Článek
Výsledky komunálních a senátních voleb celkem jasně ukázaly, že spojování sil se opozičním stranám může vyplatit.
Jak si správně všiml novinář David Klimeš ve svém newsletteru, vyplatilo se jim to tentokrát i finančně. Občanský miliardářský Spolek pro podporu liberální demokracie v ČR nabídl peněžní podporu na kampaň ve třinácti vyrovnanějších senátních obvodech kandidátům, kteří za sebou budou mít podporu alespoň čtyř ze šesti opozičních stran zastoupených v Senátu. V pěti obvodech inkasovalo po 600 tisících korun hnutí STAN, ve třech ODS, ve dvou lidovci a v jednom TOP 09. Ve dvou obvodech zůstala výzva nevyslyšena.
Stranické synergie se tedy osvědčily po všech stránkách a průběh i výsledky voleb nepochybně prohloubily úvahy o tom, do jaké míry a jakou formou by bylo možné stranické síly spojit příště.
Jednu z forem poněkud nečekaných zvolila jihomoravská organizace TOP 09. Její předseda Marek Sovka a zhruba tři desítky dalších členů na tiskové konferenci oznámili, že ve straně končí a přestupují do KDU-ČSL.
Ne že by šlo o úplně zásadní politické dění jako takové. Z jihomoravské TOP 09 toho ještě dost zbylo (podle vedení strany zhruba 90 procent), pro lidovce jako nejlidnatější českou stranu s nějakými 18 tisíci členy také není třicítka nových hlav úplně přelomová událost. Zvláště když se šéf lidovců Jan Grolich rád chlubí, že jen od dubnového sjezdu, na němž převzal stranické opratě, se počet nových přihlášek blíží pěti stovkám.
Ale přece jenom by nebylo správné tuto událost zcela bagatelizovat, jak nepříliš prozíravě činí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Ten na jedné straně označuje přeliv desítek jihomoravských topáků k lidovcům za „věc, která má možná až moc pozornosti“, ale na straně druhé u něj nelze přehlédnout hořkost, s níž si stěžuje, že celá akce byla „koordinovaná měsíce dopředu“ a že mu Jan Grolich mohl alespoň zavolat.
Nastalá situace ukazuje, že jakkoli se spolupráce opozičních stran jeví jako záležitost zcela samozřejmá a nezpochybnitelná, zdaleka nemusí být vždy hladká a harmonická. A že jestli někde budou patrné třecí plochy, může to být právě u dvou menších subjektů. Ty se přes aktuální volební úspěchy v obcích a v Senátu nacházejí v celostátních volebních modelech hluboko pod pětiprocentní hranicí.
Lidovci i TOP 09 mají nové šéfy (Havel je u vesla necelý rok, Grolich šest měsíců), jejichž ambicí je své strany z těchto nebezpečných hlubin vytáhnout. A jimž se to zatím úplně přesvědčivě nedaří.
Projekt Mandáty.cz, který agreguje zveřejňované volební modely, uvádí, že pravděpodobnost, že by TOP 09 vstoupila samostatně do Sněmovny, je dnes sedm procent. U lidovců je to šest procent. Když se tedy předseda topky Havel podivuje, že jeho jihomoravští členové přestupují ze silnější strany do slabší, má svým způsobem v dané chvíli pravdu. Ale přesto je to docela legrační poměřování dvou existenčně ohrožených stran, jejichž podpora se liší v řádu statistické chyby a ani v jednom případě zdaleka nedosahuje hodnot zajišťujících bezpečné politické přežití.
Celé to omílané „leštění stranických značek“, které probíhá po loňských sněmovních volbách a rozpadu koalice Spolu, je ve skutečnosti jen snahou rychle zvednout svou vlastní podporu a hodnotu před zahájením nevyhnutelných koaličních, nebo dokonce integračních jednání.
V tomto ohledu se teď o něco lépe daří Grolichovým lidovcům. Jihomoravský hejtman a novopečený vyškovský senátor dokázal ve volbách uspět a pravděpodobně se také zvládl uvést v širší veřejnou známost.
Když Centrum pro výzkum veřejného mínění letos v lednu zkoumalo důvěru ve vrcholné politiky, v případě šéfa TOP 09 Havla uvedlo 65 procent respondentů, že jej nezná. Byl tehdy, pravda, ve funkci teprve dva měsíce, ale stejně je to smutný výsledek. Hůř už na tom byli z vládních a stranických představitelů jen ministr zemědělství Martin Šebestyán a ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová. Grolich v době průzkumu ještě v čele lidovců nestál a na jihomoravské hejtmanství metodika nedohlédla. Takže na změření jeho nástupu si musíme počkat na další vlnu výzkumu.
TOP 09 se ale nejpozději od svého posledního sjezdu potýká s hledáním sebe samé. Grolichův dosud povýtce marketingový, avšak nepřehlédnutelný nástup na celostátní scénu mohl v některých Havlových spolustranících vyvolat dojem, že ve žlutém vagonu má cesta k politické záchraně přece jen zajímavější perspektivu.
Předseda TOP 09 v Ptám se já:
Z TOP 09 to do KDU-ČSL nebylo nikdy daleko. Ostatně topka původně vznikla vydělením z lidové strany. Jeden čas se spekulovalo o plánu na její pozdější sloučení s ODS, ale ani návrat do lidoveckého lůna nelze považovat za něco zcela nepřirozeného. Dvojnásob to platí na jižní Moravě, kde jsou lidovci tradičně silní, Grolich je opatřil liberálnějším nátěrem a s hlavní částí dezertérů z TOP 09 se na denní bázi potkával v rámci výkonu své hejtmanské funkce (vůdce „exodu“ Sovka je Grolichovým krajským náměstkem).
Pro topku je situace nepříjemná bezprostředně. Řada utíkajících kandidátů před pár dny uspěla v dresu TOP 09 v komunálních volbách a hromadné převlečení kabátů devět dní po uzavření volebních místností je dost trapné a může stranu v očích voličů poškodit, byť se jedná o lokální úkaz. Zabolí to ale i dlouhodobě. Jednak bude ve vzduchu stále viset otázka, zda je jihomoravská epizoda skutečně ojedinělá a poslední, a jednak došlo k narušení vztahů mezi dvěma velmi blízkými stranami.
Ony budou nakonec pudem sebezáchovy k nějaké formě spojování sil donuceny tak jako tak. Mohlo by to probíhat kultivovaně a v přátelském duchu, jako když se před volbami v roce 2021 šéfové ODS, TOP 09 a lidovců svorně stylizovali do komiksových hrdinů. Ale jak jsme viděli, také to může být pěkně ostrý souboj bez rukavic.
