Hlavní obsah

Francie inspiruje. K uznání palestinského státu se přidávají další

Foto: Profimedia.cz

Palestinský prezident Mahmúd Abbás se svým francouzským protějškem Emmanuelem Macronem, snímek je z loňského roku ze zasedání Valného shromáždění OSN.

Za vlády Benjamina Netanjahua zažívá Izrael největší diplomatický kolaps od svého vzniku, napsal známý izraelský novinář Barak Ravid. O uznání Palestiny se začíná mluvit i v Německu.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Uznání Palestiny je zásadním krokem k dvoustátnímu řešení (palestinsko-izraelského konfliktu). Vyzýváme všechny země, které tak dosud neučinily, aby se připojily,“ píše se ve společném prohlášení vzešlém z konference OSN na téma konfliktu, kterou tento týden hostila Paříž.

Prohlášení podepsali ministři zahraničí Andorry, Austrálie, Kanady, Finska, Francie, Islandu, Irska, Lucemburska, Malty, Nového Zélandu, Norska, Portugalska, San Marina, Slovinska a Španělska.

Politici zároveň vyjádřili „vážné znepokojení nad vysokým počtem civilních obětí a humanitární situací v Gaze“ a zdůraznili „zásadní úlohu OSN a jejích agentur při poskytování humanitární pomoci“.

Distribuci pomoci přitom Izrael svěřil takzvané Humanitární nadaci pro Pásmo Gazy (GHF), s níž kvůli porušování základních principů humanitární pomoci, jako je nestrannost, odmítly spolupracovat prakticky všechny renomované neziskovky včetně samotné OSN.

Stát Palestina sice už dlouho uznávají zhruba tři čtvrtiny světa, velké západní demokracie mezi nimi ale chyběly. Nyní se to v důsledku izraelské ofenzivy v Pásmu Gazy, kde již zahynulo na 60 tisíc lidí, začíná měnit.

O 60 tisících obětí mluví palestinské ministerstvo zdravotnictví ovládané Hamásem, jeho údaje se ale vždy v minulosti ukázaly jako relevantní, experti spíše očekávají, že jsou podhodnocené.

Jen za poslední dva týdny oznámily záměr uznat Palestinu hned čtyři země. Tři z nich jsou velké demokratické státy a spojenci USA, jejichž prezident Donald Trump jim za to hrozí odvetnými opatřeními.

V souvislosti s uznáním Státu Palestina nabízíme odpovědi na hlavní otázky.

Kdo uznává nebo chce uznat Palestinu?

Stát Palestina, který má nyní pozorovatelský status v OSN, nyní uznává 147 ze 193 států světa. Hluboká frustrace z izraelské vojenské operace v Pásmu Gazy vedla ke změně nejdříve Francii, která oznámila, že stát uzná na zářijovém zasedání Valného shromáždění OSN.

S podobným krokem přišla i Velká Británie, jejíž premiér Keir Starmer chystá stejný krok v případě, že Izrael nebude do září souhlasit s příměřím. Kanada pak uznání Palestiny podmiňuje politickými změnami v Palestinské národní správě, ke kterým se v Paříži zavázal prezident Mahmúd Abbás.

Jen pár hodin po prohlášení britského premiéra se přidal i jeho maltský protějšek Robert Abela, jehož země rovněž uzná Palestinu v září. K tomuto kroku vyzvala maltskou vládu i tamní opozice.

Německo dávalo až dosud najevo, že dál stojí za Izraelem, a k uznání palestinské státnosti se nepřipojí. Ve čtvrtek nicméně ministr zahraničí Johann Wadephul prohlásil, že „uznání Státu Palestina přichází až na konci jednání o dvoustátním řešení, ale že tento proces musí začít nyní“. Uznání Palestiny zvažuje v zářijovém termínu i Portugalsko.

„Vyjednané dvoustátní řešení zůstává jedinou cestou, která může lidem na obou stranách nabídnout život v míru, bezpečí a důstojnosti,“ řekl Wadephul před odjezdem do Izraele na

palestinská území. Dodal, že „smrt a utrpení v Gaze dosáhlo nepředstavitelných proporcí“.

Jaké jsou reakce?

Plány jednotlivých států uznat Palestinu ostře odsoudil Izrael. V reakci na kanadské oznámení mluví tamní diplomacie o „odměně pro Hamás“. Uznání podle židovského státu „poškozuje snahy o dosažení příměří“ a podle ministra obrany Jisraela Kace „povzbuzuje Hamás a utvrzuje jeho pozici“. Ministr zahraničí Gideon Saar řekl, že by šlo o „stát Hamásu“.

Kanadské rozhodnutí se nelíbí ani v Bílém domě. Americký prezident Donald Trump sice mluvil o „opravdovém hladovění“ v Gaze, zároveň ale Kanadě pohrozil, že její krok může ovlivnit budoucí obchodní dohodu.

Samotní Palestinci popsali budoucí uznání svého státu výše zmíněnými vládami jako symbolický, ale důležitý krok. Mnozí z nich nicméně zůstávají skeptičtí a zejména lidé žijící v Pásmu Gazy o něm ani nemusejí vědět.

„Další facka Izraeli - tentokrát po Francii a Británii od Kanady. Každé uznání nás přivádí o krůček blíže k našemu snu o samostatném státu,“ citovala britská stanice BBC gazanského novináře Imáda abú Šavíše.

Co uznání Státu Palestina znamená?

Jak už bylo řečeno, většina světa uznala Palestinu už před dlouhou dobou, na okupaci území to ale nic nezměnilo. Palestinci sice mají velvyslance v zahraničí (včetně Prahy), své sportovní týmy na mezinárodních soutěžích i v různých mezinárodních organizacích, kvůli konfliktu s Izraelem ale nemají armádu, hlavní město ani mezinárodně uznané hranice.

Palestinci každé další uznání vítají jako krok, který je v souladu s mezinárodním právem a principem práva národů na sebeurčení. Palestinské vedení doufá, že tyto kroky přispějí k obnovení pohřbeného mírového procesu.

Jak se shodli i ministři zahraničí na pařížském summitu o dvoustátním řešení, okupace ani pokračování války mír a stabilitu nepřinesou - ty přinese pouze diplomatické řešení. Ministři ale také zároveň odsoudili odporný a antisemitský útok teroristů z Hamásu ze 7. října 2023, při němž bylo zabito na 1200 lidí a 250 dalších uneseno.

Izraelský deník Haarec v souvislosti s uznáním Státu Palestina poznamenává, že prohlášení západních států budou posuzována i podle tamní reality - pokud Palestinci, hodiny čekající na zátarasech vystěhováváni ze své půdy a čelící střelbě osadníků, nepocítí změnu, zůstanou prohlášení Francie, Kanady a dalších zemí pouhými gesty.

Vyvstávají také otázky, kolik území zůstane pod palestinskou svrchovaností, jaké by Palestina měla mít hranice a zda jsou Palestinci připraveni budovat státní instituce a přesvědčit svět, aby pomohl těmto institucím, ne jednotlivým frakcím.

Západ se bude muset snažit změnit i myšlení Izraelců - proti uznání palestinského státu není jen Netanjahuova vláda, ale prakticky všechny politické strany hlásící se k sionismu. Je jasné, že pouhé proklamace stačit nebudou.

Doporučované