Jak se na letní brigádě vyhnout placení daně a pojištění

„Prodávám zmrzlinu v letním stánku a vydělám si 170 korun na hodinu,“ říká student Petr, který si brigádu pochvaluje. Pracuje na dohodu o provedení práce, jako většina brigádníků. Kolik hodin už má od začátku července odpracováno, ale přesně neví. A to je chyba.

Měl by si totiž hlídat, kolik korun si za měsíc vydělá. Vyšší počet odpracovaných hodin totiž nemusí automaticky znamenat vyšší čistý výdělek.

Petr by si měl pracovní hodiny naplánovat tak, aby si vydělal do 11 999 korun za měsíc. To je současný limit dohody o provedení práce (DPP). Každý rok se částka mění, odpovídá vždy 25 procentům průměrné mzdy.

Kdyby brigádník tuto hranici překročil, byť o korunu, bude muset z výplaty odvést nejenom daň z příjmů ve výši 15 procent, ale bude muset navíc platit i pojistné odvody – na zdravotní a důchodové pojištění. A to konečnou výplatu většinou dost „provětrá“.

„Brigádníci, jejichž hrubá měsíční odměna nepřesáhne 11 999 korun, jsou od placení sociálního a zdravotního pojištění osvobozeni, zaplatí tedy z výdělku jen daň z příjmu ve výši 15 procent,“ upozorňuje daňová expertka Gabriela Ivanco ze společnosti Forvis Mazars.

Petr ovšem může ušetřit i na dani z příjmů. Stačí, když u zaměstnavatele nejlépe zároveň se smlouvou podepíše prohlášení poplatníka k dani a ten za něj uplatní základní slevu na poplatníka ve výši 2570 korun měsíčně. Sleva mu pak vlastně daňovou povinnost vynuluje.

Ukážeme si to na příkladu.

Petr si vydělá na brigádě 170 korun hrubého na hodinu. Odpracuje za měsíc 70 hodin a vydělá si 11 900 korun. Jde o výdělek u DPP do limitu, tedy nemusí platit pojistné, ale strhává se mu srážková daň z příjmů ve výši 15 procent, tedy 1785 korun.

Pokud ovšem před tím u zaměstnavatele podepsal prohlášení k dani, uplatní slevu na poplatníka a daň se mu tím vynuluje. Sleva na poplatníka tedy pokryje daň z příjmu a Petr dostane na účet celých 11 900 korun.

Kdyby Petr prohlášení k dani nepodepsal, musí mu zaměstnavatel srážkovou daň z příjmu strhnout a slevu na poplatníka neuplatní. Tudíž Petr dostane na účet jen 10 115 korun, protože odvede státu daň z příjmů ve výši 1785 korun.

Kdyby ovšem Petr odpracoval v měsíci o dvě hodiny více, tedy 72 hodin, vydělal by si už 12 240 korun. V takovém případě už by šlo o výdělek nad limit a Petr bude muset platit i odvody na pojistné. A to 7,1 procenta na sociální pojištění a 4,5 procenta na to zdravotní. Tedy dalších 869 a 551 korun. Odvede tak 1420 na pojistné a 1836 na dani, pokud nepodepíše prohlášení. Výplata tak bude pouhých 8984 korun.

Pokud podepíše prohlášení, daň mu i v tomto případě vynuluje sleva na poplatníka. Pojistné ale stejně zaplatit musí. Na účet mu tak v tomto případě přijde 10 820 korun. Takže i když si vydělal o 340 korun více za dvě hodiny práce navíc, dostane ve výsledku o 1080 korun méně.

Podpis prohlášení má výhodu v tom, že brigádník může hned využít slevu na poplatníka. Bez podepsání na ni při řešení jednotlivých měsíčních výplat nemá nárok.

Zaměstnavatel by měl zaměstnance o možnosti podepsat prohlášení informovat. Pokud by tak neučinil, může brigádník o podepsání kdykoliv požádat. Prohlášení lze podepsat i dodatečně během roku. Pouze se pak neuplatní zpětně za měsíce, kdy podepsané nebylo.

Pokud student prohlášení k dani nepodepíše, bude mu do limitu 11 999 sražena srážková daň ve výši 15 procent. I v tom případě však o stržené peníze nemusí přijít. Dostat je může příští rok na jaře.

„Student, který neměl u zaměstnavatele podepsané prohlášení k dani a byla mu odvedena 15% srážková daň z příjmu z DPP, si může tuto daň nechat vrátit prostřednictvím dobrovolného podání daňového přiznání. Sleva na poplatníka se v daňovém přiznání uplatňuje v plné výši bez ohledu na to, jestli student pracoval celý rok, nebo jen několik měsíců,“ uvádí Ivanco.

Jinými slovy, když student napřesrok podá daňové přiznání, i když k tomu neměl povinnost, v něm uvede příjmy z brigády a doloží potvrzení o zdanitelných příjmech od všech zaměstnavatelů, finanční úřad mu zaplacenou daň vrátí – tedy do výše slevy na poplatníka, což je 30 840 korun za rok.

Ivanco doplňuje, že tato možnost je výhodná pro studenty, jejichž roční daňový základ nepřesáhne 205 600 korun. Díky uplatnění slevy na poplatníka pak mohou získat zpět celou sraženou srážkovou daň.

I když i při daňovém přiznání je možné se dani z příjmů vyhnout, prohlášení poplatníka má jisté výhody. Čistý měsíční příjem je vyšší. Peníze neleží zbytečně ve státní kase a je možné je například zhodnotit úroky na účtu či jinou investicí. Podpis prohlášení poplatníka je také podstatně jednodušší než podání daňového přiznání a po podpisu už není nutné na papírování myslet.

Má-li student více brigád u různých zaměstnavatelů, příjmy z dohod o provedení práce se nesčítají. To znamená, že limit platí u každé dohody zvlášť.

„V případě více současných DPP je výhodné rozložit pracovní vytížení tak, aby u žádného zaměstnavatele nedošlo k překročení rozhodné částky. Tímto způsobem lze dosáhnout vyššího čistého příjmu, aniž by vznikla povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění,“ dodává Ivanco.

Takže když má student dvě brigády, z jedné si měsíčně vydělá 11 900 a z druhé 10 tisíc korun, odvody na pojistné neplatí ani z jedné z nich.

Jinak je to u daně z příjmů. V případě dvou či většího počtu dohod musí mladí lidé myslet na to, že prohlášení poplatníka k dani z příjmů mohou mít podepsané v jednom kalendářním měsíci pouze u jednoho zaměstnavatele. A to nejlépe u toho, u kterého si vydělají nejvíce peněz, aby sleva na poplatníka pokryla co nejvyšší daň. Ostatní zaměstnavatelé mu pak z „nepodepsané“ dohody strhnou srážkovou daň 15 procent.

I v tomto případě se pak vyplatí podat daňové přiznání. U první smlouvy se daň vynuluje a s tou druhou či těmi dalšími dotyčný podá přiznání a zbytek nevyčerpané slevy na poplatníka se mu napřesrok vrátí. Nebo je možné prohlášení nepodepisovat ani u jedné smlouvy a vše pak vyřešit daňovým přiznáním.

Vedle dohody o provedení práce nabízejí zaměstnavatelé někdy také práci na dohodu o pracovní činnosti (DPČ). U této dohody se platí nemocenské a důchodové pojištění už od výdělku nad 4500 korun.

Právě proto podle Ivanco představuje DPČ pro studenty z hlediska odvodů méně výhodnou alternativu, neboť účast na pojištění vzniká při podstatně nižším příjmu. „DPČ je navíc limitována průměrnou týdenní pracovní dobou 20 hodin, zatímco DPP umožňuje odpracovat až 300 hodin ročně bez časového rozložení,“ dodává expertka.