Neštěstí na maloměstě. Ostravské divadlo uvedlo hru o železničním přednostovi

Inscenaci hry Soudný den od rakousko-uherského dramatika a emigranta před nacisty Ödöna von Horvátha uvedlo jako poslední premiéru této sezony ostravské divadlo Komorní scéna Aréna. Inscenace v režii Martina Františáka bude mít reprízu ještě tuto středu 17. června, znovu ji veřejnost uvidí na podzim.

Jedna z Horváthových posledních her pochází z roku 1936 a částečně možná reflektuje zkušenost autora, jehož hry agresivní nacisté vytlačili z divadel a jehož knihy byly veřejně páleny.

Železniční přednosta Hudetz žije v malé obci, kterou vlaky častěji projíždějí, než aby tu zastavovaly. Hrdinovo manželství se starší ženou je námětem místních drbů. Když ale přednosta způsobí srážku vlaků, po níž zůstane více než deset mrtvých, přiklání se veřejné mínění ve sporu o jeho vinu či nevinu hned na tu, hned na onu stranu.

Podle tvůrců ostravské inscenace Soudný den otevírá otázky, které jsou stále naléhavé. Na příběhu železničního přednosty ukazuje situaci, v níž pravda nakonec spravedlivě rozhořčené spoluobčany příliš nezajímá.

„Režisér inscenaci předkládá nejen jako drama o vině a trestu, ale také jako výpověď o dnešní společnosti, která často soudí rychleji, než je schopna naslouchat,“ říká mluvčí divadla Eva Kijonková. „Dav už svůj rozsudek dávno vynesl. Horváth s ironickým humorem a drtivou přesností zachycuje mechanismus veřejného odsuzování i lidskou potřebu hledat viníky,“ doplňuje mluvčí.

Hlavní roli železničního přednosty Tomáše Hudetze, muže zmítaného vinou, strachem i touhou po očištění, ztvárnil Vlastimil Burda. Doplňuje ho Tereza Cisovská jako paní Hudetzová a Kristýna Panzenberger Krajíčková v roli Anny, postavy, která do temného příběhu přináší citlivost i lidskost. Dále účinkují Marek Cisovský, Sabina Muchová, Milan Cimerák, Michael Rozbroj či Michaela Bajgarová.

Autor hry Ödön von Horváth žil v letech 1901 až 1938. Během krátkého života napsal 17 her, které se odehrávají převážně v malých postranních uličkách s krámky a obchůdky, v hospodách, lesích či na tichém venkovském nádraží. Jejich hrdiny bývají hostinští, cesťáci, služky, prostitutky, ale také četníci, úředníci, šoféři či studenti. Autor se často nechával inspirovat lidovým vyprávěním, případně zprávami z černé kroniky.

Když v roce 1931 obdržel Kleistovu cenu za literaturu, vyvolalo to velkou nevoli v nacistickém tisku. V následujícím roce příslušníci polovojenských jednotek SA vtrhli do vily jeho rodičů v Murnau, provedli zevrubnou prohlídku a jeho zabavené knihy následně veřejně spálili na Královském náměstí v Mnichově.

V roce 1933 bylo autorovo dílo v Německu zakázáno. Horváth utekl nejprve do Vídně, nakonec přes Prahu, Budapešť, Terst a Benátky do Curychu, posléze do Bruselu, Amsterdamu a Paříže.

Literát plánoval pokračovat do USA, ve francouzské metropoli se ale v červnu 1938 schoval před bouřkou pod kaštan, jehož větrem ulomená větev mu roztříštila hlavu. Byl na místě mrtvý.

Soudný den mohli diváci v někdejší Moravské Ostravě vidět roku 1937 v tehdejším Německém domě. Druhé uvedení připravil režisér Josef Janík v Divadle Petra Bezruče začátkem února 1989.