Článek
Ceny ropy padají, akciové trhy se zotavují. Svět s nadějí očekává návrat do časů, kdy tankery bez obav proplouvaly Hormuzským průlivem se surovinami, které hýbou globální ekonomikou. Radují se i Američané: V úterý 16. června klesla poprvé od dubna maloobchodní cena benzinu pod čtyři dolary za galon (asi 22 korun za litr). A propadla se tak pod psychologickou hranici, která zákazníky u zaoceánských benzinek tolik znervózňuje.
V tuto chvíli nebyla oficiálně zveřejněna finální podoba mírové dohody mezi USA a Íránem. Její obrysy ale známe. Třeba k jejímu plánovanému podpisu v pátek ani nedojde. Nebo se text změní a konflikt propukne nanovo. Už teď je ovšem jasné, že Teherán v dosavadní válce zvítězil a americký prezident Donald Trump po svém zvyku utíká z bojiště.
Bez ohledu na znění dokumentu je zřejmé, že klíčem k válce i míru je Hormuz. Průliv, kudy z Perského zálivu na lodích proudí ropa. Tuto cestu Írán v reakci na útoky USA a Izraele jednoduše zablokoval.
Ano, proslýchá se, že Američané nejsou v zeměpise zdatní, to však v administrativě okupované Trumpovými lidmi opravdu nezůstal jediný úředník, který by dokázal otevřít atlas? Washington nyní každopádně oslavuje fakt, že se situace prostě jen vrátí před 28. únor, kdy Spojené státy a Izrael operaci proti Teheránu zahájily.
Což navíc není jisté. Írán prohlašuje, že do budoucna hodlá za plavbu Hormuzem vybírat poplatky. Nepůjde údajně o mýtné, ale o cenu za navigační i jiné služby, bez kterých se dosud námořníci hravě obešli. Jinými slovy: Bez rozmyslu rozpoutaná válka způsobila, že se Teherán nakonec odhodlal k zaškrcení veledůležité trasy. A se zjevnou rozkoší zjistil, jakou moc tím získal nad nepřátelskými ropnými monarchiemi, které v jeho očích kolaborují s USA, ba s Izraelem.
Nedosti na tom, Teherán chce vyměnit mír za peníze. Nejen za ty z vlastních, zmrazených účtů. Požaduje vznik nového fondu ve výši 300 miliard dolarů, který by mu pomohl kompenzovat škody způsobené izraelsko-americkou operací. Zcela absurdně zní představa, že by se na financování perské obnovy podílely rovněž ty arabské země Zálivu, které Írán v posledních měsících bombardoval. Ve hře je i možnost, že by Teherán dostal šanci začít volně obchodovat se svým nerostným bohatstvím. S tím by podle zdrojů agentury Reuters přišlo začlenění do bankovního a dopravního systému.
Takže konec sankcí i finanční izolace? Je otázka, zda a co perští vyjednavači uhrají. Jisté je, že cokoliv z výše uvedeného by pro teheránský režim bylo nesmírnou vzpruhou.
Výčet problémů ale nekončí. Írán trvá na tom, aby byl součástí dohody Libanon, respektive konec izraelských úderů na něj. S čímž Trump souhlasil. Jenže židovský stát se necítí být memorandem vázán a odmítá akce ukončit s tím, že napadá výhradně extremistické hnutí Hizballáh vydržované Teheránem. To je sporné, v nevelké arabské zemi při náletech umírají i děti a ženy. Rozkol mezi Izraelem a USA je tak či tak zjevný. Padne mírová dohoda kvůli izraelské expanzi na jih Libanonu, kde vojáci židovského státu rovnají vesnice se zemí? Co je – a už není – sebeobrana, na kterou má Izrael podle Trumpa právo?
Ano, ještě je tu íránský jaderný program! Ten byl přece důvodem k ofenzivě proti Íránu. Trump v současnosti donekonečna připomíná, že memorandum rovná se Teherán bez jaderné zbraně. O tomto tématu se však teprve bude jednat. A nebyl to zrovna Donald Trump, který během prvního pobytu v Bílém domě vypověděl smlouvu s Íránem právě proto, že mu v jaderné otázce nedůvěřuje? Co se od roku 2018 změnilo? Začne nová hra na schovávanou s mezinárodními jadernými inspektory? Nebo je celý humbuk kolem íránské atomovky blamáží?
Souvislosti:
Nabízí se otázka: K čemu ta válka dosud byla? Aby ještě více zbohatli Trumpovy spojenci, kteří předem znali obsah prezidentových prohlášení? A na jejich základě odhadli reakce trhů, na kterých posléze výhodně nakoupili? V jiných, zákony svázaných časech se takovým zločinům říkávalo insider trading a trestaly se vězením.
Nebo chtěl washingtonský lídr pouze pomoci kamarádovi, izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi splnit si životní sen, totiž zničit teokratický Írán? Co na tom, že společně dokázali opak. Ostatně nebyl by to pošetilý washingtonský vladař, kdyby si oznámení o smíru s perskými teokraty nenadělil ke kulatým, osmdesátým narozeninám.
A kdo prohrává spolu s Trumpem? Třeba bohatý Záliv, který s hrůzou zjišťuje, že Američané už nejsou ochránci, ale zdroj potíží. Přeživší íránský režim je totiž asertivnější i odhodlanější než před válkou. Svých cílů nedosáhl ani Izrael, který se kouše do rtů, aby nepřišel o hlavního geopolitického patrona. Radovat se pro změnu mohou Čína s Ruskem, autoritářské molochy, jejichž spojenec porazil dosavadního planetárního hegemona. Poučení pro EU a velké světové demokracie je zjevné: Trump je nejen hamižný a nevyzpytatelný, ale i neschopný.
