Zprávy z bojiště: Dvanáct dní ticha. Okupanti se přestali chlubit úspěchy

Ruské ministerstvo obrany v pondělí oznámilo, že jeho vojáci obsadili obec Vasylkove v Záporožské oblasti. Jeden z ruských válečných blogerů si při té příležitosti všiml, že je to první „osvobozená“ obec od 28. října, jak zaznamenal americký Institut pro studium války (ISW).

Dvanáct dní ticha navíc skončilo hlášením, kterému se dá těžko věřit: Vasylkove leží asi 18 kilometrů za nejbližšími pozicemi, které ISW Rusům na mapě připisuje, a Voskresenka, kterou Moskva ohlásila vzápětí, dokonce 27 kilometrů.

Úplně vymyšlené ale být nemusí. Minule jsme citovali ukrajinského analytika Kosťantyna Mašovce, který psal o malých ruských skupinách téměř 19 kilometrů před vlastní hlavní linií – ministerstvo tedy možná ohlašuje obce, kam jeho průzkumníci došli, ale které nedrží.

Epizoda ovšem dokládá, jak málo se fronta v posledních týdnech mění, i když se na ní dál bojuje, na několika místech dokonce s nezvyklou intenzitou.

Ruských útoků ubylo, z průměru kolem 150 denně zhruba na 80, spočítal francouzský analytik Clément Molin. Asi 70 procent střetů, které ukrajinský generální štáb eviduje, dnes podle něj navíc připadá na ukrajinské akce, tedy na protiútoky ve třech směrech a na čištění obcí od infiltrátorů.

Loni přitom Rusku 150 útoků denně stačilo na zisk zhruba 400 kilometrů čtverečních měsíčně. Letos útočí méně a nezískává skoro nic, takže drtivá část útoků zjevně končí neúspěchem.

Zastavíme se tedy pouze na několika místech fronty a pak se budeme věnovat trendům, které v opotřebovávací fázi války hrají větší roli než jednotlivé taktické střety na bojové linii.

Východně od Slovjansku a Kramatorsku v Doněcké oblasti, tedy u hlavního cíle letošní ruské kampaně, nezaznamenal Mašovec žádný významnější ruský výsledek zhruba od 24. října. Vysvětluje to nedostatkem vojáků v ruské 3. armádě.

Jediným regionem, kde ruské síly zřejmě opravdu stále postupují – byť spíše pomalu –, zůstává okolí Dobropillje, kam Moskva soustředila nejvíce sil. Geolokované záběry z 11. listopadu ukazují ruské vojáky ve středu města Bilycke na silnici od Pokrovsku a v jihozápadní části samotné Dobropillji se už usadili, uvedl ukrajinský vojenský zdroj.

Platí za to ovšem draze, alespoň pokud věříme obráncům. První sbor Národní gardy Azov tvrdí, že Rusové jen v jeho pásmu přišli v říjnu o více než 6800 vojáků, což ověřit nelze. I pokud tomu tak opravdu je, zároveň platí, že vytlačit okupační síly z města se Ukrajincům už od října nepodařilo.

Zajímavým vývojem prošly i boje u Orichivu v Záporožské oblasti, které rozebrali dva analytici, každý z pohledu jiné armády.

Polský analytik vystupující pod přezdívkou Thorkill sledoval ukrajinskou 118. mechanizovanou brigádu, se kterou to v polovině září vypadalo špatně: Ruská 42. motostřelecká divize ji po dvou měsících bojů vytlačila z trosek Novodanylivky, otevřela si cestu do východní části Orichivu a obsadila střed Malé Tokmačky. (Obě vesnice jsme tehdy odepsali i my a později jsme to museli opravit.)

Od poloviny září ale brigáda s teritoriální obranou a útočným praporem Arej dva týdny útočila a severní i střední část Novodanylivky získala zpět. Cesta do Orichivu se Rusům zavřela a od poloviny října přešly boje v poziční.

Mašovec popisuje totéž z ruské strany. Na Orichiv útočí celá 58. armáda, kterou velení zřejmě posílilo o dva pluky 47. divize postavené na okupovaném Krymu a o dva pluky 7. výsadkové divize.

Po šesti týdnech zesílených útoků má ve městě jedinou skupinu pěti nebo šesti mužů na jihovýchodním okraji a západně od města se vklínila nejvýš 2,8 kilometru. V Malé Tokmačce zbyly dvě malé ruské skupiny a geolokované záběry ze 7. listopadu ukazují ukrajinský postup ve středu vesnice.

Jedna z těch dvou skupin se drží ve sklepech rozbořené věznice. Na ruských telegramových kanálech se vypráví, že právě tam ústí ukrajinský podzemní tunel, který vede až do Orichivu (řada pozorovatelů to označuje za legendu).

Jak již bylo řečeno, byť ruských útoků podle ukrajinských hlášení ubývá, kyjevský generální štáb za říjen ohlásil 54 400 zabitých a zraněných ruských vojáků – o 8170 víc než v září a nejvíc za celou válku. Hned na 2. listopad pak připadl denní rekord ve výši ruských ztrát (tj. zabitých, zraněných i zajatých), a to zhruba 2500 mužů za jediný den.

Jsou to samozřejmě čísla jedné z válčících stran a Kyjev má důvod je nadsazovat: Prezident Volodymyr Zelenskyj si v lednu stanovil cíl 50 tisíc měsíčně.

Řady rekordů si nicméně všímáme od konce září. Ale když pomineme propagandistickou otázku: Mohou ztráty vůbec růst, když útoků ubývá?

Je nepochybné, že jsme v posledních týdnech viděli nezvykle agresivní ruské útoky u Dobropillji či Huljajpole – v malé oblasti tak bylo velmi mnoho „cílů“, což dronovým specialistům nepochybně ulehčovalo v řadě ohledů jejich úkol.

Rusové také dnes ztrácejí víc mužů cestou na pozice než v minulosti. Ukrajinské drony totiž zasahují stále hlouběji v ruském týlu, v pásmu, které jsme v září popsali jako „střední hloubku“.

Jak daleko dnes drony doletí, vylíčil ukrajinský důstojník dronové jednotky, který na síti X vystupuje pod přezdívkou Kriegsforscher. Patnáctipalcové FPV drony používají jiné drony jako retranslační stanice a dostanou se 60 až 90 kilometrů za frontu. Pásmo smrti, které jsme minule popsali jako několik kilometrů široký pruh u fronty, tak ruskému pěšákovi začíná mnohem dříve, než frontu vůbec uvidí.

Drony s dosahem mnoha desítek kilometrů přitom nejsou (na poměr zbrojní techniky) ani tak drahé: I s terminálem Starlink může takový dron údajně stát kolem 2000 dolarů (něco přes 40 tisíc korun). Cena mimo jiné znamená, že klesá význam těžkých dronů, například typu „Upír“, které sloužily v podstatě jako bombardéry (často noční) v pásmu za frontou.

Rusko navíc od začátku roku 2025 stáhlo z fronty většinu obrněné techniky a vojáky přesouvá v osobních autech, na motorkách a čtyřkolkách. Když dron zasáhne motorku, ve velké většině případů to skončí zraněním nebo smrtí motocyklisty i případných pasažérů, zatímco obrněné vozidlo posádku před stejným zásahem často ochrání.

U techniky je poměr opačný. Projekt Oryx, který počítá jen ztráty doložené snímkem, napočítal v září 198 kusů ztracené ukrajinské techniky a 131 ruské – Ukrajina totiž pěšáky dál vozí v obrněných vozidlech, a přichází tak častěji o techniku.

Svůj díl má i roční doba. Před třemi týdny jsme nechali otevřené, zda bude mít větší vliv na vývoj bojů zhoršení počasí s mlhami a dešti, které útočníkům pomáhá, nebo úbytek listí na stromech, který je připravuje o kryt během přesunů.

Zatím byl zřejmě silnější druhý vliv: Mlh bylo zatím málo (navíc v nich ukrajinské drony létají častěji než loni), v krajině se přitom hůře schovává. Mlhavé týdny ovšem nejspíše teprve přijdou, loni připadl nejrušnější den zimy až na konec listopadu, jak jsme psali.

Analytik vystupující pod přezdívkou Playfra k tomu přidává postřeh, který rekord trochu zpochybňuje. Bez listí se ruští vojáci hůř skrývají, ale ukrajinští operátoři také snáze doloží, že někoho zasáhli, a do denního hlášení se dostane jen zásah, který se podaří ověřit. Část říjnového rekordu tedy možná vznikla prostě tím, že je lépe vidět.

Navíc je asi nutné počítat s tím, že ukrajinský generální štáb velmi pravděpodobně trochu přehání a říjnové číslo zatím nemáme jak ověřit.

Říkáme „zatím“, protože do budoucna by se to mohlo změnit: Nedávno například hackerské skupiny zveřejnily přes 11 milionů úmrtních listů z ruského statistického úřadu Rosstat (úřad potvrdil, že byl cílem útoku, ovšem únik citlivých dat popírá).

Web, který data zpřístupnil, z údajných ruských statistických dat vyčetl zhruba 450 tisíc válečných úmrtí do konce letošního srpna. Záznamy ovšem přibývají se zpožděním (do měsíce je zapsána asi čtvrtina úmrtí, do půl roku dvě třetiny), takže říjen 2026 v registru uvidíme nejdříve v polovině příštího roku.

Dodejme, že nejhorším měsícem za období, které se zdá být v datech dobře zachycené, je květen 2025, kdy mělo zemřít v boji zhruba 17 700 ruských vojáků.

V posledních týdnech se také objevily novější údaje o ukrajinských ztrátách (které jsou ovšem obecně ještě hůře doloženy než ty ruské). Ukrajinských zabitých, nezvěstných a zajatých eviduje projekt UALosses letos kolem 4000 měsíčně.

Nezdá se, že by tempo nějak rostlo, spočítal z jeho dat ukrajinský analytik vystupující pod přezdívkou Vitaly. Téměř tři čtvrtiny nových záznamů ale tvoří nezvěstní, zřejmě proto, že z pásma hlídaného drony se těla často nedají odnést.

V týlu Rusko pokračuje v zimní kampani proti ukrajinské energetice, kterou zahájilo na přelomu října a listopadu. Na Kyjev poslalo v noci na sobotu 7. listopadu tři vlny balistických střel.

Mezi zasaženými cíli byla rozvodna, přes kterou do hlavního města proudí elektřina z Rivnenské a Chmelnycké jaderné elektrárny, napsal list The Kyiv Independent.

V ruském plánu, který v říjnu zveřejnil deník The New York Times a o němž jsme psali, stojí rozvodny jaderných elektráren až na konci seznamu cílů. Jeden zásah samozřejmě neznamená, že Rusko k poslední fázi plánu dospělo, cíl z ní si ale už vybralo.

Tutéž noc mířilo šest balistických střel na kyjevský Severní most a čtyři ho zasáhly, uvedl Zelenskyj; poškození potvrzují geolokované snímky. Jižní most dostal zásah balistickou střelou už 27. října. Začátkem října přitom na mosty útočily jen drony s padesátikilogramovou hlavicí a letecký expert to tehdy přirovnal ke štípnutí komára.

Cílem pochopitelně není jen Kyjev. Po dalším útoku, v noci na 8. listopadu, zůstalo v Dnipru a okolí bez proudu asi 600 tisíc lidí a o tři dny později Rusové zasáhli šest velkých rozvoden ve středu země.

Vrátíme se ještě ke škole v Komyšuvaše, kde ruské pumy 2. listopadu zasáhly výdej humanitární pomoci. Minule jsme psali nejméně o 40 mrtvých, ukrajinské zdroje jich teď uvádějí nejméně 55 a na záchranáře na místě později zaútočil ruský FPV dron.

Ukrajina odpovídá údery na ruský ropný průmysl, letos zatím nejsilnějšími za celou válku (v tomto ohledu jsou obě vzdušné kampaně podobné – obě postupně eskalují). Mezi 30. říjnem a 5. listopadem zasáhla osm rafinerií, spočítala stanice Al-Džazíra, a tento týden pokračovala rafineriemi Afipskij a Saratov.

V pondělí 9. listopadu hořela rafinerie v Kiriši v Leningradské oblasti, asi 800 kilometrů od Ukrajiny. Je druhá největší v Rusku a zpracovává přes šest procent ruské ropy. Požár potvrdil gubernátor, stejně jako o dva dny později údery na ropný exportní přístav Usť-Luga.

Telegramový kanál Oko Gora si všiml, že se na přelomu měsíce změnil způsob útoků. Drony dříve mířily přesně na jednotky primární destilace, tedy na zařízení, kterým zpracování ropy začíná, kdežto teď útočí na celý areál.

Nad Ruskem přitom, jak jsme vysvětlovali v říjnu, ukrajinským dronům neslouží systém Starlink ani Starshield, protože síť firmy SpaceX je obsluhuje jen nad Ukrajinou. Čím se tedy řídí dron stovky kilometrů v ruském vnitrozemí?

Ruští váleční blogeři a proruské Koordinační centrum pomoci Novorusku od července tvrdí, že Ukrajinci na dálkové drony montují satelitní terminály SmartLite izraelské firmy hiSky. Ukrajinská strana to nepotvrdila.

Ukrajinský vojenský expert Serhij Beskrestnov, známý pod přezdívkou Flash, jen popsal, co zařízení umí: Přenese asi dva megabity za sekundu a signál jde přes geostacionární družice, tedy s velkým zpožděním. Starlink nenahradí a dron se přes něj v reálném čase řídit nedá.

Krátký povel ale takové spojení přenese, tvrdí ruské zdroje – třeba změnit trasu nebo poslat dron na jiný cíl, když ten původní už hoří. Jestli to souvisí s tím, že drony teď zasahují celé areály rafinerií, nevíme, ale nabízí se to.

O „evropském Starlinku“, jak se o terminálech také píše, lze mluvit spíš u jiné sítě. Ukrajinské námořní drony u ruských břehů používají OneWeb evropské skupiny Eutelsat, upozornil jeden rusky píšící bloger (antény jsou prý na dronech vidět).

Na Černém moři trvá vzájemná blokáda prakticky všech důležitých přístavů a námořních cest, o níž jsme psali minule. Rusko se ji ovšem pokouší ze své strany údajně prolomit.

V Novorossijsku začalo nakládat obilí v noci a přímo z nábřeží. Za říjen se takto mělo exportovat 60 tisíc tun zboží, koncem měsíce pak poprvé od července vypluly lodě s obilím i z azovských přístavů Kavkaz a Temrjuk.

Většina ruského obilí ovšem míří jinudy: z 1,13 milionu tun, které Rusko po moři vyvezlo od 1. do 20. října, prošlo 900 tisíc tun baltskými přístavy, mezi nimi Usť-Lugou. Tuto možnost Rusko má a Ukrajina ne, jak jsme psali začátkem října. Tento týden ukrajinské drony doletěly i tam, i když doložené škody se zatím týkají ropného terminálu, a ne obilí.

Ukrajina v říjnu vyvezla 1,24 milionu tun obilí, z toho po moři přes dunajské přístavy jen 205 tisíc. Dalších 750 tisíc tun odvezla železnice a 283 tisíc tun kamiony. Pokud to tak bude pokračovat, brzy bude mít Ukrajina ve skladech miliony tun zemědělských produktů – a pro velkou část nebude mít skladovací kapacity.