„Už vědí, že Moskva je nepřijde zachránit.“ Podněstří se vzdaluje Rusku

/Od zvláštní zpravodajky v Moldavsku/

Na jedné straně Dněstru Moldavsko, na druhé Podněstří. Mezi nimi hranice, kterou sice Kišiněv nikdy neuznal, přesto odděluje dva dost odlišné světy. Už více než tři desetiletí v separatistickém regionu fungují oddělené úřady, platí se vlastní měnou a zůstávají tam ruští vojáci.

Po desetiletích v šedé zóně se ale Podněstří začíná měnit. Jeho dosavadní ekonomický a politický model slábne a region tak jen těžko může fungovat jako dosud.

Stále více lidí míří za prací či dalšími službami na území kontrolované Kišiněvem. Podněstří začalo také mnohem více spolupracovat s Evropskou unií.

„Moldavsko posílá 70 až 75 procent svého exportu do Evropské unie. Podněsterský region posílá do Evropské unie 80 procent svého exportu, tedy více než je celostátní průměr,“ vysvětlil Máté Csicsai, zástupce vedoucího Delegace EU v Moldavsku.

„Jejich ekonomickým zájmem je ve skutečnosti reintegrace země a integrace do EU,“ dodal.

Podle moldavské vlády dnes hranici mezi oběma břehy Dněstru překračuje zhruba o 20 tisíc lidí denně více než dříve.

„Údaje ukazují, že Moldavská republika se již stala ‚bodem přitažlivosti‘ pro obyvatelstvo v regionu, zatímco ekonomický model Podněstří, který se po léta opíral o levné či bezplatné energetické zdroje, začíná viditelně slábnout. Téměř 75 tisíc obyvatel z levého břehu Dněstru je rovněž zapojeno do systému zdravotního pojištění Moldavské republiky, což je jasným ukazatelem sociálního sblížení mezi oběma břehy,“ uvedl moldavský vicepremiér pro reintegraci Valeriu Chiveri.

Podle něj dnes mezi Kišiněvem a Tiraspolem neprobíhají přímá politická jednání, pouze technická komunikace. Domnívá se, že na neochotu Podněstří má výrazný vliv Rusko, které mu kromě vojenské přítomnosti stále poskytuje i politickou a ekonomickou podporu.

„Lidé v Podněstří si stále více uvědomují, že už není možné zůstat v této šedé zóně. Rusko je sem nepřijde zachránit a oni nechtějí být jeho součástí. Pro ně je lepší být plně součástí Moldavska. Vidíme to i na rostoucím počtu lidí, kteří žádají moldavskou vládu o dokumenty a sociální podporu,“ popsala Seznam Zprávám novinářka Irina Țăbăranu z média Zona de Securitate, které pokrývá dění v Podněstří a jeho blízkém okolí.

Podle ní se změnil také pohled obyvatel na bezpečnost. „Po začátku války na Ukrajině si lidé v Podněstří uvědomili, jak zranitelní jsou. Vidí, co se děje v Rusku s mobilizací, a bojí se, že by mohli být také mobilizováni a posláni bojovat na Ukrajinu,“ dodává Țăbăranuová.

Vliv na změnu nálad v Podněstří měla energetická krize z přelomu let 2024 a 2025.

Rusko omezilo dodávky plynu do regionu i Moldavska a argumentovalo vysokým dluhem na moldavské straně. Kišiněv obvinění odmítl a zároveň v posledních letech intenzivně usiloval o energetickou nezávislost na ruských zdrojích.

Nejvíce situaci pocítilo právě Podněstří. Jeho ekonomika byla po desetiletí postavena mimo jiné na levných či bezplatných dodávkách ruského plynu. Z plynu byla zásobována také elektrárna Cuciurgan, která hrála klíčovou roli v energetice regionu i celého Moldavska.

Krize ukázala, že ekonomický model separatistického regionu nemusí vždy fungovat. Problémy s dodávkami navíc přetrvávají, což má dopady na ekonomickou situaci Podněstří.

Český velvyslanec v Moldavsku Jaromír Plíšek už dříve Seznam Zprávám řekl, že energetická krize může paradoxně pomoci obyvatelům Podněstří pochopit rizika dlouhodobé závislosti na Rusku.

„I lidé v Podněstří tuší, že nemohou dlouho žít s tím, že jim někdo dává něco zadarmo, aniž by chtěl něco zpátky. Tato krize může Podněstercům pomoct pochopit, že být dlouhodobě závislý na dodávkách plynu, zvláště když jsou zadarmo, člověka vystavuje nebezpečí, že když se Rusku něco nelíbí, může dodávky jednoduše zavřít. Je to svým způsobem šance, jak se zbavit závislosti na Rusku,“ řekl.

Určitá změna nálad v Podněstří ale byla patrná už před energetickou krizí. Region byl po desetiletí vnímán jako jedna z nejvíce proruských částí Moldavska. Výsledky referenda o zakotvení snahy o vstup do Evropské unie z podzimu 2024 ale ukázaly jiný obrázek.

Proti evropské orientaci se v Podněstří vyslovilo „jen“ necelých 69 procent voličů. V Gagauzii, která byla v minulosti považována za méně problematickou než Podněstří, to bylo téměř 95 procent.

Pro Kišiněv byl výsledek překvapivý a do určité míry i optimistický.

V tomto kontextu se tak znovu debatuje o budoucnosti Podněstří. Do budoucna se rýsují dva možné scénáře: stažení ruských vojsk a postupné spojení s Moldavskem, nebo další sbližování s Ruskem navzdory slábnoucí ekonomice.

Jakou cestou se region vydá, přitom nezáleží jen na Tiraspolu a Moskvě, ale z velké části i na Kišiněvu.

Pro ten je debata o dalším postavení Podněstří důležitá mimo jiné kvůli snaze Moldavska vstoupit do Evropské unie. Země podala žádost o členství krátce po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu a od té doby postupuje v přístupovém procesu poměrně rychle. V Kišiněvě se otevřeně mluví o cíli vstoupit do EU do roku 2030.

S tím ale přichází i otázka, co bude s územím, nad kterým moldavská vláda nemá faktickou kontrolu.

Členské státy i evropské instituce očekávají, že Moldavsko během přístupových jednání podnikne také kroky k reintegraci Podněstří. Kišiněv by měl mimo jiné připravit plán, který pokryje ekonomickou, administrativní i bezpečnostní stránku případného spojení obou břehů Dněstru.

Formálně by Moldavsko mohlo vstoupit do EU i bez vyřešení této otázky, podobně jako Kypr, kde zůstává fakticky oddělená turecká část. Brusel ale spíše tlačí na to, aby Moldavsko otázku řešilo, a dává najevo, že je připraven pomoci, pokud bude Kišiněv chtít.

V polovině března se do médií dostal dokument moldavské vlády s názvem „Základní přístupy v procesu postupné reintegrace Podněstří“. Podle expertů jde zatím jen o první krok, ale záměr Kišiněva je zřejmý.

Jednou z největších otázek opětovného spojení zůstává reakce Ruska. Moskva Podněstří podporuje od začátku konfliktu nejen vojensky, ale také politicky a ekonomicky. V regionu stále působí ruská vojska a Moskva dává opakovaně najevo, že si chce svůj vliv zachovat.

V květnu navíc ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákon, na jehož základě mohou lidé v moldavském Podněstří získat ruské občanství, aniž by v Rusku žili nebo ovládali ruštinu.

Podle moldavské prezidentky Maii Sanduové však část obyvatel regionu v posledních letech naopak začala usilovat o moldavské občanství.

„Od začátku války na Ukrajině si většina lidí z tohoto regionu vzala moldavské občanství, protože se cítili bezpečněji s občanstvím Moldavské republiky než s občanstvím Ruska,“ uvedla Sanduová podle serveru Politico.

Pro Moldavsko tak může být otázka Podněstří v příštích letech jedním z největších problémů na cestě do EU. Nejde totiž jen o to, zda se region jednou formálně vrátí pod kontrolu Kišiněva. Bude třeba řešit také bezpečnost, ekonomiku, energetiku, administrativu, občanství i jazykovou otázku.

A především bude záležet na tom, zda Moskva dovolí, aby se jí Podněstří skutečně vzdálilo.