Solární revoluce na ostrově. Jak Kubánci budují své „vlastní fungující republiky“

Ubylo cizinců, které by mohla učit tančit salsu, a prodej cigaret nestačí. Pořád ale musí platit nájem, protože do Havany přijela ze svého rodného města Santiago de Cuba.

Kubánka Yamilia Gómez tak jako většina lidí kolem povážlivě zhubla, protože nemá dost peněz na koupi jídla. Její sousedka začala s „nárazovou“ prostitucí, aby se ve městě udržela a nemusela zpátky na venkov.

Yamilii se něco takového příčí. Pozornost v poslední době zaměřila na jiný potenciální výdělek. Chce si koupit tříkolku na elektrický pohon. Na mini korbu vozítka se totiž vejde až šest lidí, tato 35letá žena by tak mohla začít taxikařit.

„Bylo by skvělé takhle lidi vozit za peníze. Mohla bych nejen přežít, ale možná začít i trochu vydělávat,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Toto její podnikání, kterému říká „elektrické převážení lidí“, má ale nejméně dvě obrovské překážky. Vozítko dnes podle ní na trhu vyjde na zhruba čtyři tisíce dolarů, tedy v přepočtu 85 tisíc korun. Pro Yamiliu závratná částka, žije totiž v zemi, kde například vysoce zkušení a vystudovaní lékaři berou měsíčně 10 až 12 dolarů (200-250 korun).

A pak tu jsou nekonečné výpadky elektrického proudu. Prakticky každý den přichází Yamilia o elektřinu, a to klidně i na 72 hodin v kuse. „Bylo by asi složité vozítko napájet. Na druhou stranu, nemusela bych jezdit denně,“ uvažuje.

Na druhou stranu je napájení jednoduché a prakticky zdarma. Stačí prostě dlouhý kabel, které vozítko napojí na domácí rozvod.

Ostatně v Havaně i dalších městech jsou k vidění lidé, kteří u svých „tříkolek“ sedí s kabelem vedoucím do zástrčky v bytě. Nabití může sice trvat klidně i desítky hodin, nebo dnů, pokud vypadne proud, Yamilia ale nad tímto problémem mávne rukou.

„Všechno je tu pomalé, zvykli jsem si na to, že se nic nedá vyřešit rychle a překotně,“ říká s tím, že napájení v tomto stylu je pro Kubu vlastně symbolické. „Všechno si tady musíme vyčekat.“

Na Kubě každopádně bez přehánění vypukla jakási elektrická revoluce. Mnozí Kubánci neměli na výběr, protože Donald Trump v lednu na ostrov uvalil ropnou blokádu a po dopadení diktátora Nicoláse Madura začal kontrolovat finance Venezuely. Tato jihoamerická země byla pro Kubu nezbytným dodavatelem ropy, kterou ostrov dostával v rámci socialistické solidarity za zvýhodněné ceny či přímo zadarmo.

V ulicích Havany se tak dnes objevují především elektromobily a elektromotorky včetně oněch „nových“ tříkolových taxíků. Jejich tichý pohon ještě více přispěl k nebývalému tichu kubánských ulic.

Na ostrově jsou k tomu navíc k vidění i solární panely. Další snaha, jak se vymanit ze závislosti na fosilním palivu, které kubánskou elektrickou síť pohání.

„Na Kubě probíhá jedna z nejrychlejších solárních revolucí na světě, a to s pomocí Číny. Dovoz čínských solárních panelů a baterií za poslední rok prudce vzrostl a díky čínským investicím vybudovala Kuba desítky solárních parků,“ napsala nedávno na serveru stanice CNN reportérka specializující se na klimatická témata Laura Paddison.

Čína je světovým lídrem ve výrobě těchto čistých technologií a její vývoz solárních fotovoltaických modulů a baterií na Kubu je ohromující, vyplývá z údajů firmy Ember, která se mimo jiné zabývá sběrem dat v oblasti obnovitelných zdrojů.

Dovoz panelů a baterií na Kubu mezi lety 2020 až 2025 vzrostl o více než 1800 %, uvádí Ember s tím, že na tom Čína vydělává slušné peníze. V roce 2023 Čína za dodání těchto technologií získala tři miliony, v roce 2025 už 117 milionů dolarů.

Samotná kubánská vláda se zavázala, že do roku 2028 po celém ostrově vybuduje přes devadesát fotovoltaických parků o celkovém výkonu dva gigawatt, což by podle představ kubánských komunistů umožnilo dodávat elektrický proud až pro 1,5 milionu domácností.

Má se rovněž zvýšit procento energie vygenerované za pomocí obnovitelných zdrojů. Podle CNN je to v současnosti zhruba 10 procent, do roku 2030 to má být 24 procent.

Mnozí experti ale upozorňují na obrovské náklady, které by na energetickou transformaci ostrova bylo nutné vynaložit. Kuba by musela investovat aspoň osm miliard dolarů, aby mohla vyrábět přibližně 93 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů a zbavila se většiny dovozu plynu a ropy, spočítal ekonomický analytik Kevin Cashman z britsko-americké výzkumné organizace Transition Security Project.

Taková částka se ve zbankrotované zemi zdá být nedosažitelná. Někteří experti ale opět poukazují na roli Číny, která by Kubě nakonec mohla „otevřít úvěr“.

Zatím se ale spíš zdá, že si Kubánci pomáhají sami a snaží se rozjet drobné podnikání v okolí či uvnitř svých domovů. Nezávislá kubánská novinářka Yoani Sánchez se na toto téma nedávno rozepsala pro své digitální noviny 14ymedio, které sama před lety založila.

I ona přitom naráží na Kubánce, kteří se rozhodli zbavit se frustrujících výpadků elektřiny, a rozhodli se jednat na vlastní pěst.

„Jeden můj známý pokryl střechu solárními panely a navrhl elektrický systém, díky kterému může celý svůj dům napájet pouhým stisknutím vypínače,“ píše Sánchez s tím, že systém tomuto kutilovi vrátil „něco, co připomíná normální život“.

„Každý příběh se zdá být jiný, ale všechny se řídí stejnou logikou: vytvořit v rámci vlastního domova malou fungující zemi. Domácí pekárnu. Soukromou elektrárnu. Improvizované kino. Osobní sklad zdravotnických potřeb. Jako by každá rodina budovala miniaturní republiku, kde je stále možné řešit problémy, jejichž řešení stát již nezajišťuje,“ popisuje realitu ostrova Yoani Sánchez.

O vlastní živnost a vytvoření vlastní „fungující republiky“ se snaží i Yamilia Gómez. Někdy se nechá unést vzletnou představou, že by si mohla v budoucnu otevřít malou taxikářskou firmu, kde by měla „vozový park“ několika elektro tříkolek.