Kdo by vydělal a kdo prodělal, kdybychom se zítra probudili s eurem

Zatímco vláda říká společné evropské měně nyní ne, v ekonomice si euro žije vlastním životem. Firmy si v něm půjčují i obchodují. I Češi jím začnou platit sami od sebe, míní ekonom Dominik Stroukal.

Česko se k přijetí eura zavázalo už při vstupu do Evropské unie. O více než dvacet let později ale stále platíme korunami a veřejnost společnou evropskou měnu většinově odmítá. Zatímco vláda se do eura nehrne, prezident Petr Pavel patří mezi jeho hlasité zastánce.

V době po vstupu Česka do Evropské unie se řešilo hlavně to, kolik by domácnosti a firmy s eurem ušetřily na směně peněz, dneska se diskuse posouvá dál. „Jestli není fajn se v době, kdy za humny je drak, trošku víc spojit dohromady. A tou další integrační vrstvou v Evropě je symbolicky euro,“ říká ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

Spory se tak vedou spíše mezi dvěma hodnotovými tábory než mezi zastánci a odpůrci konkrétních ekonomických argumentů. „Je to o tom, jestli jdeme na západ, nebo na východ. Hádáme se v těch kmenech a trošku zbytečně na sebe křičíme,“ dodává.

Pokud se posuneme k ekonomickým dopadům přijetí eura, čekali bychom jasnější odpověď. Ta ale nepřijde. Ani analýza Národní ekonomické rady vlády (NERV), na které se Stroukal před dvěma lety s dalšími ekonomy podílel, neřekla euru jasné ano, nebo ne.

Podobně rozporuplné zkušenosti jsou podle Stroukala s přijetím eura i na Slovensku. Sami Slováci - ač byli dříve euroskeptičtí jako Češi - jsou s novou měnou spokojení. Že by měla na jejich ekonomiku jednoznačně pozitivní dopad, se ale podle Stroukala neprokázalo.

Dokládá to vzpomínkou na prezentaci představitele slovenské centrální banky, který jim v NERVu na časové ose ukazoval období, kdy se euro slovenské ekonomice vyplatilo a kdy ne. „Tu áno, tu nie, tu áno, tu nie. Jestli euro chcete, tak to prostě udělejte, jestli ho nechcete, tak to nedělejte,“ doporučil nakonec českým kolegům.

Protože data neposkytují jednoznačný verdikt, nakonec tak záleží hlavně na tom, zda Češi chtějí být součástí užší evropské integrace a jak moc důvěřují vlastní měnové politice.

Ať už se však politici rozhodnou jakkoli, společná měna podle Stroukala do Česka proniká zadními vrátky. Firmy v eurech obchodují, půjčují si v nich. „Ta euroizace se odehrává a bude se dít i mezi lidmi,“ avizuje Stroukal.

Dalším impulsem by se podle Stroukala mohlo stát digitální euro, tedy elektronická forma evropské měny, připravovaná Evropskou centrální bankou. Pokud by ji Češi začali běžně používat pro platby nebo úspory, mohla by se euroizace ekonomiky prohlubovat, i když politici teď euro blokují. „Pokud se to začne dít samo, tak co proti tomu uděláme? Na konci euro prostě přijmeme,“ uvažuje.

Odpůrci eura často argumentují tím, že by si Česko přijetím společné měny „zafixovalo chudobu“. Koruna dlouhodobě posiluje, protože česká ekonomika dohání Západ. Pokud bychom euro přijali dnes, vzdáme se možnosti, že koruna bude dál posilovat a Češi budou díky tomu relativně bohatnout vůči zahraničí, zaznívá v debatách.

Pokud dnes stojí euro 24 korun a za deset let by díky růstu české ekonomiky stálo jen 20 korun, Češi by si za své mzdy koupili v zahraničí více zboží, služeb nebo dovolených. Přijetím eura by se tento kurz „zamkl“ a tento kanál sbližování životní úrovně se Západem by zmizel. „To si zafixujeme napořád, to je skutečně pravda, a ten přizpůsobovací mechanismus přes kurz přestane fungovat,“ říká Stroukal.

Z čistě matematického pohledu by proto domácnosti mohly mít zájem na tom, aby se s přijetím eura ještě počkalo. Exportérům by naopak vyhovoval spíše slabší kurz a dřívější vstup do eurozóny, uvažuje Stroukal.

Jenže zároveň platí druhá část příběhu. Bohatství země nevytváří kurz, ale produktivita, mzdy a výkon ekonomiky. Pokud budou české firmy vyrábět více hodnoty a mzdy porostou, mohou Češi bohatnout i s eurem. Ostatně ani Slováci po přijetí eura nezůstali ekonomicky stát na místě.

Jedním z častých argumentů zastánců eura jsou nižší úrokové sazby a levnější hypotéky. Stroukal ale upozorňuje, že nižší sazby by sice některým domácnostem umožnily dosáhnout na úvěr, zároveň by ale zvýšily poptávku po už tak nákladném bydlení.

„Stoupla by sis do fronty na české byty, kterých není dostatek. Kdyby v té frontě stálo díky levnějším hypotékám víc lidí, tak by prodávající samozřejmě měli tendenci zvyšovat ceny,“ upozorňuje. „Že by euro byla zázračná magická střela k levnějšímu, dostupnějšímu bydlení, to ne.“

S eurem by už o úrocích nerozhodovala Česká národní banka, na kterou dnes politici tlačí, aby peníze zlevnila. Euro by tak podle některých ekonomů mohlo fungovat jako pojistka proti politickým zásahům do měnové politiky.

Nižší úrokové sazby, které jsou v eurozóně běžné, by nepřinesly výhody všem stejně. Zatímco dlužníci by těžili z levnějších hypoték a úvěrů, střadatelé by naopak čelili nižším výnosům ze svých úspor. Týkalo by se to nejen spořicích účtů a termínovaných vkladů, ale i konzervativních penzijních fondů, které významnou část majetku investují do dluhopisů.

„Pro dlužníky jsou nižší sazby lepší, pro věřitele horší,“ shrnuje Stroukal. Podle něj tak euro nepředstavuje jednoznačný ekonomický zisk, ale spíše přerozdělení výhod mezi různé skupiny obyvatel.

Zvláštní kapitolou je stát, který je v české ekonomice největším dlužníkem. Eurové dluhopisy bývají levnější a český stát by si podle Stroukala mohl půjčovat za nižší úrok. „Za letošní rok budeme platit přes sto miliard jenom na dluhové službě. Kdybychom měli úrokové sazby jako v eurozóně, snížili bychom to o třicet miliard.“

Otázkou ale je, zda by nižší úroky vedly k úsporám ve veřejných financích, nebo naopak k novým dluhům. „Já mám podezření, že my jedeme na doraz a že bychom jeli na doraz dál,“ říká ekonom.

Zatímco dříve platil euroklub v čele s Německem za prestižní uskupení, dnes je podle Dominika Stroukala „klubem hodně zadlužených zemí“. Během dluhové krize se ukázalo, že mezi členskými státy existuje určitá forma solidarity a sdílení rizik. Země, které hospodaří odpovědněji, mohou nést část nákladů za státy s vyšším zadlužením. 

Nejsilnější ekonomický argument proti euru podle Stroukala spočívá ve ztrátě samostatné měnové politiky. Česká národní banka může dnes nastavovat úrokové sazby podle potřeb české ekonomiky. To se podle něj ukázalo během inflační vlny po pandemii. Česko patřilo k nejvíce zasaženým zemím v Evropě. Mohlo být ale hůř, míní Stroukal.

„Dost možná bychom na tom byli dneska hůř, kdybychom měli euro. My jsme základní úrokovou sazbu zvýšili na sedm procent, taková v eurozóně nebyla ani zdaleka,“ říká s tím, že právě vysoká sazba pomohla inflaci zkrotit. Pokud by Česko používalo euro, muselo by se řídit politikou Evropské centrální banky, která reaguje na situaci celé eurozóny.