Muž stojící za operací Pavučina popisuje novou situaci na ukrajinské frontě

Zatímco ještě před dvěma lety byly údery hluboko v Rusku spíše výjimečnými operacemi, dnes se stávají jedním z hlavních pilířů ukrajinské strategie. Kyjev věří, že právě systematické útoky na ruské energetické a vojenské zázemí mohou být jedním z mála nástrojů, které Moskvu skutečně přimějí k jednání.

Nemusí jít pouze o způsob, jak zvýšit tlak na Rusko, ale také o začátek širší proměny způsobu vedení války.

Zakladatel výrobce dronů First Contact a armádní stratég Valerij Borovyk v této souvislosti hovoří o konceptu „války na dálku“, v níž by stále větší část bojových úkolů vykonávali operátoři fyzicky vzdálení od bojiště – často stovky či tisíce kilometrů. Napsal o tom několik esejí, které publikovala média na Ukrajině i v zahraničí.

Princip podle něj spočívá v oddělení samotného boje od fyzické přítomnosti vojáka na frontě, tedy v přesunu rozhodování a řízení operací do bezpečnějších, vzdálených lokalit, odkud je možné vést útoky prostřednictvím dronů, senzorů a digitálních systémů.

„Jinými slovy jde o nový typ války, kde technologie mažou fyzickou vzdálenost mezi operátorem a bojištěm,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Borovyk. Je jedním z těch, kdo se podíleli na plánování slavné operace Pavučina, při které Ukrajina loni způsobila vážné škody ruskému letectvu. Pomáhá také rozvíjet způsoby, jak ukrajinské síly používají FPV drony v boji.

Právě operace Pavučina podle něj patřila mezi momenty, které zásadně změnily vnímání toho, co je v moderní válce možné. „Nešlo jen o samotný úder, ale o demonstraci, že relativně levné a vysoce přesné drony mohou zasahovat cíle hluboko na území protivníka a přitom být řízeny na dálku,“ říká Borovyk.

Dnes věří, že ukrajinské technologie se už posunuly natolik, že nemění jen efektivitu boje, ale i samotný model lidské účasti ve válce.

Navzdory tomu, že se Ukrajině v posledních měsících daří kombinací hned několika faktorů udržovat relativně silnou operační pozici, zůstává jedním z klíčových problémů mobilizace.

Podle expertů oslovených Seznam Zprávami se Kyjev nachází v jedné z nejlepších situací za poslední roky, zároveň však platí, že bez stabilního přísunu lidské síly nelze dlouhodobě udržet intenzitu bojových operací.

Základní limit tak zůstává stejný: Ukrajina už nemá odkud masově doplňovat muže do armády v rozsahu, který by odpovídal délce a intenzitě války. I proto se stále častěji objevuje debata o tom, jak může vypadat budoucí model mobilizace v konfliktu, kde technologie postupně přebírají část rolí dříve vyhrazených výhradně lidské síle.

„Technologická převaha pomáhá vyrovnávat rozdíl v počtech, nedokáže ho však plně odstranit,“ souhlasí v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik serveru The Kyiv Independent Adam Sybera.

Borovyk v této souvislosti otevírá úvahu, zda by bylo možné stávající způsob vedení války posunout ještě dál. „Co kdybychom to rozšířili do většího měřítka?“ ptá se stratég ve svých úvahách navazujících na operaci Pavučina.

Podle jeho popisu se na vývoji technologického zázemí pro podobné operace pracovalo už od počátku plnohodnotné invaze. Ukrajinské bezpečnostní složky podle Borovyka začaly už na jaře 2022 vyhodnocovat různé technické přístupy výrobců FPV dronů a hledat řešení, která by bylo možné rychle nasadit v boji.

Jedním z nich byl i dron Osa, který se v té době odlišoval od většiny běžně dostupných systémů zejména tím, že byl od počátku navržen pro přímé bojové nasazení v podmínkách fronty a rychlou adaptaci na měnící se situaci. Stal se tak základem pro další vývoj.

Právě na těchto raných technologiích se následně začala stavět systematičtější práce s FPV drony jako novým typem zbraně. Už v srpnu 2022 byla jedna z prvních verzí této koncepce představena tehdejšímu vrchnímu veliteli ozbrojených sil Valeriji Zalužnému, což podle Borovyka urychlilo další vývoj jejich bojového využití.

Následně tým kolem něj připravil i koncept využití FPV dronů, který měl popsat nové způsoby jejich nasazení v boji.

S tím, jak se tyto technologie začaly více osvědčovat v praxi, začal Borovyk uvažovat i o tom, jak by bylo možné celý model jejich využívání škálovat – tedy posunout ho od jednotlivých operací k systému, v němž by část bojových úkolů mohla být řízena na dálku, potenciálně i operátory mimo samotnou zemi.

„Tehdy mě ale brzdily morální a právní otázky. Do jaké míry je vůbec přípustné zapojovat civilisty z jiných zemí do reálných bojových operací? Jak by to mělo být právně ošetřeno? A kde přesně leží hranice mezi operátorem, dobrovolníkem, hráčem a plnohodnotným účastníkem války?“ popisuje Borovyk.

Dnes ale podle něj situace vypadá jinak. „Se zkušeností, kterou jsme získali při práci s cizinci v rámci Mezinárodní legie, je možné to celé lépe institucionalizovat a nastavit jako funkční systém. A tím zároveň vyřešit i problémy, které dnes vznikají v souvislosti s reorganizací zahraniční legie,“ dodává Borovyk.

V praxi by se tak měl postupně rozvíjet systém, v němž jsou drony a další bezpilotní prostředky rozmístěné v předem připravených pozicích a aktivují se podle potřeby. Jejich řízení by ale neprobíhalo přímo v bojové zóně – operátoři by pracovali ze zabezpečených míst mimo frontu, často i stovky kilometrů daleko.

Klíčovou podmínkou takového modelu je podle něj především stabilní a odolné spojení, které umožní řízení v reálném čase.

Borovyk zároveň upozorňuje, že nejde jen o jednotlivé experimenty, ale o směr, který by mohl postupně pokrýt celou šířku obrany. Tedy přejít od izolovaných operací k propojenému systému, kde různé typy bezpilotních prostředků fungují koordinovaně napříč frontou.

Část těchto prvků už je podle Borovyka v omezené podobě v praxi využívána, například dálkově řízené FPV drony, některé typy interceptorů nebo bezpilotní systémy s operátory mimo bezprostřední bojovou linii. Jde ale zatím spíše o dílčí schopnosti a testované postupy, ne o jeden propojený systém.

Další vývoj podle něj bude záviset hlavně na tom, jestli se jednotlivé technologie podaří propojit dohromady, tedy vytvořit spolehlivou komunikaci, jednotný způsob řízení a jasná pravidla pro jejich nasazení. Až v takovém případě by z dnešních oddělených řešení mohl vzniknout systém, který umožní řídit větší část bojových operací na dálku.

„Ale to hlavní je, že se musíme naučit zapojit do obrany země nejen ty, kteří jsou už dnes připraveni bojovat, ale i ty, kteří se bojí, váhají nebo se fyzicky nemohou účastnit klasického boje,“ dodává Borovyk. „Ne je lámat přes koleno, ale nabídnout jim novou formu zapojení - technologičtější, lépe chráněnou a jasněji definovanou.“