Článek
Lom Jiří v sokolovské pánvi zůstává posledním aktivním hnědouhelným lomem v Karlovarském kraji. Plánovaný konec těžby se přitom ještě nedávno pohyboval okolo let 2030-2032.
Tento výhled se sice podle vyjádření majitele lomu, společnosti Sokolovská uhelná, nemění, nicméně probíhající propouštění zaměstnanců se nedávno otočilo v opětovné nabírání – a ani plánovaný útlum těžby není tak výrazný, jak se původně očekávalo. Za změnu plánů může hlavně konflikt na Blízkém východě.
Návrat do práce
V lomu Jiří se s povrchovou těžbou začalo v roce 1981. V průběhu let se množství vytěženého uhlí měnilo, nejvyšší objem dosáhl osmi milionů tun ročně. V posledních letech se těžily více než tři miliony tun, ještě loni to bylo 1,7 milion tun.
V roce 1989 zaměstnávala Sokolovská uhelná 11 000 lidí, v roce 2019 přibližně 3400. „V dnešní době zaměstnáváme nějakých 700 lidí v rámci celé společnosti, z toho na lomu Jiří jich pracuje něco mezi 300 až 400,“ uvádí mluvčí Sokolovské uhelné Jana Pavlíková.
Vloni v dole zaměstnanců ubylo. Snižoval se objem těžby, některé stroje se přestávaly využívat a propuštěným zaměstnancům byla vyplácena renta, jejíž hodnota se lišila podle odpracovaných let.
Letos je ale všechno jinak, zaměstnanci se opět vrací. „Vliv konfliktu na Blízkém východě je zásadní,“ popisuje příčiny obratu Pavlíková. Podle ní bude mít ale většina vracejících se zaměstnanců pouze dohodu o provedení práce a půjde o dočasné kontrakty. Jak konkrétně „dočasné“ mluvčí těžařské společnosti nespecifikovala.
„Těžbu máme naplánovanou někam k roku 2030,“ popisuje Jana Pavlíková, mluvčí Sokolovské uhelné, „ale situace v energetice je tak proměnlivá a nestabilní, že teď to nedokážeme přesně říct“. O přesnějších datech ale zatím nikdo nemluví.
„Plány by se mohly změnit jedině z ekonomických důvodů či z důvodu zásadní změny evropské klimatické politiky, a to vše samozřejmě s garancí delší doby udržitelnosti pokračování v těžební činnosti, bez které takové zásadní kroky ke změnám činit nelze,“ říká Pavlíková a dodává, že změnu pohledu na termín ukončení těžby zatím Sokolovská uhelná nepovažuje za příliš pravděpodobnou.
K práci v Sokolovské uhelné se nyní každopádně vrací lidé z okolních vesnic a měst, kteří v lomu dříve pracovali. Potvrzuje to i jeden z horníků, který zde pracoval několik desítek let. „Přibližně před rokem se propouštělo. A teď jsou ti lidi oslovováni, jestli se nevrátí,“ popisuje muž, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Že se minimálně v následujících měsících neplánuje těžba tlumit, tvrdí i oslovený horník: „V posledním roce šlo o 1,7 milionu tun uhlí, teď se navyšuje na něco přes dva miliony. Navíc odkryto a připraveno k těžbě je cca 10 milionů.“ Opakované odklady uzavření lomu následně zmiňuje také: „Už několikrát se o uzavření mluvilo, ale nedošlo k němu.“
Dopady na region
Podle specialistky na územní plánování a rozvoj území Veroniky Šindlerové není otázkou zda, ale kdy se lom uzavře. „Do roku 2032 se totiž vytěží ložiska uhlí, která jsou otevřená a která leží v ploše územních ekologických limitů,“ popisuje a dodává, že otevírání nových ložisek už podle ní není reálné.
Šindlerová zmiňuje i dopady omezování těžby na region. „Když se na to podíváte ekonomicky, jde o jednoho z největších zaměstnavatelů v Karlovarském kraji. Na těžbu v lomu jsou vázány desítky dalších zaměstnavatelů a různých servisních firem. S útlumem těžby zanikne i řada navazujícího průmyslu,“ říká s tím, že rostoucí nezaměstnanost by mohla posílit odliv lidí z regionu.
Ve hře jsou ale i další faktory. „Lom je absolutně ekologicky nestabilní, jde o obrovský zásah do ekologické stability území. Dotčen byl například vodní režim – byly přeložené potoky, vykácené stromy a remízky,“ vypočítává Šindlerová ekologické dopady lomu a dodává, že lom změnil mikroklima, vznikl tzv. tepelný ostrov a území se tak v létě přehřívá.
„V ploše těžby a výsypek však zase vzniká nová příroda. Právě přirozená sukcese je příkladem vzniku nové spontánní krajiny. V lomech žijí různé druhy živočichů, bezobratlí, obojživelníci, ptáci, lesní zvěř,“ popisuje Šindlerová druhý pohled na ekologickou rovinu.
Co přijde poté?
Ekologické dopady by měla zmírnit rekultivace, která přijde na řadu po uzavření lomu podobně, jako se tomu stalo u sousedního jezera Medard. Právě v bývalé lomové lokalitě Medard-Libík šlo o hydrickou rekultivaci, tedy zatopení lomu.
„Původním plán s ní počítá, teď je nutné se zaměřit na vhodný přístup k rekultivaci území, včetně možné kombinace různých způsobů řešení,“ popisuje mluvčí Sokolovské uhelné Pavlíková.
„Rovněž vnímáme změnu v dostupnosti povrchových vod pro hydrické rekultivace, a tak chceme v současnosti zvážit zadání studie, která by měla ukázat, zda z pohledu hydrogeologů a dalších specialistů je tato rekultivace vhodná a v jakém rozsahu,“ přibližuje budoucnost, která by měla lom Jiří čekat – už jen proto, že rekultivaci lomu mají těžaři ze zákona povinnou.
Otázkou nicméně zůstává, kdy přesně tyto otázky přijdou na řadu. Konkrétní datum ukončení těžby je nejisté a v geopoliticky nestabilní době, kdy se ceny energií zvyšují skokově, nemusí jít o výjimku, ale o trend.
„Jedno období končí a začne nové. Je to přirozený vývoj, společnost si s tím poradí. Bude to bolet a bolí to, ale nakonec se to vyřeší,“ míní Šindlerová.
