Duševní zdraví jako priorita? Po škrtech ministerstva hrozí konec krizové linky

Dvacátnice Anna se do krizové situace dostala po rozchodu s přítelem. Jejich problémy byly sice dlouhodobé, jeden večer se ale vyhrotily natolik, že ji začal škrtit. „Byla jsem v šoku a vůbec jsem nevěděla, co dělat a komu to říct,“ popisuje.

Její první reakcí byla panika a silný úzkostný stav. Cítila, že se někomu potřebuje svěřit. Rozhodla se proto vytočit číslo krizové linky.

„Byla tam moc milá paní, která to se mnou prodýchala. Nejdřív mě nechala vybrečet, abych vůbec byla schopná něco říct. Bylo hrozně fajn mít někoho, kdo tam sedí se mnou,“ vrací se Anna ke zhruba dva roky staré události. Redakce její pravé jméno zná, vzhledem k citlivému tématu se ale rozhodla ho neuvádět.

Jakmile se Anna uklidnila, probraly s operátorkou další kroky – od nahlášení incidentu na policii přes možnosti vlastní ochrany až po vyhledání navazující, méně akutní psychologické pomoci.

Na linku se obrátila kolem desáté hodiny večerní, bezprostředně po útoku, a spojení se podařilo navázat hned napoprvé. „Říkala jsem si, že prostě potřebuju pomoct v tu chvíli. Nevím, co bych dělala, kdybych se nedovolala,“ přemítá dnes mladá žena.

Jediná bezplatná a nonstop krizová linka pro dospělé v Česku na čísle 116 123, kterou provozuje organizace Cesta z krize, je přitom momentálně v ohrožení. Nedostali totiž na fungování dostatek peněz – ačkoliv současná vláda dlouhodobě označuje duševní zdraví za jednu ze svých priorit.

Organizace, která kromě Linky první psychické pomoci pro dospělé provozuje také Linku pro rodinu a školu na čísle 116 000, je z drtivé většiny závislá na dotacích z ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a ministerstva vnitra. Prvně jmenovaný resort jim však letos potřebnou částku na provoz nepřiznal.

„Dostali jsme jenom lehce přes 80 procent toho, co potřebujeme na pokrytí základního ročního provozu,“ upozorňuje supervizorka krizových interventů Lucie Hermánková.

Rozpočet linky pro dospělé je přibližně devět milionů korun ročně, pro rodinu a školu šest milionů. Podle zástupců organizace jim chybí zhruba dva a půl milionu, což představuje náklady na přibližně dva měsíce fungování. Pokud se peníze nepodaří sehnat, hrozí reálné riziko, že budou muset služby drasticky omezit, nebo dokonce úplně ukončit.

„Nebudeme mít peníze na to, abychom interventy zaplatili. Budeme muset od října omezit služby a v listopadu nejspíš úplně zavřít. Nevíme ještě přesně, jak to vyřešíme, ale bude to úplně drastické omezení,“ popisuje psycholog a krizový intervent z Cesty z krize Marek Mičke.

V případě finanční tísně nejspíš omezí provoz jedné linky na několik hodin denně a druhou vypnou úplně. Ministerstvo však prý se zástupci organizace nekomunikuje. „Dost intenzivně jsme se s nimi pokoušeli komunikovat, to úplně nedopadlo. Byť jsme tam byli na osobních schůzkách, dostali jsme jen neurčitý příslib, že možná něco dostaneme,“ stěžuje si Mičke.

V další komunikaci jim však prý zástupci resortu sdělili, že s dalšími penězi nemají počítat. „Ví, že bez podpory ty služby nezaplatíme. A přesto na nás stát čile skrze několik různých kanálů odkazuje. Je to takové paradoxní. Při tragických událostech všude běží naše číslo, ale v tomhle jsme trošku ponecháni na holičkách,“ dodává.

Redakce Seznam Zpráv v pondělí oslovila MPSV se žádostí o vyjádření, ani po připomenutí však dosud nedostala odpověď.

Zatímco MPSV má na starost pomoc na krizových linkách, kterou zajišťují vyškolení specialisté, za zdravotní péči poskytovanou psychiatry, klinickými psychology a dalšími odborníky odpovídá ministerstvo zdravotnictví.

To ve spolupráci s dalšími úřady chystá projekt zaměřený na rozvoj a koordinaci krizové péče. Cílem je, aby na sebe jednotlivé typy podpory – od krizových linek přes ambulantní a komunitní služby až po specializovanou lékařskou péči – hladce navazovaly.

„Právě provázanost těchto služeb považujeme za klíčovou pro to, aby se lidem v psychické krizi dostalo včasné a odpovídající pomoci,“ upřesňuje mluvčí ministerstva Hana Plačková.

„Chceme, aby lidé v psychické krizi dostali rychlou a odpovídající pomoc bez ohledu na to, do které části systému vstoupí. Právě systematickým posilováním všech článků péče můžeme zajistit, aby byla pomoc dlouhodobě dostupná, kvalitní a poskytovaná ve správný čas,“ dodává.

Linky provozované Cestou z krize přitom v Česku fungují 13 let, ročně obslouží přibližně 12 tisíc lidí. Krizoví interventi jim nejčastěji pomáhají řešit sebevražedné myšlenky, bolestné ztráty nebo například panické stavy.

„Profilujeme se hodně akutním směrem, to znamená, že daleko častěji než běžné české linky důvěry na devítimístných číslech řešíme akutní, traumatické situace, tragické události. Sebevraždy jsou častým tématem, přibližně čtyřikrát až pětkrát týdně spolupracujeme s Integrovaným záchranným systémem, protože řešíme případ akutní sebevraždy,“ popisuje Hermánková.

Počet volajících přitom podle ní neustále roste. „Raketový vzestup byl v roce 2020, kdy byl covid. Pak přišla válka na Ukrajině, střelba na Filozofické fakultě, opět to stouplo,“ dodává.

Různých linek sice funguje hned několik, jejich pomoc je ale často limitována regionem, provozní dobou nebo konkrétním zaměřením. Tato je v tuzemsku jediná bezplatná, nonstop a dostupná pro všechny dospělé z celé republiky. Její zachování se teď snaží podpořit veřejná sbírka.