„To my rozhodneme, co je rozumné.“ Německé školy jsou nervózní z triumfu AfD

/Od zvláštního zpravodaje ze Saska-Anhaltska/

„Ano. Bojím se,“ odpovídá Marco Ladewig bez váhání.

Stojíme v parku za starými hradbami Haldenslebenu, devatenáctitisícového města asi půl hodiny autem od Magdeburku. Kolem nás přibývají lidé. Jsou tu seniorky z iniciativy Babičky proti pravici (Omas gegen Rechts), politici několika stran, rodiny s dětmi i teenageři.

Z autobusu přestavěného na pódium hraje hudba. Nad parkem mezitím krouží malé letadlo s reklamním transparentem: „AfD wählen.“ Volte Alternativu pro Německo.

O pár desítek metrů dál totiž AfD začíná vlastní akci před nedělními volbami do sasko-anhaltského zemského sněmu. Její „festival demokracie“ je na rozdíl od protestního shromáždění v parku oplocený, u vstupu stojí soukromá ochranka a tvoří se tam fronta. Volební lídr Ulrich Siegmund tam bude až do večera pózovat s dětmi, rodinami i seniory.

Ladewig je ale tady.

Ředitel gymnázia Friedricha Förstera přišel do parku veřejně demonstrovat proti krajně pravicové straně, která má podle průzkumů šanci zemské volby vyhrát.

„Moji kolegové mají strach z budoucnosti. Ptají se, o čem budou moct s dětmi mluvit a o čem už ne,“ říká mi během krátkého rozhovoru. Sám se nejvíc obává toho, co by vláda AfD znamenala pro výuku dějin, demokracie a společenských témat. „Nechtějí, aby mladí lidé kladli otázky,“ říká o adeptech na volební vítězství.

Několik kroků od nás poslouchá projevy čtrnáctiletá Rosalie. Chodí právě na Ladewigovo gymnázium. Na demonstraci přišla sama od sebe. „Vadí mi, když lidé diskriminují jiné jen proto, že jsou jiní,“ vysvětluje.

Ve škole se podle svých slov cítí bezpečně. Přesto se i tam proměna politické nálady v Sasku-Anhaltsku už projevila.

Na gymnáziu se nedávno hlasovalo o vstupu do sítě Škola bez rasismu, škola s odvahou. K potřebné sedmdesátiprocentní podpoře podle ředitele Ladewiga chybělo šestnáct hlasů. Část žáků po výsledku tleskala a slavila.

AfD chce přitom zemskou podporu podobných projektů ukončit. Síť označuje za nástroj „levicové indoktrinace“, který podle ní potlačuje „legitimní pravicové a vlastenecké postoje“.

Stačí se vrátit o den zpátky a popojet několik desítek kilometrů na jih do vesnice Klein Wanzleben. Na mítinku AfD, který připomíná spíš vesnickou slavnost, tu vystupuje šéf zemské organizace Martin Reichardt z radikálního křídla.

Z pódia mluví i o školství a vypráví o mladých lidech, kteří si mu podle jeho slov stěžují na „levicové učitele“. Rodiče vyzývá, aby své děti proti „těmto levičákům v našich školách“ podporovali. Z pohledu AfD tedy nejsou učitelé těmi, kdo čelí politickému tlaku, naopak - jsou to jeho původci.

Ještě otevřeněji mluví poslanec Hans-Thomas Tillschneider, jeden z nejvýraznějších ideologů zemské AfD. „Jsou to většinou levicoví pedagogové,“ prohlásil loni v zemském parlamentu o učitelích. Mluvil i o „nebezpečných typech“, kteří podle něj nesnášejí odlišné názory a snaží se dostat žáky „do latě“.

Při jiné debatě zas slíbil: „Vyženeme ze škol duhovou vlajku a veškerou levicovou propagandu.“ Když se ho poslankyně SPD zeptala, kdo rozhodne, kteří učitelé jsou rozumní, odpověděl: „My budeme definovat, co je rozumné.“

Po nedělních zemských volbách by přitom Tillschneider mohl získat mnohem větší vliv. Deník Taz tento týden napsal, že okruh kolem něj se podílel na přípravě volebního programu AfD a že se o poslanci mluví jako o možném ministrovi školství.

Ve volebním programu strany stojí, že učitelé mají podléhat přísnějšímu požadavku politické neutrality. Při politické debatě mají názory žáků moderovat, ale sami do ní se svým názorem nevstupovat. AfD chce také posílit možnosti rodičů a žáků stěžovat si na učitele a ředitele a na ministerstvu vytvořit výraznější kontaktní místo.

Jedním z případů, které spor o politickou neutralitu pedagogů rozvířily, je kauza kolem učitele Maxe Heckela z okresního města Stendal na severu regionu.

Když se ho dva žáci šesté třídy zeptali, zda by volil AfD, odpověděl, že ne. Argumentoval mimo jiné programem strany, nakonec ale použil i vyhrocenou formulaci, že kdo AfD volí, musí být bohatý, nebo „blázen“. Případ skončil u zemského školského úřadu a Heckel dostal pracovněprávní napomenutí, proti němuž se teď brání u soudu.

Odborář Malte Gerken ze svazu GEW jeho výrok bezvýhradně nehájí. „Mohli mu ale říct: Buďte s podobnými výroky trochu opatrnější,“ říká mi při rozhovoru v druhém největším sasko-anhaltském městě Halle. Formální napomenutí učitele považuje za nepřiměřené.

Mnohem víc ho znepokojuje, co podobné případy dělají s ostatními učiteli. „Učitelé se nás ptají: Co smíme říkat a co ne? To se nám nikdy předtím nestávalo,“ říká mi. Sedíme venku, rušnou ulicí u centra univerzitního města projíždějí auta a část rozhovoru zaniká v hluku. V tomhle je ale místopředseda sasko-anhaltských učitelských odborů úplně srozumitelný.

Na GEW se podle něj učitelé obracejí ještě předtím, než se vůbec něco stane. Chtějí vědět, jak odpovědět, když se jich žák zeptá na AfD, volby nebo konkrétního politika, a kde už začíná problém. „Jsou velmi nejistí. Nevědí, co se může stát a co ještě mohou říct,“ popisuje Gerken.

Podle něj se přitom pod výrazem „levicová indoktrinace“ postupně ocitají i věci, které školy dosud chápaly jako běžnou součást občanského vzdělávání. „Když dětem říkáme: Musíme spolu žít, všichni máme stejná práva, všichni jsme lidé, pak tomu AfD říká levicová indoktrinace,“ upozorňuje.

Přísnější politická neutralita učitelů ale tvoří jen část představ AfD o školství.

Strana chce například ukončit inkluzi dětí s hendikepem v běžných školách. Ve svém programu ji označuje za „experiment“, který selhal, a slibuje její „neprodlené ukončení“ a posílení speciálních škol.

Odborář Malte Gerken právě tenhle bod zmiňuje mezi změnami, kterých se obává nejvíc. V sasko-anhaltských školách už teď není dost učitelů a návrat k většímu oddělování dětí by podle něj systém dál personálně zatížil.

Podobně ostře AfD postupuje vůči dětem uprchlíků a žadatelů o azyl. Ty chce bez výjimky vyučovat v oddělených třídách. Partaj to zdůvodňuje mimo jiné tím, že jejich pobyt v Německu má být chápán jako dočasný a výuka je má připravovat i na případný návrat do země původu.

Gerken v tom vidí problém nejen z hlediska soužití ve školách. Děti, které v Sasku-Anhaltsku zůstanou, se podle něj potřebují naučit jazyk, poznat společnost a později se zapojit do práce. „Mohou pracovat, mohou být součástí společnosti. Potřebujeme je,“ říká.

Ještě zásadnější změnu navrhuje AfD u samotné školní docházky.

Rodiče by podle jejího programu nemuseli dítě do školy vůbec posílat. Mohli by ho vzdělávat doma, přičemž jednou za půl roku by skládalo centrální zkoušky. Povinnost dítě vzdělávat by zůstala, povinnost fyzicky docházet do školy by zmizela.

Strana návrh výslovně spojuje i s přesvědčením, že dnešní školy děti příliš politicky vychovávají a předávají jim „sporné životní názory“.

A změna by se nemusela zastavit u organizace škol.

AfD chce zasáhnout také do toho, co se učí. Stranický ideolog Tillschneider už dřív prohlásil, že pro německou identitu považuje 19. století za důležitější než století dvacáté.

Když se ho reportér WDR zeptal, zda to znamená „více Bismarcka a méně Hitlera“, souhlasil. „Samozřejmě i národní socialismus, ale trochu méně. Více Bismarcka, méně Hitlera,“ řekl.

Volební program AfD neříká, že by se nacismus měl z výuky odstranit. Výslovně ale požaduje větší důraz na napoleonské války, sjednocení Německa a vznik císařství v roce 1871. Německé císařství popisuje jako „úspěšný příběh“, který může být inspirací i pro současnost.

To je jeden z bodů, které znepokojují i ředitele gymnázia Marco Ladewiga. Sám dějepis učí a větší prostor pro 19. století mu podle jeho slov nevadí. Hranici vidí tam, kde politici začnou předem určovat, jak mají žáci minulost hodnotit. „Naším úkolem je ukazovat dětem různé perspektivy na společenské otázky,“ říká.

Odborář Gerken upozorňuje, že právě osnovy patří mezi oblasti, které může nová zemská vláda ovlivnit poměrně přímo. Školství je v Německu převážně v pravomoci vlád jednotlivých spolkových zemí, a pokud by AfD v neděli získala dostatečnou většinu, řadu změn by vůbec nemusela projednávat s Berlínem.

Obavy školského odboráře mají ještě jeden rozměr. V Sasku-Anhaltsku už dnes učitelé chybějí a Gerken se obává, že pokud by AfD převzala vládu a výrazně změnila atmosféru ve školství, část mladých pedagogů může odejít.

Problém s nedostatkem lidí ale popisují i ti, kteří jinak současnou německou politiku hodnotí podstatně kritičtěji. Ekonom Thomas Brockmeier vede průmyslovou a obchodní komoru IHK Halle-Dessau. V rozhovoru se Seznam Zprávami nešetří vládu Friedricha Merze, z konzervativního pohledu kritizuje sociální systém, pomalé reformy a říká, že rozčarování části voličů AfD dokáže pochopit.

Také on považuje kvalitu vzdělávání za jeden z hlavních problémů země. U návrhu AfD na domácí vzdělávání má ale zásadní výhradu.

Dokáže si představit rodiče, kterým vadí, že jejich děti ve škole slyší názory, se kterými doma nesouhlasí. Jenže když dítě právě kvůli tomu ze školy stáhnou, podle Brockmeiera problém nevyřeší.

„Když dítěti zabráníte chodit do školy, zabráníte mu také získat jiný pohled. Nebude konfrontováno s jinými názory a nebude o nich muset diskutovat,“ říká Brockmeier. Pokus uniknout údajné levicové indoktrinaci podle něj může skončit jen jejím převráceným obrazem: „Pak je to indoktrinace z druhé strany. Všechno se otočí o 180 stupňů.“