Vezme montérky a poctivě maká. Česko objevilo novou fotbalovou hvězdičku

/Od našeho zpravodaje v USA/

Až se časem ohlédne a zjistí, jak se mu poslední rok převrátil fotbalový život naruby, možná si Alexandr Sojka zaťuká na čelo: „To se vážně stalo?“ Loni touhle dobou byl v Dunajské Stredě na mistrovství Evropy jednadvacetiletých a nepatřil zrovna mezi vyvolené, kteří by měli místo pod palcem. Ligový podzim si odkroutil na hostování v Hradci Králové a teprve letos v lednu se vrátil do Plzně, ke které smluvně patří. A bum!

„Vždycky se mi líbil. A teď exploduje,“ pozval ho trenér Miroslav Koubek do širšího výběru pro mistrovství světa.

Pořád to nebylo všechno, protože univerzální záložník si střihnul celý přípravný zápas s Kosovem, načež ho vzali do letadla směr Amerika. A najednou stál v řadě s reprezentační ekipou, v Guadalajaře mu stékal pot po čele a broukal si národní hymnu.

Úplný sen. Kéž by jen nekončil porážkou 1:2 s Jižní Koreou.

Vysoký hubeňour Sojka nevypadal, že by se mu zamotala hlava, přitom před pár týdny v pražském hotelu pod parkem Mrázkovka tápal, jak se dostat z recepce do horního křídla. Až mazák Pavel Šulc, taky Plzeňák, ho doprovodil do lanovky, kterou si musíte dole přivolat.

„Nejsem žádný extra sebevědomý hráč. Ani jsem si nepředstavoval, že bych se fotbalem někdy živil,“ říkal novinářům.

Když hrálo Česko před dvaceti lety naposledy na mistrovství světa, byly mu tři. Od té doby se v podobně důležitém reprezentačním utkání nestalo, aby trenér vymyslel větší šok. Vždyť před dvěma lety hrál Sojka, a dokonce ne úplně pravidelně, druhou ligu za Táborsko. A teď vyběhl s číslem 24 do utkání mistrovství světa. Vážně se to stalo!

Srovnatelná může být snad událost ze semifinále Eura 1996, kdy trenér Dušan Uhrin z nouze ukázal na Pavla Novotného, levého obránce ze Slavie, který v reprezentačním dresu nikdy v životě nehrál. Jenže tehdy se to dalo pochopit, protože Češi počítali po skvostné jízdě turnajem hromadu potrestaných a pokopaných hráčů.

Zato Miroslav Koubek měl před premiérou na MS plný stav. Úplně klidně mohl postavit Vladimíra Daridu, kterého přemluvil, aby se po pěti letech vrátil do reprezentace. Připravený byl dravý Lukáš Červ. Jenže kouč ukázal na Sojku.

„Šokující věc, ale Saša to vzal jako fakt. Ostatně jako vždycky. Nikdy jsem ho nezažil, že by si na něco stěžoval. Jsou měkké míče? No a! Vysoká tráva? Poradím si. Že svítí sluníčko do očí? Nevadí, druhý poločas bude svítit zase soupeři. Prostě nasadí montérky a maká. Pak si montérky sundá, odpočine si a ráno jde zase na šichtu. Klasická poctivá česká práce,“ vykládá manažer Daniel Smejkal.

Jednoho takového fotbalistu už ve své společnosti IFM-M potkal. Jmenoval se Petr Jiráček. Taky z Plzně. Taky levák. Taky nijak zvlášť nevynikal, že byste si o něm řekli, jaký je to talentovaný bourák. Dokonce nikdy nehrál ani za mládežnické reprezentace. Jenže v Plzni pod trenérem Pavlem Vrbou vyskočil, od Pavla Horvátha se naučil neplašit, skvělými výkony v baráži proti Černé Hoře pomohl na mistrovství Evropy 2012 a sám sobě do Wolfsburgu. Kdysi paběrkoval v Sokolově, najednou stál 100 milionů.

Proč by Sojka, syn uznávaného advokáta, nemohl dopadnout stejně? Podobný dříč, běhavý, rychlý, zarputilý, navíc vysoce univerzální. Jednou naskočí coby levý wingbek, jindy na stoperu, proti Korejcům dostal specifickou roli ve středu zálohy. Skvěle kope standardní situace. S psychikou mu pomáhá mentální kouč.

Zatím je jeho tržní cena na úrovni 60 milionů a těžko čekat, že by jedním zápasem na mundialu vyskočila třeba na pětinásobek, ale pokud by Sojka v základní sestavě zůstal, Češi zvrátili nepříznivý stav a postoupili do vyřazovací fáze, může nastat další žhavý vývoj.

„Fotbalovým světem hýbou data a analýzy. A Sašova čísla rozhodně nejsou průměrná,“ vyzdvihne agent Smejkal.

Byť se Sojka nedal považovat za extrémní kometu, která by všechny na první dobrou oslnila, poslední ligovou sezonou proplul zdatně. V nejsledovanějších statistikách ho neuvidíte (posbíral tři góly a dvě asistence), ale zaujal v čistém odebírání balonů nebo sbíráním odražených míčů, což jsou pro trenéry zásadní metriky, podle kterých oceňují důležitost hráče. V trenérském jazyce by zaznělo: „Výborně cítí hru, hledá si správné prostory, nekazí.“

Nemluvě o tom, že Sojka naběhal v průměru 12,8 kilometru na utkání (víc zvládl jen Jan Zíka z Mladé Boleslavi) a opakovaně se pouštěl do ostrých sprintů (podle společnosti Opta konkrétně téměř šedesát na 90 minut). Stejně zavilým projevem se prezentoval v prvním ostrém utkání za národní tým, ve kterém ho až pár minut před koncem vystřídal Mojmír Chytil. Věřili byste, že pouze kapitán Ladislav Krejčí byl u míče častěji než Sojka?

„Možná je to plachý kluk, ale má skvělý charakter, který se hodí do týmového sportu. Už to, jak se zvládl mentálně připravit na Jižní Koreu, bylo unikátní. Všichni Češi, kteří se ráno probudili a zapnuli si televizi, museli být vyvalení, že vidí Sašu na hřišti. A on to ustál s grácií,“ pochválil Smejkal.

Samozřejmě se sluší zdůraznit, že nebýt Miroslava Koubka na lavičce reprezentace, nejspíš byste Sojku na šampionátu neviděli. Tedy stoprocentně ne v základní sestavě. Už jako trenér Plzně si před rokem nepřál, aby mladý chlapec odcházel na hostování. A když povýšil k národnímu týmu, na Sojku nezapomněl: „Byl by hřích ho nevyužít.“

K pohádkovému příběhu chyběl už jen správný výsledek. Přijít může ve čtvrtek v Atlantě proti Jihoafrické republice.