Evropa hrozí uznáním Palestiny. Jedinou páku na Izrael ale mají USA

Tlak na izraelskou vládu kvůli situaci v Pásmu Gazy, kde už kvůli podvýživě zemřely desítky lidí, roste doma i ze zahraničí. Premiér Benjamin Netanjahu se přesto podle médií chystá předložit vládě plán, který by vojenské tažení ještě rozšířil. Jaký význam má tedy pro Izrael kritika od západních států, včetně avizovaného uznání palestinské státnosti?

Ve chvíli, kdy se válka v Pásmu Gazy začíná blížit milníku dvou let od svého počátku – připomeňme, že Izrael v říjnu 2023 vojensky zareagoval na krvavý útok ozbrojenců Hamásu –, čelí izraelská vláda stále větší kritice kvůli způsobu, jakým své tažení vede. V pondělí se například přidala i skupina několika stovek bývalých vysoce postavených představitelů izraelské armády, tajných služeb nebo diplomacie, která v otevřeném dopise vyzvala Spojené státy, aby na izraelské vedení vyvinuly tlak k ukončení války.

Zatím se ale nezdá, že by premiér Benjamin Netanjahu zvažoval utlumení konfliktu. Právě naopak. Izraelská média v pondělí večer přinesla informaci, že se Netanjahu chystá své vládě předložit plán na rozšíření ofenzivy a obsazení celého Pásma Gazy.

Izrael tak nemění kurz ani po nezvyklé diplomatické salvě ze zahraničí z posledních týdnů. Vody nejprve v závěru července notně rozvířil francouzský prezident Emmanuel Macron prohlášením, že Paříž v září uzná existenci Státu Palestina. Nedlouho poté daly najevo tento úmysl i Velká Británie nebo Kanada, byť s tím rozdílem, že k takovému kroku přidaly několik podmínek. Přesto jde o nebývalý tlak ze strany západních spojenců Izraele.

„Je to víceméně facka krajně pravicové izraelské vládě, která naprosto odmítá vznik jakéhokoliv palestinského státu v jakýchkoliv hranicích,“ říká novinář a komentátor Hospodářských novin a Seznam Zpráv Pavel Novotný, který se izraelsko-palestinským konfliktem dlouhodobě zabývá. V rozhovoru pro podcast 5:59 podotýká, že pokud by Palestinu skutečně uznala Francie i Británie, v Radě bezpečnosti OSN by z pětice stálých členů hned čtyři zastávali tento postoj.

Zároveň však Novotný upozorňuje, že teď sledujeme jen „symbolický políček“. A u něj to také nejspíše zůstane, protože klíčový je postoj až toho pátého stálého člena Rady bezpečnosti.

„Nynější izraelská vláda dlouhodobě nereaguje na evropské výtky. Lidově řečeno je jí jedno, co se v Evropě ‚peče‘, protože jejím jediným, hlavním a klíčovým spojencem jsou Spojené státy za Donalda Trumpa,“ zdůrazňuje novinář, podle něhož by proto velký vliv nejspíš neměly ani případné sankce na Izrael ze strany evropských států či Evropské unie.

Těsný vztah mezi Izraelem a USA coby jeho nejdůležitějším spojencem samozřejmě není žádnou novinkou. Washington se netajil garancemi vůči bezpečnosti Izraele už za mnoha minulých prezidentských administrativ. Jenže za vlády Donalda Trumpa je situace z pohledu Pavla Novotného přece jen odlišná, protože premiér Netanjahu vsadil na jedinou kartu právě v podobě republikánského prezidenta.

„(Netanjahu) před sebou vidí otevřené okno příležitosti a snaží se teď spolu se svými krajně pravicovými spojenci udělat všechno, o čem tito lidé snili poslední desetiletí,“ míní Novotný s odkazem na fakt, že stabilita izraelské vlády je závislá na účasti koaličních partnerů z krajní pravice, kam patří i ministr financí Becalel Smotrič nebo šéf resortu národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir. Oba zmínění politici se například netají podporou myšlenky, aby Izrael trvale ovládl některá palestinská území.

Od Trumpova lednového návratu k moci se už Netanjahu podle českého novináře snažil příhodné konstelace využít například v případě Íránu, se kterým v červnu Izrael svedl vzdušnou válku. A do které se, nutno dodat, svými údery na íránská jaderná zařízení zapojili také Američané.

V otázce vojenského tažení v Pásmu Gazy a tamní humanitární katastrofy se nicméně zdá, že izraelská vláda nemůže počítat s naprosto bezmeznou podporou. Minulý týden Trump při setkání s britským premiérem Keirem Starmerem ve Skotsku prohlásil, že v Gaze panuje „skutečné hladovění“. Netanjahu přitom jen den předtím odmítl, že by v oblasti ke hladovění docházelo.

A přestože jsou i v případě války v Pásmu Gazy Trumpova vyjádření mnohdy nekonzistentní, podle Novotného se zdá, že se postoj jeho administrativy do nějaké míry skutečně posouvá. Novinář to dává do souvislosti s tím, že se v neprospěch podoby izraelského tažení mění i americké veřejné mínění. Roli prý navíc mohou hrát i snahy získat Nobelovu cenu míru, o kterých se v souvislosti s Trumpem mluví, a snad i vědomí, že si nečinnost tváří v tvář hladovění v Gaze nemůže dovolit.

Buď jak buď, Trump je vzhledem k exkluzivitě vztahu USA s Izraelem ve výhodné pozici. „Jedině americká administrativa může dotlačit Izrael k tomu, aby v Gaze bylo lépe – aby se tam neumíralo, aby ti lidé válku přežili,“ říká Pavel Novotný.

I kdyby byl konec války za rohem, je jasné, že z ní Pásmo Gazy vyjde zdevastované a s desetitisícovými ztrátami na životech tamních Palestinců. Nejde ale jen o Gazu. Násilné útoky izraelských osadníků na Palestince jsou hlášeny také ze Západního břehu. A to vše ovlivňuje praktickou otázku toho, jestli samotní Palestinci v současné době vůbec mají kapacity na to, budovat svůj případný skutečně samostatný stát.

Podle Novotného minimálně v případě Pásma Gazy zní odpověď negativně. „Domnívám se, že do Gazy musí přijít lidé zvenčí. (…) Musí vzniknout palestinská vláda se silnou podporou arabských států – především z Perského zálivu, ale také Egypta a Jordánska, zkrátka ty okolní země –, které to budou financovat,“ míní novinář, podle něhož je však problémem také jistá neakceschopnost palestinské politické reprezentace, která v tuto chvíli působí na Západní břehu.

V neposlední řadě pak ale chybí i základní plán, který by nastiňoval základní kontury palestinské státnosti. „Kde má být hlavní město? Kde mají být hranice? Co by se dělo s osadami, respektive měnila by se třeba nějaká území za jiná?“ upozorňuje Pavel Novotný, podle něhož v současnosti Izrael diskuzi o těchto tématech nepřipouští.

Konkrétní program ale neprezentovali ani samotní Palestinci. „Takže ani jedna ze stran víceméně není na reálný vznik Palestinského státu připravená,“ dodává komentátor Hospodářských novin a Seznam Zpráv.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jaké názorové skupiny ohledně možné anexe palestinských území se dnes nacházejí v izraelské vládě. A novinář Pavel Novotný také popisuje aktuální humanitární situaci v Pásmu Gazy. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.