Praha, nebo Varšava? Na severu Moravy mají čím dál víc jasno

Seznam Zprávy uspořádaly setkání České elity na festivalu Colours of Ostrava. Vedle muziky a kultury obecně napříč žánry se totiž Colours stále více stávají i místem zajímavých setkání a živých debat. Ta, kterou hostilo vítkovické Future café, se tentokrát točila okolo specifik moravskoslezského regionu.

Ten si prošel dramatickou proměnou – z území ovlivňovaného téměř výhradně důlním a hutním průmyslem se logicky přiklání k diverzifikovanější ekonomice. Významných podnikatelů jsme se tedy ptali, jak se jim dnes na severní Moravě podniká.

„Vytrvalost“, „pracovitost“ a „domov“. Tato slova zazněla, když v úvodu debaty Zuzana Hodková požádala svoje hosty o stručnou charakteristiku Moravskoslezského kraje. Taková slova jsou určitě popisem pozitivních emocí, jenomže Ostravsko není v celorepublikovém kontextu spojováno jen s tím dobrým. Často je tomu spíš naopak. Jaká je tedy pravda?

„Narodil jsem se tady, strávil jsem tu většinu života a neplánuju v tom žádnou změnu,“ tak jednoduché to má Petr Popelář, předseda představenstva Moravia Steel, mateřské společnosti Třineckých železáren. Podobně to prý cítí i řada lidí v podniku, který řídí.

„Máme naštěstí velmi loajální a pracovité lidi, kteří i přes to všechno, co se v našem oboru děje, neodcházejí. Jsou to celé generace lidí, jsou to celé rodiny, které s tou skupinou spojily svoje životy. To je ta nejcennější deviza, kterou tady máme a kterou bychom těžko hledali jinde.“

Z jeho slov je cítit patriotismus. Denisa Materová, spolumajitelka Promet Group, to, proč jí život a podnikání na Ostravsku baví, popsala celkem věcně: „Je to super lokalita, vlastně to máme všude blízko. Do Vídně i do Polska, které je teď velmi inspirativní. Ostravsko je průmyslové srdce v rámci super lokality,“ myslí si. Minulost, odkaz spojený s těžkým průmyslem, nevidí nijak černě, spíš naopak.

„Máme tu tradici, díky níž víme, co děláme.“

Jak ale řekl majitel Brano Group Pavel Juříček, z tradice už se dnes nenajíme. „Je potřeba se podívat, jak to funguje ve světě,“ řekl doslova. Moravskoslezský kraj má i podle něj řadu výhod, které ale nedokážeme využít. Problém vidí obecně v dlouhodobém zanedbávání technického vzdělávání. A pro region, jehož ekonomickým motorem je těžký průmysl, je to velká brzda.

„Až když něco nového vymyslíte, pak máte šanci prosadit se ve světě. Jenomže bez vzdělanosti a bez inovační kreativity šanci nemáte.“

O úpadku zájmu o technické obory hovořil také Roman Popelář. Připomněl, jak Vysoká škola báňská bojuje o studenty. „Já jsem ještě studoval Hutnickou fakultu. Pak se jmenovala Fakulta metalurgie, jenomže i z toho se časem stalo sprosté slovo, nikdo by se tam nepřihlásil.“

A tak firmám, jako jsou Třinecké železárny, čím dál víc chybějí lidé. Hutnictví, strojírenství a další technické obory se přitom podle šéfa Moravia Steel rychle vyvíjejí, ubývá zde manuální práce a roste význam moderních technologií. Sehnat ale v Třinci člověka, který by byl ochoten pracovat v noci a o sobotách a nedělích, je podle Popeláře neřešitelný problém. I proto zmínil potřebu zahraničních pracovníků.

„Čechům práci neberou. Na řadu pozic, které musíme obsadit, mezi Čechy jednoduše nejsou zájemci.“

Jannis Samaras v debatě otevřel otázku rozpočtového určení daní. Obce podle něj často vnímají průmyslové podniky jako zátěž, protože z jejich přítomnosti nemají dostatečný prospěch. „Nadávají, že jim tam jezdí kamiony. Kdyby z toho ale obec měla víc, tak by ten byznys asi podporovaly.“

Stejnou zkušenost popsal Pavel Juříček. Připomněl, že dříve získával Hradec nad Moravicí, kde má Brano své sídlo, část z daňových odvodů jeho podniku. Dnes už tomu tak není. „Říkali jsme to všem vládám, ať se k tomu vrátí. Protože to samozřejmě souvisí s rychlostí povolování staveb a tak dále.“

Na pomalé povolovací procesy navázala i Denisa Materová, podle níž jsou právě zdlouhavá stavební řízení jednou z největších překážek nových investic v regionu.

A tak je v kurzu Polsko, které se pro budoucnost Moravskoslezského kraje stává stále významnějším faktorem. Pro Českou republiku to není dobrá zpráva, ale taková je prostě realita.

Denisa Materová hovořila o stále větší důležitosti přeshraniční aglomerace Ostrava–Katowice i o tom, jak to v praxi funguje. Ostraváci už do světa nelétají z Prahy, Katovice nebo Krakov jsou blíž. A kvalita je stejná, to si na severu Moravy uvědomuje čím dál více lidí.

Kofole se před lety vstup na polský trh nepovedl. Přesto označil Jannis Samaras Poláky za ambiciózní a podnikavé. „Jsou mnohem větší světáci. A pro úspěch jsou ochotní udělat mnohem víc, jak jednotlivci, tak celá země.“ Také on upozornil na fakt, že je Ostravsko ekonomicky stále více přitahováno k Polsku než k Praze.

Firmy Pavla Juříčka postavily ve Varšavě velkou administrativní budovu, trvalo jim to osm měsíců. A u Baltského moře postavily větrné elektrárny. „Praha už nás v tomhle směru moc nezajímá,“ řekl Juříček a Prahou v ten okamžik myslel celé Česko.

Roman Popelář s kritikou českého podnikatelského prostředí souhlasí, u našich sousedů vyzdvihl rychlejší stavební řízení i lepší investiční pobídky, které nové investice přitahují spíš do Polska než na sever Moravy. Česko by podle něj mělo hledat inspiraci v tom, co u severních sousedů funguje, a zároveň rozvíjet přeshraniční spolupráci tam, kde dává oběma stranám smysl.

Celou debatu o tom, kam směřuje severní Morava, proč Ostraváci více než k Praze hledí do Varšavy a proč to Praze jednou bude líto, si můžete pustit v úvodu tohoto článku.

Partnerem setkání České elity na Colours of Ostrava byla Promet Group.