Zapomenuté pohraničí: Kaplice a okolí. Kde stávala městečka, teď rostou stromy

Pokud se vám podaří promotat staveništěm D3 mezi Kaplicí a Dolním Dvořištěm, vydejte se směrem Rychnov nad Malší. Vede odtud cesta, kde na každém kilometru číhá historie, krása a poezie – silnice lemované kapličkami, výhledy - doslova úprk z civilizace. A přitom na dosah z Českých Budějovic.

Tenhle prostor na kraji Novohradských hor taky kdysi býval Šumavou, nebo se alespoň jako Šumavané identifikovali zdejší lidé. Je to svět, jehož přítomnost přepsalo 20. století – dotkla se ho výměna obyvatelstva i blízkost státní hranice. Proměna byla tak drastická, že se tu život neobnovil ani po roce 1989.

Symbolem oblasti jsou Cetviny. A symbolem rozdělení řeka Malše – na jejím pravém břehu bývalo městečko, na levém zůstala malá obec Hammern. Protože pravý břeh spadal do sféry, kterou museli opustit zdejší obyvatelé, aby je vystřídala pohraniční stráž, její zbraně a psi. Osada Hammern, přirozená periferie Cetvin, se tak ocitla na konci světa – jako poslední rakouská vesnice před dráty. I pro ni to byl stav prakticky likvidační, řada domů dodnes zůstává prázdná.

Cetviny ve 13. století založili němečtí osadníci. Vystavěli tu krásný gotický kostel Narození Panny Marie – ten prakticky jako jediný přežil všechny režimy 20. století. Před druhou světovou válkou tu žilo přes 600 lidí, drtivá většina z nich mluvila německy. Po roce 1945 z původních obyvatel nezůstal nikdo. Roku 1951 se stala obec součástí hraničního pásma, brzy nato začala plošná demolice.

Dnešní Cetviny jsou mementem doby, která obětovala lidská sídla, kulturu i staletou historii geopolitickému rozdělení světa. Reliéf obce je stále dobře čitelný, zejména díky zachovanému a dnes opravenému kostelu. Skvělým orientačním bodem je také kašna, která stávala uprostřed náměstí – dnes se nachází na kraji lesa.

Příroda pohltila městečko, a tak se může stát, že návštěvníky nepropustná pěšina na žluté turistické značce dovede až ke křížové cestě z druhé poloviny 19. století. Při silnici na Bělou a Malonty je možné navštívit také starý hřbitov. Ty body, od sebe dost vzdálené, dokládají, že Cetviny bývaly centrem regionu – místem s řadou hospod, živností a také vyhlášenou výrobou kos na sečení, ročně jich odtud poslali do světa desítky tisíc.

Od Malont ke Dvořišti vede přes Cetviny cesta na Tichou. Tady skutečně platí, že co vesnice, to malý zázrak, protože v Tiché teprve nedávno obnovili gotickou tvrz. Ještě před pár lety to byla jen zřícenina věže, dnes živé centrum, kde je ještě v září i v říjnu možné o víkendech využít komentovanou prohlídku.

Tvrz, založená kolem roku 1275 na zemské cestě z Horního Rakouska do Českého království, prošla mezi lety 2010 a 2022 rozsáhlou rekonstrukcí, při níž byly objeveny hradby, opravena branská věž i sklepení. Součástí obnovy byla také dostavba unikátního hrázděného patra hlavní věže, které je jediné svého druhu v České republice.

V komplexu funguje muzeum zachycující vývoj lokality od doby bronzové až po dnešek a návštěvníkům je k dispozici také krčma. Tohle místo nevynechejte – už proto, že vám tu načepují pivo, uvaří dobré espresso nebo upečou pizzu. Pivo sem vozí z Kaplice a letos zkouší novinku, pořešínský ležák Markvart.

Obec Tichá nabízí příležitost objevovat hrady na Malši. Pečuje o ně také stejnojmenné sdružení. Vrací život místům, která ve středověku plnila kromě jiného i strážní a ochrannou roli pro okolní cestující. Od severu jsou to hrady Velešín, Pořešín, Sokolčí, Louzek a na česko-rakouské hranici právě tvrz v Tiché.

Průvodci tu vyprávějí příběh místa i proměny krajiny, expozice se zaměřuje na život při zemské hranici. Věž slouží také jako vyhlídka na Šumavu a nejvyšší vrchol Novohradských hor Kamenec. Plné vstupné činí 140 korun, děti od šesti do patnácti let platí 80. Vezměte si s sebou hotovost, v tomto směru na jihočeských zříceninách stále vládne středověk.

„Do konce října bude otevřeno o víkendech. Příští rok zahájíme další projekt, součástí prací na Tiché budou dílny a ateliéry pro realizaci workshopů, výstavba prévetu na velké věži, výmalba světnice a instalace oken. Také budou provedeny podlahy a stropy ve stavení na místě bývalého paláce, instalována nová expozice ve sklepení na téma uchování potravin,“ shrnuje pro Seznam Zprávy předseda spolku Radek Kocanda.

A hned vedle Tiché leží osada Svatý Kámen s kostelem Panny Marie Sněžné. Poutní místo, které k sobě ročně přitahovalo desítky tisíc věřících. Podle soupisu poutních míst z roku 1913 byl Svatý Kámen v době před první světovou válkou třetím nejnavštěvovanějším poutním místem v jižních Čechách. Dnes je jen odleskem dávné slávy – ale také místem, které se podařilo obnovit v 90. letech, protože pohraniční stráž využívala věž jako svou hlásku, kostel za socialismu sloužil k ustájení ovcí.

Ústředním bodem je tu kámen. Respektive je rozdělen na dvě části, kolem kterých vyrostla kaple. Z vyššího bloku shlíží dolů dřevěná socha Panny Marie. Právě ta se tu měla kolem roku 1500 zjevit – a na znamení pravosti tohoto zázraku se mohutný balvan rozestoupil. Soudný den nastane, až se dvě části opět spojí – anebo rozestoupí tak, že mezi nimi projede koňský potah, vyberte si. Zatím se ale zdá, že obě části setrvávají už minimálně pět století ve stejné poloze.

Bývala tu kaple, k ní přibyl kostelík, ke kostelíku klášter. Místo zázračných uzdravení. Místo, kde vyvěrá léčivá voda. Ale také místo paměti – během druhé světové války byla oblast přičleněna k nacistickému Německu. V prosinci roku 1944 u Dolního Dvořiště nouzově přistálo letadlo amerických letců 20. bombardovací perutě, bombometčíka Williama Jollyho snesl padák přímo k poutnímu místu Svatý Kámen. Tam ho na místě zastřelil starosta Tiché, nacistický fanatik Josef Witzany. Událost připomíná pamětní deska.

Tragédii místa dovršil únor 1948. Podle rozhodnutí ministerstva kultury z roku 1975 měl být kostel Panny Marie Sněžné u Svatého Kamene „pro ráz a vzhled krajiny zachován jako historická zřícenina“. Interiér byl rozkraden, některé dřevěné sochy rozřezány a spáleny. Za pomoci Němců a Rakušanů byl kostel po roce 1990 opraven, roku 1993 ho znovu vysvětil budějovický biskup Antonín Liška. Hned v letech 1990 a 1991 byla opravena kaple nad kameny.

Z blízkého Rychnova nad Malší vede cesta sedmi výklenkových kaplí, spojených s rozjímáním nad „sedmi bolestmi Panny Marie“. Je to krásná cesta – vstupní brána do zapomenutého prostoru obcí a městeček, rozdrcených železnou oponou. Přitom právě jižní Čechy a Horní Rakousy tvořily přirozený prostor k životu a obchodu – první železnice nepropojovala České Budějovice s Prahou, ale s Lincem. Dnes tu trasu kopíruje dálnice D3, která se už brzy prováže s rakouskou rychlostní silnicí S10. A tak budou České Budějovice znovu rychleji svázané s aglomerací Lince než s Prahou. Podle aktuálních informací by měla být celá trasa hotová v roce 2031.

Vstupní branou do oblasti kolem Cetvin, Tiché a Svatého Kamene je Kaplice – městečko s dopravní infrastrukturou i službami. Pozor jen na zradu vlakového nádraží: co se tváří jako kaplická zastávka, je vzdálené přibližně pět kilometrů od města. Zdejší trať se k městečkům vždy jen přibližuje – přímo do Kaplice je proto vždy lepší cestovat autobusem.

V posledních letech tu vznikla řada služeb, které potěší i nejnáročnějšího zákazníka – takovou zónu první třídy tvoří Masná ulice s kavárnou Kap Café – mají tu nejvyhlášenější kávu a zákusky v regionu. A hned přes ulici se nachází pekárna Chleba se solí - zaručujeme, že lepší chleba jste nejedli.

Tady se vybavte na putování po periferní Šumavě. Oproti Dolnímu Dvořišti je Kaplice přívětivější – a solidnější, protože Dvořiště stále ještě neopustil duch 90. let se všemi syndromy doby: ještě pořád se tam jezdí za láskou pod červenou lucernou, do heren a kasin.

Periferní Šumava otevírá přes hluk a prach rozestavěné dálnice náruč opravdového světa. Světa na hranici i těsně za ní – na hranici zemí, za hranicí všedních dnů.