„Vždyť jsme to vyhráli,“ říkal Bartoška, vzpomíná šéf festivalu

Přemýšlet jinak než ostatní. Jít tak zvaně proti proudu. Prosazovat si svou, i když to vypadá nerozumně. Neumí to každý, ovšem ovoce, které to někdy nese, bychom asi chtěli sklízet všichni. O tom, co znamená myslet „out-of-the-box“, byla další debata, kterou v rámci setkávání České elity v Karlových Varech uspořádaly Seznam Zprávy. Nepozvat k ní současného ředitele filmového festivalu Kryštofa Muchu by byla přinejmenším škoda. Karlovarský filmový festival je totiž speciálním podnikem, který by se do krabice s cedulkou standardní filmové festivaly skládal velmi obtížně. A nakonec, po všem snažení, by stejně zůstal out-of-the-box.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je druhým nejstarším festivalem na světě, jeho existence se datuje od roku 1946 a v padesátých letech jej Mezinárodní federace filmových producentů FIAPF zařadila do prestižní kategorie A, tedy k nejvýznamnějším filmovým festivalům světa. S tímto nesporným úspěchem později kontrastoval úpadek, v osmdesátých letech minulého století už festival jen přežíval a nechybělo mnoho, aby „to nedal“. Ministerstvo kultury dokonce krátce po sametové revoluci jeho podporu ukončilo, na dlouhou a bohatou historii měl v Praze navázat nový festival Zlatý golem.

Do boje za karlovarský festival se tehdy srdnatě pustil Jiří Bartoška, podporován nejbližšími spolupracovníky, mezi které od začátku patřila pozdější umělecká ředitelka Eva Zaoralová. Podařilo se jim pro Vary znovu získat onu prestižní festivalovou kategorii A, na svoji stranu získali sponzory a pomyslnou bitvu o existenci původního filmového festivalu nakonec vyhráli.

„Samozřejmě, když ty věci neděláte poctivě, tak ono vás to někde doběhne,“ poznamenal ke konfliktu s konkurenčním podnikem současný ředitel karlovarského festivalu Kryštof Mucha.

„Hezky o tom později mluvila Mirka Spáčilová. Divila se, že když přijela další rok do Varů, ti lidé, kteří dělali Zlatý golem, tady byli. A pan Bartoška říkal, vždyť my jsme to vyhráli, tak ať přijedou, ať jezdí do Varů!“ To byla jeho velkorysost, způsob přemýšlení, který byl mnohým cizí.

Kryštof Mucha v debatě Seznam Zpráv připomněl, že Bartoška jakožto prezident novodobého filmového festivalu nebyl jedinou významnou osobností, která se o festival zasloužila. Vzpomněl třeba Antonína Brousila, spoluzakladatele FAMU, který byl uznávaným znalcem světového filmu a festival se mu dařilo držet při životě i navzdory proměnám režimu a politickým tlakům.

„Když jsme před pár lety byli na festivalu v Cannes, s velkou slávou mluvili o tom, jak se tam afričtí filmaři přijíždějí setkávat se zbytkem světa. A paní doktorka Zaoralová říkala, tohleto Brousil ve Varech dělal už v šedesátých letech,“ vzpomněl Mucha na spolupráci s Evou Zaoralovou. I proto je karlovarský filmový festival přinejmenším v evropském kontextu výjimečný.

Neobvyklý je i způsob financování karlovarského festivalu, který funguje zcela odlišně od ostatních filmových festivalů. Podle Muchy je jeho rozpočet z dvaceti procent hrazen příspěvkem od ministerstva kultury, deseti procenty se na něm podílí město a kraj a zbytek je nutné vydělat či získat od sponzorů.

Člověk si snadno spočítá, že zaplatit účast Dustina Hoffmana na filmovém festivalu v Karlových Varech by znamenalo rozbít a možná úplně zruinovat festivalovou kasu. Pořadatelé české filmové přehlídky na to ale jdou jinak, filmovým hvězdám prý za účast neplatí.

„Neplatíme, ale ono je to ještě trošku jinak,“ vysvětluje Mucha s tím, že je běžné, že hvězdy jezdí na festivaly propagovat své filmy. „K nám do Varů ale herci nejezdí, aby tu filmy prodávali. Jezdí sem za zážitky.“ Přivézt slavné herce do Karlových Varů ale ani tak není jednoduché.

„Nejsme jejich priorita, logicky. Takže se musíte trefit do toho momentu, kdy mají čas, baví je cestovat, chtějí potkávat lidi a nemají naplánovanou rodinnou dovolenou.“

A to je někdy hodně složité, přiznává v rozhovoru Kryštof Mucha. Ale občas se to podaří.

Ke slavným „hereckým historkám“ už patří ta, kdy do Karlových Varů přijel Jude Law.

„Byli jsme na večeři a on se ptal, co se tady dál děje. A my říkáme, no tak můžeš jít tam nebo tam, my tedy ještě jdeme na oslavu, náš kamarád Jirka Macháček slaví narozeniny. A on, tak jo, tak půjdeme,“ vzpomíná Kryštof Mucha na jeden z večírků, které se vydařily. Jude Law prý dostal od svých rodičů jméno podle písničky od Beatles Hey Jude, tak mu tu písničku Vojta Dyk zazpíval.

„A za chvíli už Jude Law v baru Bokovka zpíval Johnny B. Goode a já jsem si říkal, oukej, takhle to má fungovat. Vždyť ti lidé jsou normální, a když pochopí, na čem je náš festival postavený, tak se tady prostě mají dobře, jsou svobodní, chovají se svobodně, baví se… A někdy se to prostě takhle rozjede.“

Typické je podle ředitele i to, že v Karlových Varech na filmy chodí úplně normální lidé.

„Každý si může koupit lístek, každý se do toho kina může dostat, a to se vám na jiném festivalu nestane. V Cannes nebo v Sundance jsou návštěvníky filmoví profesionálové a ti se samozřejmě na filmy dívají jinou optikou. Přemýšlí, jestli bude film divácky úspěšný, jak udělat tu distribuční strategii… Kdežto tady ve Varech je to lidem úplně jedno. Je jim jedno, jestli ten film bude vydělávat peníze, nebo ne, jestli už byl na jiných festivalech, nebo ne. Žijí pro ten moment, pro ten vztah k filmu a interakci s jeho tvůrci,“ popsal Mucha, co podle něj festival v Karlových Varech charakterizuje. V současném filmovém průmyslu je tohle určitě myšlení out-of-the-box.