Článek
Ostravský matador Miroslav Kurka dělá byznys od začátku 90. let. Za tu dobu se střetl s největšími jmény tuzemského byznysu, o nichž vypráví v druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy (první si můžete přečíst zde). Jednou z epizod je i nákup části tehdy velké developerské společnosti Orco, která byla předlužená a nakonec zkrachovala.
Kurkovi se podařilo z transakce vystoupit na poslední chvíli. „Potom přišel Radovan Vítek, a to už je úplně jiný typ podnikatele. Je to dravec. My takhle neuvažujeme,“ říká jediný majitel holdingu Prosperita Miroslav Kurka.
Dlouho žijete v Ostravě, ale jste vlastně původem z Prahy. Je to tak?
Ano, jsem rodilý Pražák. Do svých osmadvaceti let jsem bydlel v Praze, až do revoluce. Po škole jsem se oženil. Nejprve jsme bydleli v Radlicích, ale byt byl malý. Když jsme čekali druhé dítě, musel jsem změnit zaměstnání a hledat firmu, kde přidělovali byty.
To tehdy bývaly hlavně stavební a montážní podniky. Poslední dva nebo tři roky před revolucí jsem pracoval ve firmě Sigma Praha. Později se osamostatnila a přejmenovala na Potrubí Praha. Firma se zabývala montáží chemických a technologických potrubních systémů. Stavěl se Temelín i různé chemické provozy. Byla to docela úspěšná firma.
Jak se člověk dostane z Prahy do Ostravy?
Listopad 1989 byl zlom. Najednou bylo cítit, že lidé drží při sobě, že se nebojí vyjít do ulic a že se mohou nahlas říkat věci, které byly do té doby potlačované. Revoluce podle mě není něco polovičatého. V takové chvíli se jde naplno, bez jistoty výsledku.
V té době mi bylo 28 let. Po škole jsem měl za sebou tři roky praxe, zaměstnání a kariéru. Přesto jsme se už v dubnu 1990 s otcem a tehdejší manželkou rozhodli podnikat v oděvní výrobě. Nebyl to připravovaný podnikatelský plán, spíš nadšení a chuť zkusit něco neznámého - a proto lákavého. V Praze nechápali, proč se chci stěhovat na Ostravsko, které mělo v tu dobu stigma černého a špinavého koutu země.
Miroslav Kurka (65)
- Podnikat začal krátce po roce 1989 společně se svým otcem Miroslavem Kurkou starším.
- Je jediným vlastníkem Prosperita holdingu poté, co se jeho otec z podnikání stáhl a část rodinných aktiv přešla k sourozencům do skupiny Sentinel Capital.
- Prosperita působí v řadě odvětví, zejména v energetice, průmyslu, odpadovém hospodářství, ve finančních službách, v nemovitostech, ve vzdělávání, vinařství a v potravinářství (Energoaqua, České vinařské závody, Otavan Třeboň nebo Toma).
- Jeho firmy zaměstnávají přes 1500 lidí a holding dlouhodobě dosahuje provozního zisku EBITDA přes jednu miliardu korun ročně.
- Vedle průmyslových a finančních investic rozvíjí Kurka také projekty v oblasti soukromého vzdělávání. Skupina například investovala do rozvoje Panevropské univerzity a výstavby jejího nového kampusu v Praze.
Výhodou bylo, že jsme nezačínali úplně naslepo. Otec měl v oděvním oboru dlouholeté zkušenosti, žil zde, znal prostředí i obchodní partnery a mezi námi v rodině byla důvěra. Během krátké doby jsme se s rodinou a dvěma malými dětmi přestěhovali z Prahy na Ostravsko, kde se podařilo najít prostory k pronájmu.
V Praze už se tehdy podnikání rozbíhalo rychle a řada příležitostí byla obsazená. Na Karvinsku a v širším Ostravsku byla situace jiná. Tam jsme patřili mezi první, kdo se do soukromého podnikání pustili. Bylo to skutečně prostředí, kde se všechno teprve rodilo. Slovo podnikatel tehdy ještě znělo nezvykle a člověk měl skoro ostych ho o sobě používat.
Co se týče developmentu, měl jste v roce 2010 poměrně významný podíl v developerovi Orco, který byl tehdy největší ve střední Evropě. Později se psalo, že jste z investice vystoupili se ztrátou. Mělo to nějakou soudní dohru?
To už je víc než deset let. Bylo to tak, že se nám v jednu chvíli Orco jevilo jako zajímavá investiční příležitost. Akcie tehdy velmi výrazně propadly, takže jsme jich nakoupili poměrně velké množství.
Postupně jsme zjistili, že i další čeští investoři drží významné podíly. Byli mezi nimi například vlastník lázní Luhačovice Martin Burda a další podnikatelské skupiny. Nakonec jsme se dokázali spojit.
Svolali jsme valnou hromadu v Lucembursku a přijeli jsme tam s tím, že chceme firmu restrukturalizovat. Tehdejší vedení zřejmě předpokládalo, že jim vše projde bez problémů. Jenže na valné hromadě zjistili, že čeští akcionáři mají dohromady takový podíl, že jsou schopni změnit představenstvo. Tak moc je to zaskočilo, že z valné hromady doslova utekli.
Kolik jste měli v Orcu dohromady?
Přibližně 25 až 26 procent. Potom jsme s vedením jednali a vysvětlili jim, že nám nejde o žádný nepřátelský převrat. Chtěli jsme firmu stabilizovat a zvýšit její hodnotu. Nakonec vznikla dohoda. Do představenstva jsme získali zastoupení, původní hlavní akcionář tam zůstal a já jsem se stal členem představenstva.
Začali jsme se snažit dostat firmu z problémů. Jenže postupně jsem se seznamoval s její finanční situací, s objemem dluhů a tlakem věřitelů. Trvalo mi možná rok, než jsem si udělal úplný obrázek.
Nakonec jsem dospěl k závěru, že firma je natolik předlužená, že její záchrana bude mimořádně složitá. Věřitelé neustále tlačili na restrukturalizaci a situace nebyla vůbec dobrá. Proto jsme se rozhodli odejít a všechny akcie prodat.
Takže jste na tom nakonec prodělali?
Ne. To je právě omyl. Akcie jsme prodávali v době, kdy jejich cena mezitím vzrostla. Takže jsme z Orka odešli se ziskem. Samozřejmě jsme mohli vydělat ještě více, ale rozhodně jsme neprodělali.
Potom přišel Radovan Vítek. A to je jiný typ podnikatele. Při restrukturalizaci takové firmy musíte být připraveni být tvrdý vyjednavač. Vítek nakonec firmu rozebral a poskládal ve svůj prospěch. To je samozřejmě legitimní přístup, ale není to náš styl, a proto jsme odešli.
Měli jste tedy štěstí, že jste z firmy vyvázli bez ztráty.
To ano. Právě v době, kdy jsme prodávali, začal Vítek akcie intenzivně skupovat. Během několika měsíců cena výrazně vzrostla, a my jsme díky tomu odcházeli se ziskem. Byla to mimořádně zajímavá zkušenost.
Na druhou stranu, když si na to dnes vzpomenu, byla to ukázka firmy postavené na obrovském dluhu. Všechno stálo na financování cizím kapitálem. A když přišla finanční krize, celý model se zhroutil.
Když se podívám na Prosperitu holding dnes, mezi nejstabilnějšími a nejziskovějšími částmi skupiny bývá zmiňována energetika a lesnictví. Je to tak?
Záleží na období, o kterém mluvíme. Firmu Less&Timber jsme získali na konci roku 2018 od Igora Faita. Po převzetí se několik let velmi zlepšovala a až zhruba do roku 2023 patřila mezi tahouny celé skupiny. Pomohl nám kůrovec i covid.
To možná zní zvláštně, ale během kůrovcové kalamity bylo na trhu velké množství levného dřeva. Současně během covidu prudce vzrostla poptávka po stavebním materiálu. To byly mimořádně dobré roky. Pak však covid skončil, kůrovcová kalamita také a zároveň výrazně zpomalila stavební aktivita. A do toho přišla změna v uvažování státu.
Většina lesů je státních nebo církevních a stát potřeboval vyšší příjmy do rozpočtu. Lesy Česka proto dostaly za úkol odvádět více peněz. Výsledkem bylo výrazné zdražení kulatiny právě v době, kdy po ní klesala poptávka. Dostali jsme se do absurdní situace, kdy jsme nakupovali kulatinu v Rakousku levněji než v Česku. A dokonce se vyplácelo dřevo dovážet i z Německa.
Dřevozpracovatelský průmysl je tedy prodělečný?
Ne. Jsme v mírném zisku. Stát možná získal několik miliard navíc do rozpočtu, ale zároveň výrazně zhoršil konkurenceschopnost českých pil. Když se dnes podíváte na pilní průmysl v Česku, většina firem je ve ztrátě.
My jsme jedni z mála, kteří jsou stále v zisku, byť podstatně nižším než v předchozích letech. Důvod je jednoduchý: máme jednu z nejdražších kulatin v Evropě a zároveň velmi slabou poptávku. A navíc soutěžíte na evropském trhu s firmami, které mají levnější vstupy.
Na výstupu musíme prodávat za evropské ceny, ale na vstupu nakupujeme jednu z nejdražších surovin v Evropě. To je problém. Pokud se nezvýší stavební aktivita, může útlum trvat ještě několik let. Není to příjemné období.
Věříte, že se dřevozpracovatelský průmysl vzpamatuje, i když je dnes v útlumu?
Ano, proto do něho dál investujeme. V současnosti investujeme více než 200 milionů korun do modernizace závodu v Dlouhé Vsi na Šumavě. Když jsme ho převzali, byl už ve značně opotřebovaném stavu. Technologie byly zastaralé a produktivita neodpovídala současným požadavkům. Rozhodli jsme se proto závod kompletně přebudovat a modernizovat.
Věříme, že než bude investice dokončena, trh se opět vrátí do normálnějšího stavu a my budeme připraveni vyrábět výrazně efektivněji. Evropská konkurence je často také ve ztrátě a snaží se pil zbavit. Nicméně takové akvizice jsou mimo naše možnosti. Když se do problémů dostávají velké mezinárodní skupiny, vypovídá to hodně o stavu trhu.
Ani české menší pily nemá cenu skupovat?
V českých rukou už mnoho velkých pil nezůstalo. Pokud se bavíme čistě o českých vlastnících, patříme dnes mezi největší hráče na trhu. Samozřejmě vedle nás existují mnohem větší zahraniční skupiny, ale to už je jiná liga.
Ve skupině máte poměrně významnou nemovitostní část a v Praze jste nedávno otevřeli nový univerzitní kampus, jehož vybudování stálo přibližně 400 milionů korun. Řekněte mi ale ještě, proč jste prodali v roce 2018 investiční skupině Penta velký projekt Nuselského pivovaru? Byl na vás příliš velký?
Ano, mysleli jsme si, že by to na nás bylo hodně velké.
Celý areál patřil Českým vinařským závodům, které jsme privatizovali. V té době jsme neměli žádné zkušenosti se stavbou tak velkého rezidenčního projektu. Drtivá většina našich nemovitostí jsou průmyslové objekty, takže jsme si na to sami netroufali a hledali jsme partnera. Původní záměr byl takový, že jsme několik let hledali větší developerskou firmu, se kterou bychom projekt realizovali společně.
Dokonce jsme už jednou našli italského investora, ale ve chvíli, kdy se měla podepisovat smlouva, udělal přesně to, co podobní investoři často dělají. Na poslední chvíli výrazně zpřísnil své požadavky, takže jsme se rozešli a následně jsme se rozhodli projekt prodat a získané prostředky využít na jiné rozvojové projekty.
Celý ten projekt nebyl jednoduchý, protože jsme celé roky řešili změnu územního plánu.
Nicméně někdy kolem roku 2010 jste říkal, že je to na spadnutí?
A ještě dva roky předtím jeden z našich manažerů tvrdil, že se vsadí o cokoliv, že to územní rozhodnutí nikdy nedostaneme. Pořád se totiž čekalo na změnu pražského územního plánu. A víte, jak to bývá: ještě rok, ještě rok, ještě rok. Pak se zase vymění vedení a všechno začne znovu.
My jsme měli žádost podanou dlouho, a nakonec se nám podařilo díky jednáním se zastupitelstvem prosadit, že do svého rozhodnutí zahrnuli změnu územního plánu pouze pro náš areál - výjimku. Takových případů tam bylo asi tři nebo čtyři. Ta změna územního plánu se povedla na poslední chvíli. Potom skončilo volební období zastupitelstva, celé se to rozpadlo a začal se připravovat Metropolitní plán, který byl schválen až před pár týdny.
Pentě jste nicméně neprodali celý projekt?
My jsme si tam nechali asi 1 700 metrů čtverečních u Botiče, kde stále sídlí České vinařské závody. Když dnes vjíždíte do areálu Nuselského pivovaru, projíždíte branou. Po pravé straně je všechno Penty a po levé straně směrem k Botiči je stále náš pozemek.
Máme připravený projekt rekonstrukce historické budovy. Za ní by měl vzniknout nový pětipatrový objekt. Jenže už asi deset let usilujeme o povolení. Vždycky, když už se zdá, že máme dvě stě razítek a všechno je vyřízené, přijdou památkáři a řeknou, že se jim nelíbí světlík nebo nějaký detail. Nakonec se něco schválí, mezitím propadnou ostatní povolení a začínáme znovu.
A když vše znovu vyřídíme, památkáři si mezitím rozmyslí, že se jim to zase nelíbí. A jedeme od začátku. Pořád dokola.
Takže to nevypadá, že by se to v dohledné době pohnulo?
Teď jsme ale udělali další posun. Myslím, že během léta by mohlo padnout stavební povolení. Jestli budeme stavět hned, to je druhá otázka. Ale stavební povolení by tentokrát opravdu mohlo vyjít. Budou z toho byty i kanceláře a v přízemí obchody.
Nicméně délka stavebního řízení byla jedním z důvodů, proč jsme Nuselský pivovar prodali. Po deseti letech zkušeností s pražskými povolovacími procesy jsme si říkali, že Penta má kontakty a kapacity, aby podobné projekty posouvala rychleji.
