávanější současné malíře například Josef Bolf, jehož díla na aukcích pravidelně překonávají hranici milionu korun, anebo Daniel Pitín. Ceny jejich děl se pohybují výrazně výš než u začínajících autorů.

Ještě vyšší úroveň představují umělci, kterým se podařilo prorazit do významných zahraničních institucí. „Jména, která jsou reflektována v zahraničí, jako Eva Koťátková, Kateřina Šedá nebo Klára Hosnedlová, určitě budou dosahovat řádu deseti tisíců eur,“ říká k cenám současného umění Drdová, která se před několika lety sama jako kurátorka podílela na oficiálním programu Benátského bienále.

Právě mezinárodní uznání je podle ní jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují cenu díla. Výstava v prestižním muzeu nebo galerii totiž funguje jako potvrzení kvality a často otevírá dveře k dalším příležitostem i sběratelům.

Ukázkovým příkladem je podle ní Klára Hosnedlová. Česká umělkyně nejprve odešla do Německa, kde si vybudovala mezinárodní zázemí. Následovaly výstavy v Basileji, berlínské Národní galerii a nově také zařazení jejích prací do sbírky newyorského New Museum. Její zastoupení navíc převzala londýnská galerie White Cube, jedna z nejprestižnějších na světě.

Mnoho lidí dnes přemýšlí o umění také jako o investici. Drdová ale před přehnanými očekáváními varuje. Podle ní je horizont současného umění dlouhý a růst cen bývá pozvolný. Pokud chce člověk sledovat skutečný posun hodnoty, měl by počítat spíše s deseti a více lety.

„Když bych měla říct alespoň nějakou minimální dobu trvání, kdy se cena trochu proměňuje, je to třeba jedno desetiletí,“ myslí si.

Ani tehdy však nemusí jít o mimořádně výnosnou investici. Zatímco cena díla může za patnáct let výrazně vzrůst, část zhodnocení spolkne inflace. „Cena může být dvojnásobná, ale když si to člověk celé spočítá, tak nemůže mluvit o tom, že tam je nějaký primární výnos z investice.“

Podle Drdové navíc není jednoduché předem odhadnout, který umělec se stane budoucí hvězdou. Kariéra autora se vyvíjí desítky let a její směr ovlivňuje řada okolností, které nelze předvídat.

Zájemcům o sběratelství doporučuje především jedno: dívat se. „Za mě je daleko vhodnější nejdřív začít chodit na výstavy, do galerií, bavit se s lidmi, ať jsou to kurátoři, galeristé nebo hlavně umělci.“

Teprve časem si podle ní člověk vytvoří cit pro jednotlivé autory, média i ceny. Nejhodnotnější sbírky ostatně nevznikají snahou rychle vydělat, ale dlouhodobým zájmem a osobním vztahem k umění.