Kozel kouzelníkem. Z fotbalového Jablonce vytvořil proklatě efektivní tým

Možná až tady, na jižním břehu řeky Clyde v glasgowské čtvrti Ibrox, mu to docvakne: Luboš Kozel jako fotbalový trenér přes všechna protivenství a zkoušky konečně prorazil. Přesvědčil, pokud snad někdo na nepovedené štaci v Baníku Ostrava nebo po kyselém konci v Liberci o jeho kvalitách zapochyboval.

Na stadionu slavného skotského giganta Rangers FC s kapacitou pro padesát tisíc divokých fanoušků se dnes večer pokusí s jabloneckým týmem nakročit do hlavní fáze Konferenční ligy.

„Je masakr, jakým způsobem se s Jabloncem drží takhle dlouho nahoře. S klubem, který prodá, co jde, a sbírá spíš volné hráče,“ oceňuje Kozlův přínos obránce Jakub Pokorný, jeho někdejší svěřenec v Ostravě. Pro Seznam Zprávy dodal: „Tým má skvěle poskládaný, není to náhoda, osu má jasně danou.“

Prodlouženou rukou pětapadesátiletého kouče je srbský kapitán Tekijaški, jehož má na radaru Sparta, do báječné formy se rozehrál nenápadný záložník Sedláček a na hrotu je i přes nedostatky v zakončení oporou dlouhán Jawo, který si bere slovo také v kabině.

S respektem k ošemetným překážkám v předkolech, chorvatskému Varaždínu a lotyšskému RFS, teprve teď mají Kozlovi hoši skutečnou příležitost zazářit. Inspirací může být třeba polský Bialystok, který hrdé Rangers poslal v předkole Evropské ligy o pohárové patro níž.

Kozel půjde zase svou cestou, která ho přes okliky dovedla až sem na Ibrox.

Jablonec vyhrál šest soutěžních zápasů v řadě, v lize zvládl všechna tři utkání za plný počet bodů a po dohrávkách může přeskočit první Slavii. Tak proč nedoufat, pokud přímo nevěřit?

„Hráči, kteří jsou v zápřahu, si věří. Mužstvo už má tvář,“ hlásí Kozel. „Možná to je pro nás dvojzápas za odměnu. Určitě to ale nebudeme chtít jen odehrát. Pokusíme se uhrát takový výsledek, abychom v odvetě mohli vyprodat stadion a pokusit se o postup.“

Ti, co si pamatují, jak na tom Jablonec byl, než ho Kozel v roce 2024 přebíral, jsou blažení, ať to dnes před půlnocí dopadne jakkoli.

Tehdy se Severočeši klepali o záchranu v lize. Tvář neměli žádnou, nebo škaredou. Třetí rok v řadě spadli do poslední skupiny. Střídání trenérů zlepšení nepřinášelo. Fotbal nebavil fanoušky ani hráče. Atmosféra v kabině byla pochmurná. Despotický kouč Radoslav Látal vyžadoval hlavně dobrou kondici a nevadilo, když míč létal jenom vzduchem. Vyhrávat souboje, dobírat odražené balony, neremcat.

Až s Kozlem celý klub pookřál.

Místo nákopů a agresivní hry přišlo kombinačnější pojetí. Vysoký presink sice není potřeba ani v domácích zápasech, Kozlovi hráči si klidně na protivníka trpělivě počkají z bloku na polovině a pak uštknou z brejku. Nebo ze standardky. Zásadní jsou návraty za míč do defenzivního postavení, aby byli vzadu vždy aspoň o jednoho hráče ve větším počtu než soupeř. Bezpečnost na prvním místě.

Rozehrávka od brankáře? Ano, ale ne za každou cenu, za každého stavu. Dlouhý nákop není striktně zakázaný, avšak v průměru na zápas se k němu Jablonečtí uchýlí jen čtrnáctkrát, což je nízké číslo.

Hned v první sezoně pod Kozlem vyletěli na páté místo, poháry jim unikly o fous v posledním kole. Sparta si oddechla. V minulém ročníku si zase oddechl Jablonec. Opět se dostal do mistrovské skupiny, jenže v nadstavbě ztratil čtvrtou příčku a navíc pokazil finále domácího poháru s Karvinou. Ta však kvůli korupci o Evropu přišla, dočkali se muži v zelených dresech. A administrativní příležitost sevřeli silně.

Úvodní rozpačitá porážka ve Varaždínu je nakopla, od té doby sbírají jen výhry.

„Jsem rád, že když už jsme se tam dostali, ač takhle, tak hrajeme důstojnou roli a nějaké body do koeficientu jsme přinesli,“ těší Kozla. „Když jsem do Jablonce přišel, tak nás nikdo netipoval do první šestky,“ ohlíží se trenér, o němž se opakovaně mluvilo jako o adeptovi pro větší klub nebo reprezentaci. Získal si respekt.

Výhry však nejsou tím, co definuje úspěchy muže. Jsou to krachy, těžké chvíle, respektive reakce na ně. Místo zbytečného litování se, láteření nad nespravedlností světa a šéfů, tvrdá práce. Víra ve svou cestu a schopnosti.

Už jako hráč, elegantní obránce, překonal zkoušky osobnosti. Coby mistrovi ligy se Slavií mu utekla nominace na stříbrné Euro 1996.

Dvakrát měl přetržený křížový vaz.

A když se po letech potkal v Plzni s koučem Františkem Ciprem, se kterým získal titul ve Slavii, uslyšel po půl roce, že je nepotřebný. Tak devítinásobný reprezentant ukončil hráčskou kariéru.

Začal trenérskou. Jako asistent u béčka Slavie. První ligová šance v roli hlavního kouče? Před devatenácti lety v Jablonci. Po pár kolech vyhozen. Jeho čas na severu měl teprve přijít.

V Dukle Praha si ověřil, že jeho pohled na fotbal funguje. Podprůměrný mančaft dostal dvakrát na šesté místo v lize. Zaujal riskantní kombinací přes brankáře ve španělském rytmu.

Ve větších klubech ovšem někdejší televizní expert narazil. Neuspěl v Ostravě ani v Liberci.

Důvod začít pochybovat? „Jsem pořád stejný trenér,“ říká Kozel dnes. „Samozřejmě je trenér vždy víc vidět, když jsou výsledky.“

Proč nebyly už před pěti lety v Baníku? Nechejme vyprávět stopera Pokorného, měl to ze hřiště i kabiny nejblíž: „Je tam víc důvodů. Trenér přišel s nějakými očekáváními. Bylo toho na něj hodně - musel zapojovat mladé, hrát atraktivní fotbal a ještě bojovat o poháry. Tehdy ani liga nešla cestou mladých, do toho mu ještě vlezl covid.“

Když už začal Kozel v Ostravě něco budovat, ze zimní přípravy měl nejen Pokorný dobrý pocit, pandemie proces zastavila. „Bavilo mě to, hráli jsme dobrý fotbal, ale pak jsme museli trénovat po jednom, po dvou. Celé se to rozbilo a na trenéra dopadlo, jaké úkoly by měl v Ostravě plnit,“ pokračuje Pokorný. „Fanoušek Baníku je náročný. Pokud se z těch tří úkolů něco nesplnilo, dostával to pocítit. Tým přitom neměl pořádně pospolu, každý týden jsme hráli v jiné sestavě. Už to nevycházelo z té povedené zimní přípravy.“

Kozlův fotbal definuje pevná defenziva a kombinace. „Chtěl mít výstavbu hry od gólmana, stoperů a postupným útokem se dostat do křídelního prostoru, kde chce být nebezpečný v soubojích jeden na jednoho, nebo po centrech,“ povídá Pokorný. „Tréninky měl hodně náročné, ale herní. Uzpůsoboval to kombinačnímu fotbalu. Bavilo mě to moc, byl jsem s ním maximálně spokojený.“

Od hráčů si drží Kozel spíše odstup. I mimo stadion se s nimi baví hlavně o fotbale. Rovněž na svůj realizační tým je maximálně náročný. „Je to fakt profík, který se fotbalu snaží dávat sto procent. Na všem se snaží hledat něco, co by ho obohatilo. Možná proto je dnes úspěšný,“ říká Pokorný. „Snažil jsem se plnit jeho pokyny. Když jsem měl nějaký názor, vyslechl mě a udělal si o tom obrázek.“

A rozhodl po svém, jak je Kozel zvyklý.

V Liberci vydržel tři roky, tým pozvedl, avšak tři střední skupiny byly málo. Nový majitel Ondřej Kania usoudil, že Radoslav Kováč bude lepší volbou. Když se pak Kozel do Liberce vrátil s Jabloncem jako soupeř a deklasoval Slovan 5:0, musel cítit sladkou satisfakci.

„Myslím si, že by byl úspěšný i s Libercem, ale tam už nedostal čas. Asi sám cítil, že tam není moc chtěný, a čekalo se jen na zaváhání, aby mohl být odejitý,“ přemítá Pokorný. „V Jablonci má naprostou důvěru, to se pak každému pracuje lépe, když navíc ještě vaše požadavky plní nejen hráči, ale i vedení.“

Kozlova pozice v Jablonci je výsadní, až transformační. Insideři, se kterými Seznam Zprávy mluvily, popisují, že Kozlovým příchodem se částečně změnila celá filozofie klubu, přístup lidí k práci a vnímání společného cíle. I přes odchody hráčů to pořád funguje. „Luboš Kozel může být jabloneckým Fergusonem, důvěru má opravdu velkou,“ říká zdroj.

Oporou Kozlovi je nejen majitel Jakub Střeštík, který si dal jako jednu za svých priorit prodloužení smlouvy s trenérem, ale také bývalý boss Miroslav Pelta. Kontroverzní bývalý šéf Fotbalové asociace byl sice odsouzen v kauze sportovních dotací z roku 2017 na 5,5 roku vězení, v současnosti je však na svobodě, než bude rozhodnuto o dovolání nejvyššího státního zástupce. „V Jablonci se Pelta činí jako takový sportovní ředitel, pro tým i trenéry dělá první poslední,“ podotýká insider.

K ruce má zkušeného sportovního ředitele Zdeňka Koukala. Jablonec těží také z toho, že není pod tlakem jako bohatší kluby vlastněné miliardáři. Kozel má větší klid na práci než třeba v Ostravě nebo Liberci. Také od médií.

Mimochodem až od novinářů se hráči měli dozvědět, že si Jablonec nechal po utkání na Bohemians kvůli účasti v pohárech odložit i domácí zápas s Ostravou. Poháry jsou teď priorita.

Na hřišti Kozel spoléhá na týmové pojetí, partu bez syčáků. Pokud někdo nezapadá, jako například křídelník Alexis Alégué, který opakovaně neplnil běžecká cvičení, odchází. Nedisciplinovanost kouč netrpí. Oblíbené bago na tréninku dopřeje hráčům jen výjimečně.

Vyžaduje poctivé návraty za míč, nejčastěji v systému 3-4-3, ve kterém vlastně ani příliš nevadí, že právě křídla typu Aléguého chybí.

„Máme plno svých problémů, hlavně v ofenzivní fázi. To víme. Pracujeme na tom, aby se to ještě zlepšilo personálně. Ale máme svoje zbraně, které umíme využívat, a dokážeme díky tomu zápasy zvládnout,“ tvrdí Kozel.

Z datové analýzy vyplývá, že Jablonec hraje dlouhodobě od jeho příchodu nad své poměry, překonává výpočty modelů. V metrice očekávaných vstřelených a inkasovaných gólů je v top 10 mezi 221 týmy z Evropy.

„Obdrželi o dvanáct gólů měně, než měli. V útoku si vedou také nad očekávání, ale ne tolik jako dřív, mají o tři branky navíc,“ uvádí pro Seznam Zprávy analytik Opty Jakub Kadrnožka.

Jablonec se pořád ne a ne zaseknout, jak mnozí experti předpovídali. Kozel z něj dál ždímá maximum. „Hrají dlouhodobě nad své poměry, ale ne třeba tak jako Hradec, ten ještě mnohem víc. Není to však už náhoda,“ zdůrazní analytik Kadrnožka. „Je to proklatě efektivní tým. Úspěšnost střel za poslední tři sezony je 11,7 procenta, víc má jen Slavia a Plzeň.“

Dozadu je to podobné. Soupeři Jablonce proměnili jen 8,8 procenta střel, po Hradci a Slavii nejméně, když se podíváme na delší časové období. „Jablonec má kombinační způsob hry. Vypadá to dobře, hlavně se daří výsledky. Všichni víme, že když se povedou dva tři výsledky, tak najednou hra také vypadá mnohem líp,“ pozoruje Pokorný.

Výstavba hry Severočechů je dobrá, byť by si fanoušci nejspíš dokázali v některých zápasech doma představit ještě atraktivnější, aktivnější podívanou. V tomto ročníku má Jablonec 3,6 přihrávky na útočnou akci. Více kombinace nabízí v lize už jen Sparta, Sigma Olomouc, Plzeň a Teplice.

„Jablonec velice zpomalil hru, zvýšil počet přihrávek. Je to nejpomaleji hrající tým ligy v sezoně. Je vidět efekt záložníků jako Sedláček a Zorvan, kteří chtějí hrát spíš do nohy,“ čte Kadrnožka z dat. „Je to solidní tým udělaný ze solidních ligových hráčů, který umí hrát velmi dobře na výsledek, být efektivní v obou šestnáctkách.“

Pocítí to i Rangers? Před pěti lety Jablonec vyzval v předkole Evropské ligy druhý slavný klub z Glasgowa, s Celtikem pohrál doma 2:4 a venku 0:3.

S Kozlem by měl být pevnější.

„Díval jsem se na jablonecké pohárové zápasy a nevypadají vůbec špatně,“ chválí Pokorný. „Jeho fotbal mě pořád baví. Ještě víc mě bavilo ho hrát.“