Peltova fotbalová milenka. Má unikátní historii, ale nikdy se nepozlatí

Když na důležitý souboj se Zlínem dorazí 1871 diváků (31 procent kapacity stadionu), od čeho se Jablonec chce odrazit?

Jsou i další pádné důvody, proč si myslet, že Miroslav Pelta nikdy nepozlatí svůj nejsledovanější podnikatelský záměr.

FK Jablonec, klub se zelenobílými barvami a Peltova životní láska, pro kterou by se klidně nechal zadlužit, nemá k fotbalovému titulu osudovou přitažlivost. „Přitom by se hodilo říct, že Jablonec patří k tomu lepšímu, co česká liga nabízí,“ připomene Martin Graiciar, někdejší hráč Sparty, Plzně nebo Fiorentiny. Čerstvě taky nový fotbalový expert Seznam Zpráv.

Koukněte do kronik. Od léta 1994 je Jablonec trvalým členem elitní soutěže. Už tehdy, v divokých devadesátkách, byl díky originálnímu podnikateli Peltovi v rozpuku. Pod názvem TJ Sklobižu Jablonec nad Nisou vyhrál druhou ligu s velkým náskokem před Benešovem.

„V Jablonci tehdy startoval fotbalový boom. Ve druhé lize jsme neprohráli sedmadvacet zápasů. Bylo to nejkrásnější období mé kariéry. Všechno bylo nové, pestré, fotbal se hrál skvělý, lidé nadšení a já byl mladý energický živel z Varnsdorfu. Jablonec jsem přebíral v roce 1991, kdy mu reálně hrozil sestup ze třetí ligy do divize,“ vzpomínal Pelta v autobiografii Můj příběh nekončí, kterou sepsal slavný záložník Pavel Horváth.

„Chytal jsem v brance a zároveň podnikal. Spoluhráči do mě tak dlouho hučeli, až mě umluvili: Vem to, Míro. Vždycky jsi uměl podnikat, nebojíš se, Jablonec tě potřebuje. Byl jsem schopný dělat úlety a harakiri, tak jsem do toho šel. Při podnikání jsem se držel kréda: lehce koupit, draze prodat. Jezdil jsem třeba do Západního Berlína na trhy a prodával tam skleněné figurky. Pořizovací cena sto korun a prodej za dvacet marek, což byla pětistovka. Podnikání mě bavilo a naplňovalo. Provozoval jsem herní automaty, vydražil restauraci v Jablonci, začal jsem být čiperný na trhu s nemovitostmi a už to jelo.“

Jablonci šéfoval Pelta od sedmadvaceti, za pár dní mu bude jednašedesát.

Od doby, co Peltův klub postoupil do první ligy, ani jednou neklesl o patro níž, což je na tak nevelký oddíl rarita. Sestoupila Ostrava, Brno, Zlín, Plzeň několikrát. Byť měl Jablonec občas namále, Pelta pokaždé dokázal z problému vykormidlovat.

Většinou jste Jablonec mohli hledat nahoře v tabulce: šestkrát skončil třetí, na jaře 2010 (pod protřelým trenérem Františkem Komňackým) dokonce stříbrný. Tím pádem hrál také nepravidelně předkola Evropské ligy (v sezoně 2018/19 skupinovou fázi).

„A nezapomínejte na premiérový ročník Konferenční ligy. I tam Jablonec byl,“ poukáže Graiciar na další úspěch.

V sobotu odpoledne však Jablonec promrhal příležitost, jak se znovu zviditelnit. Svléklo ho to. Od Zlína, což je nováček ročníku, dostal tři góly za poločas a prohrál 1:3. Nejhorší výkon v sezoně.

Miroslav Pelta, bývalý předseda fotbalového svazu nebo generální manažer Sparty, už není oficiálním šéfem klubu, protože musel před soud kvůli maléru s ovlivňováním sportovních dotací. Nakonec dostal pět a půl roku vězení.

Byť ho v polovině října po pouhých čtyřech dnech z libereckého žaláře pustili, vesměs se předpokládalo, že jeho fotbalová milenka musí chřadnout.

V létě si Olomouc přes celou republiku odnesla ve vrtulníku klíčového špílmachra Berana, Sparta si dojela pro vlasatého stopera Martince, peníze na výplaty zase docházely. Pelta si půjčoval, kde se jen dalo. Místo očekávaného sešupu však přišel progres.

Do sobotní facky od Zlína víceméně samá pozitiva. Vynikající obrana, bezchybný brankář Hanuš, oživený střelec Chramosta, výborné spojky na krajích hřiště a na střídačce trenér Luboš Kozel, který by klidně mohl časem přestoupit za lepším. Vlastně by nepřekvapilo, kdyby právě on byl pro Slavii ideální náhradou pro chvíli, až jednou zamává Jindřich Trpišovský.

Jenže o jabloneckém titulu si taky Kozel může nechat jenom zdát, což sobotní výpadek potvrdil: „Organizace naší hry byla šílená. Prohrávali jsme souboje, necítil jsem, že by byl tým hladový.“

Prostě celý Jablonec. Jakmile má potvrdit, že může být extra, výkony se většinou zhoupnou dolů.

Ačkoli klub před pár měsíci koupil úspěšný podnikatel Jakub Střeštík, není důvod si myslet, že klub překročí svůj stín.

Podobně jako Atalanta Bergamo v italské lize, která je trendy, často školí favority, nicméně na titul v Serii A nedozrává.

Nebo Villarreal ve Španělsku. Dvakrát se prokousal do semifinále Ligy mistrů, ve španělské lize je však bez zlata.

Tottenham, jeden z nejtradičnějších klubů Anglie, čeká na titul od roku 1961.

Můžete to nazvat prokletím.

Osudem.

Zatracením.

Jablonec, byť zdaleka není špičkovou evropskou adresou, se právě do takové kategorie řadí. S ročním rozpočtem zhruba 230 milionů není důvod, aby vystřelil výš.

Kolik byste vsadili, že mezi nevítězi zůstane navždy?

Proč by měl postavit poslední tribunu, která mu na stadionu chybí, když nemá nikdy vyprodáno?

„Hrával jsem v Liberci a na nás taky nechodil plný dům. Ale pořád jsme při zápasech měli podstatně lepší atmosféru než v Jablonci. Až jsme si v kabině ze srandy říkali, že Jablonec je takové liberecké předměstí, ve kterém si lidé těžko najdou ke svému klubu vztah,“ vzpomíná Graiciar.

Těžko bude náhoda, že Liberec, další severočeské město od Ještědu, má tituly tři.

Ano, tři!

Dokonce je vyhrál ve třech různých érách a pod třemi různými trenéry.

Zatímco v libereckém klubu, pod šéfem Karlem a jeho Preciosou, chodily výplaty včas, jakmile se hráči posunuli o pár tramvajových zastávek do Jablonce, tam vládla velká platová nestabilita. Dva měsíce? Nic. Tři měsíce? Nic. Kolikrát se čekalo i déle, takže hráči neměli bůhvíjaké nutkání cítit se „jablonecky“. Nehledě na to, že Liberec je mnohem hezčí město.

Za nejemotivnější fotbalový den v Jablonci se dá v samostatné historii považovat 29. září 1994. Tehdy tam do azylu přispěchala Viktoria Žižkov, aby odehrála odvetu 1. kola Poháru vítězů proti Chelsea. To svědčí o mnohém.

V aktuální sezoně, kdy hrál Jablonec často atraktivnější fotbal než Sparta nebo Slavia, přišlo na domácí duely v průměru 3336 lidí. Horší návštěvy nabízí už jen pražská Dukla.

Jakmile sečtete všechny zápasy, je Jablonec v průměru úplně nejhorší ze všech.

Nezajímá.

Byť se početná ekipa fanoušků v levém rohu hlavní tribuny snaží mávat zelenobílými vlajkami, hráči stejně neslyší dostatečně hlučnou podporu, což je další podstatný hendikep v potenciální snaze o titul.

Miroslav Pelta zkusil s Jabloncem leccos. Kdysi si půjčil mladého Pavla Horvátha ze Sparty. Pomohl vychovat Milana Fukala, svého souseda z Kokonína. Přišli Lafata, Jun, Šenkeřík, Čížek, Kopic, Masopust, Kovařík, Doležal, Špit, Hüschman, Vošahlík, Beneš… Páni, těch jmen bylo. Reprezentanti, cizinci, hvězdy.

A nic.

Před jedenácti lety se Pelta pustil do projektu, který ho na čas finančně vycucal. Galácticos si říkali. Po vzoru Realu Madrid, který měl fázi, kdy posílal miliardy za nejdražší a nejvýraznější fotbalisty Figa, Zidana, Ronalda, Beckhama nebo Roberta Carlose.

Za novým trenérem Jaroslavem Šilhavým dorazila do Jablonce celá armáda zvučných a draze zaplacených žoldáků. Jestli měl Peltův oddíl opravdu reálnou šanci, jak ovládnout ligu, tak právě tehdy. Kdyby budoucí kouč národního týmu ukočíroval všechna ega.

Nepodařilo se.

Pamětníkům tak stále nejvíc prosvítají vzpomínky na trenérskou éru Jiřího Kotrby z poloviny devadesátých let.

Tehdy byl Jablonec v lize nový, neokoukaný, živelný, lehce nevypočitatelný. Stadion měl sice nevzhledný, s protivnou atletickou dráhou a na nejnižší sedadla pršelo. Novináři měli svoji skromnou místnost sto metrů od hlavního vchodu a museli šlapat do prvního patra mezi kanceláře atletického klubu.

Starý pan Prejza, klíčník tiskového střediska, přinesl dvě hodiny před výkopem v přepravce fax, ze kterého jste mohli do redakce poslat ručně napsaný referát z utkání. Paní Prejzová napekla koláčky a Jablonec válel, ačkoli od něj nikdo nic moc nečekal. Trávník stál často za starou belu, byť vedle v Liberci skákal balon ještě hůř.

Do dubna bývala vlezlá zima a od října znovu.

Počasí je v Jablonci pořád stejné a titul stále v nedohlednu.

Ani Luboš Kozel to nezmění, byť se jedná o trenéra první třídy.