Ukrajina vytrvale utahuje smyčku, kterou Rusům po krůčcích nasazuje už roky

Koncem léta 2023 se hroty ukrajinské ofenzivy zastavily u vesnice Robotyne v Záporožské oblasti. Byl to nejjižnější bod, kam se útok dostal, a od výchozích pozic to nebylo ani deset kilometrů. Dál vojáci neprošli, zastavila je hustá ruská minová pole a dělostřelecká palba.

Ofenziva skončila bez úspěchu. Nepovedlo se téměř nic, včetně jednoho z hlavních cílů – přetnout dopravní tepny mezi pevninským Ruskem a anektovaným poloostrovem Krym. K trati, která jej zásobuje, se ukrajinští vojáci nepřiblížili ani na dostřel raketomety HIMARS.

V červnu 2026 Ukrajinci pálí na mosty, cisterny a vlaky, jimiž Rusko poloostrov drží při životě, na vzdálenosti ještě o řád delší, než jaké jim tedy nabízely americké raketomety – na stovky kilometrů místo vyšších desítek.

Na cíli se přitom za uplynulé tři roky nic nezměnilo, jiné jsou jen prostředky, jimiž se ho Ukrajina pokouší dosáhnout. Snaha učinit chod poloostrova logisticky co nejneudržitelnější, a tím podlomit ruskou okupaci, běží prakticky od začátku ruské invaze.

Krym je spojen s pevninou třemi tepnami. Z východu vede přes Kerčský průliv most a vedle něj trajektová linka, která vozí to, co most nesmí. Ze severu, přes okupovanou Záporožskou a Chersonskou oblast, sem míří pozemní koridor se silnicí R-280 a několika mosty u Čonharu, Henička a Armjansku (a dalšími provizorními). Ukrajina během čtyř let postupně zaútočila na všechny tři trasy.

Bylo by lákavé číst to jako jeden chytrý plán, rozvržený na roky dopředu, skutečnost ale vypadá jinak. Šlo spíš o flexibilní kampaň, v níž o pořadí kroků rozhodovalo dvojí: jaká zbraň zrovna dorazila a který článek řetězu byl právě nejzranitelnější.

Na začátku byla obrana pobřeží. V dubnu 2022 potopily dvě protilodní střely Neptun ukrajinské výroby křižník Moskva, vlajkovou loď Černomořské flotily, a sebraly Rusům protivzdušný deštník nad severozápadní částí moře.

V roce 2023 dorazily britské střely Storm Shadow a první námořní drony Sea Baby. Jimi Ukrajina zasáhla velitelství flotily v Sevastopolu i ponorku v doku a donutila Rusko stáhnout většinu lodí na východ do Novorossijsku.

O rok později převzaly hlavní roli roje malých námořních dronů Magura a americké balistické střely ATACMS, které ničily protivzdušnou obranu na Krymu. Podle britského ministra obrany Granta Shappse flotila v březnu 2024 už prakticky nebyla aktivní.

Každý krok posunul tlak od lodí k pevné infrastruktuře, na níž okupace stojí. Ve chvíli, kdy byla flotila poražená, se hlavní otázkou stala otázka dopravy na Krym.

Cílem tedy nyní bylo i civilní loďstvo. Hlavní spojnicí pro těžké a hořlavé zboží byla trajektová linka přes Kerčský průliv, z přístavu Kavkaz na ruské straně do Kerče. Obsluhuje – či spíše obsluhovalo – ji několik velkých najížděcích trajektů (typ ro-ro, na který auta i železniční vagony najedou po vlastní ose), a právě tahle úzká skupina lodí se stala dalším terčem. Jmenovitě šlo o plavidla Conro Trader, Avangard a Slavjanin.

Na konci května 2024 Ukrajina zasáhla přepravu americkými balistickými střelami ATACMS, tehdy jednou z nejžádanějších a nejvzácnějších zbraní celého ukrajinského arzenálu, a poškodila Avangard i Slavjanin. Ochota pálit takovou munici na obyčejné trajekty sama o sobě ukazuje, jak důležitá tato přeprava byla. V srpnu 2024 pak v přístavu Kavkaz shořel a potopil se trajekt Conro Trader, údajně v té době naložený zhruba třiceti cisternami paliva.

Přeživší lodě se po opravách vrátily do provozu. V březnu letošního roku ovšem ukrajinská rozvědka znovu zasáhla obě plavidla (tentokrát už domácími drony) a v dubnu vyřadila poslední provozuschopný velký trajekt.

Nejznámějším terčem kampaně proti Krymu a asi i celé války je Kerčský most. Putin ho osobně otevřel v roce 2018 jako fyzický důkaz anexe a stál v přepočtu kolem tří miliard eur. Ukrajina ho zasáhla třikrát: nákladním autem s náloží v říjnu 2022, námořními drony v červenci 2023 a podvodní náloží v roce 2025.

Most v roce 2026 není tou tepnou, kterou býval, a Rusko po něm vojenský náklad přestalo vozit samo. Podle šéfa ukrajinské tajné služby Vasyla Maljuka projíždělo přes most před útoky 42 až 46 vlaků se zbraněmi a municí denně, dnes jen čtyři až pět, a ani jeden vojenský. Satelitní snímky, které vyhodnotila ukrajinská agentura Molfar, neukázaly mezi únorem a dubnem 2024 na železniční části mostu jediný vojenský vlak, výjimkou byla jen jedna souprava s 55 cisternami paliva.

Mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk v rozhovoru z června 2024 shrnul, že most ztratil dřívější strategický význam a veze méně než čtvrtinu dopravy na Krym.

Po zásazích z let 2022 a 2023 totiž Rusko zakázalo vozit přes most palivo, munici a další nebezpečný náklad, protože hořící cisterna pomohla v říjnu 2022 strhnout část mostovky. Nebezpečné zboží proto putovalo přes moře na trajektech, zatímco po mostě jezdí osobní auta a turisté na dovolenou. Z nejznámějšího terče celé války se tak stalo spíš místo symbolické než skutečná dopravní tepna klíčová pro strategickou dopravu na poloostrov.

Zbývala tedy cesta pozemní. Rusko mohutně investovalo do rozvoje dopravní infrastruktury na okupovaných územích. Stavělo silnice a především železnice, které by umožnily dopravu zásob přímo na Krym i do oblastí severně od něj i po souši. Mimo jiné i proto, že původní železniční trasy byly poměrně hluboko ve vnitrozemí a dlouho tedy v dosahu některých ukrajinských zbraní (výstavbu dobře zmapovala agentura Reuters).

Ale technologický vývoj ve válce situaci změnil, přičemž ukrajinskou odpovědí byl prostředek, kterým bránící se země ve válce řeší téměř vše: drony. Rozvoj dronové techniky a všech jejich aspektů v posledních měsících vedl v roce 2026 k nástupu nové generace strojů s delším dosahem a v některých případech i větší ničivou silou (stroje na pomezí proudových dronů a řízených střel), které mohou poškodit i odolnější cíle, jako jsou mosty.

Kyjev tak mohl v posledních měsících postupně stupňovat kampaň, kterou nazývá logistickým zámkem Krymu. Novinkou jsou v ní hlavně údery do „střední hloubky“, zhruba 30 až 200 kilometrů za frontou, kam dlouho ukrajinská palba nedosáhla.

Čím dál od fronty přitom létající zbraně útočí, tím cennější a méně chráněný náklad po silnicích obvykle jezdí. Zničit tři vozy s municí je levnější a účinnější než zničit jedno dělo, které munici střílí, a dlouhé stovky kilometrů silnic (zatím) nikdo nedokáže pokrýt radary a palebnými stanovišti.

Hlavní novinkou je přitom kombinace kvantity a kvality. Ukrajina si postupně vybudovala zkušenosti a kapacity na výrobu dronů všech typů. I drony pro údery do „střední hloubky“ jsou stále relativně levné a snadno se vyrábějí. Nejsou tak levné, aby se vyplatilo s nimi útočit na jednotlivé vojáky, jak se to děje na frontě, ale nejsou tak drahé, aby nemohly ničit nákladní auta a dodávky.

Z technického hlediska hraje zásadní roli fakt, že Ukrajina má (ne absolutně, ale velmi) spolehlivé satelitní připojení přes systém Starlink, které velmi dobře odolává většině rušení. A navíc se ve velkém měřítku rozvinula technologie samostatného navádění dronů v závěrečné fázi letu, tedy při samotném útoku na cíl, kdy už se rušení nedá zabránit. Drony tak mohou velmi spolehlivě zasahovat operátorem označené cíle samy. Navádění je dnes údajně natolik vyspělé, aby drony cíleně útočily na slabá místa označených cílů (u nákladních vozů to nemusí hrát roli, ale u odolnějších terčů ano).

Ještě těžší drony ukrajinské výroby, které nesou nálože o hmotnosti řádově stovek kilogramů, pak útočí na odolnější cíle. Mosty na Krym u Čonharu, Henička a Armjansku tak například mezi 6. a 13. červnem dostávaly zásah za zásahem (přehled například v blogu Phillipse O'Briena). Na objížďkách v oblasti se hromadil náklad a ukrajinská strana tvrdí, že jeden úder u Armjansku zastihl kolonu zhruba padesáti vozidel s palivem a municí.

Na Krymu se to projevilo omezením prodeje paliva a výpadky zboží. Velitel ukrajinských Sil bezpilotních systémů Robert Brovdi, přezdívaný Maďar, uvedl, že provoz vojenského nákladu na koridoru klesl o 70 %. Propad má být z velké většiny dán opětovným omezením dopravy na ruské straně; čili není to tak, že by Ukrajinci zničili více než dvě třetiny vozů a vlaků, které se v oblasti pohybují. Číslo nelze rozhodně považovat za objektivní a ověřené, ale ruské zásobování má zjevně potíže, jak ukazují opatření na Krymu.

Důležité ale je, že současná dronová kampaň je výsledkem dlouhodobé snahy. Kdyby ukrajinské střely a námořní drony nedonutily k ústupu ruskou černomořskou flotilu, kdyby Kerčský most mohl bez obav fungovat v běžném režimu – a také kdyby ruská protivzdušná obrana na jihu nebyla po letech ukrajinských úderů prostupnější než dříve –, kdyby se to vše nestalo, tak by Krym nebyl zdaleka pod takovým tlakem.

Kyjev přitom nemohl v letech 2022 a 2023, když bojoval proti ruským lodím, tušit, že bude mít časem k dispozici prostředek, jak účinně a levně ničit ruské náklaďáky stovky kilometrů za frontou. Snažil se protivníka „trápit“, jak to bylo v jeho silách, a postupně se mu přitom otevíraly nové a nové možnosti. Strategický cíl byl jasný, ale cesty k jeho dosažení vždy ne.

Situace se bude nepochybně vyvíjet i nadále. Zdá se například dost pravděpodobné, že Ukrajina má možnosti kampaň „středních úderů“ ještě rozšířit. Jak již bylo řečeno, výroba vhodných dronů není tak nákladná a technologie k dispozici jsou.

Rusko se také nepochybně bude snažit bránit, jak to jen bude možné, a může se stát, že některé jeho adaptace pomohou tlak na Krym zmírnit. Po zásazích u Armjansku postavili okupanti během několika dní náhradní náspy jako objízdné trasy. Ženijní jednotky patří k tomu nejlepšímu, co ruská armáda má, a s tím je třeba při každém odhadu vývoje počítat. Je také možné, že ruské síly či firmy brzy přijdou s nějakou technickou novinkou – i když i v této válce reagovala ruská armáda v tomto ohledu obvykle spíše pomalu.

V každém případě bitva o zásobování Krymu není vůbec dobojovaná. Naopak. Poloostrov není odříznutý od Ruska, ale jen „částečně obležený“. Dál slouží jako vojenská základna, například v noci na 15. června odtud ruské síly odpálily protilodní střely Zircon na ukrajinské cíle.

Otázka pro nadcházející léto proto zní, zda Kyjev dokáže udržet smyčku kolem Krymu dost dlouho. Budeme například sledovat, zda Rusko nezačne opět vozit přes Kerčský most nebezpečný náklad, který na něj tři roky radši nepouštělo.