Oligarchové hledají přežití. Maďarský novinář líčí pád Orbánova režimu

Maďarský investigativní novinář Szabolcs Panyi odkryl nejednu nepravost režimu premiéra Viktora Orbána, pomohl odhalit i úzké vazby mezi jeho vládou a Kremlem a vysloužil si za to mj. obvinění ze špionáže ve prospěch Ukrajiny. Co se podle něj bude dít s Orbánem teď, až odevzdá moc?

Po dlouhých 16 letech vystavila stopku dalšímu vládnutí maďarského premiéra Viktora Orbána drtivá prohra v dubnových parlamentních volbách. Jeho vítězný vyzyvatel - předseda strany Tisza Péter Magyar - slibuje zásadní „změnu režimu“ zahrnující očištění Maďarska od vlivu korupce a oligarchických struktur.

Očekává se, že premiérskou přísahu složí Magyar na ustavující schůzi parlamentu 9. května. Samotný Orbán mezitím ohlásil záměr neujmout se svého nového poslaneckého mandátu a již několikrát se ohradil vůči spekulacím, že hodlá Maďarsko opustit.

Nejde však jen o končícího předsedu vlády, ale i o kroky dalších příslušníků jeho ať už politického nebo podnikatelského kruhu. „Oligarchové (napojení na Orbána) se teď snaží převést své peníze do zahraničí: do Spojených států, do Švýcarska, ale nejvíc na Blízký východ. Někteří lidé už se i snaží utéct před spravedlností, třeba do Spojených arabských emirátů,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 maďarský investigativní novinář Szabolcs Panyi z portálu VSquare zaměřujícího se na střední Evropu.

V jednom ze svých nedávných rozhovorů jste zmínil, že po 16 letech vlády Viktora Orbána „všichni trpíme PTSD“, tedy posttraumatickou stresovou poruchou. Koho jste tím „my všichni“ přesně myslel? A o jaké trauma má vlastně jít?

To je dobrá otázka, protože určitě i já sám jsem utrpěl PTSD a také spousta mých přátel novinářů. Ale nejde jen o novináře, ale také třeba o lidskoprávní aktivisty z neziskového sektoru. Těch minulých 16 let - a hlavně pak od roku 2015 - dělal režim Viktora Orbána všechno možné, aby nám ztížil život. Byl tu politický tlak, diskreditační kampaně nebo snahy o naše špehování.

Teď je tenhle tlak pryč. A já vlastně nevím, jak najednou fungovat v relativně normální zemi, kde se zdá, že úřady dělají svou práci a vyšetřují špatnosti namísto toho, aby šly po novinářích. Musím si na ten pocit ještě zvyknout. Někdy to přirovnávám k situaci těch prapodivných tvorů žijících v hlubinách oceánů, na jejichž vzhledu se podepisuje extrémní tlak vody, nepřítomnost světla a tak dále. No a kdybyste je vzal a přemístil do mělké vody, nepřežili by… Samozřejmě to není tak, že teď v normální zemi zemřu. Ale já, moji přátelé nebo lidé z neziskových organizací jsme si vytvořili identitu na boji za demokracii a svobodu médií. A když se teď zdá, že je tahle válka u konce - nebo tedy minimálně jedna bitva je vyhraná určitě - musíme se té nové realitě přizpůsobit.

V podobné situaci je ale nejspíš většina maďarské společnosti. Žili jsme v naší zemi pod autoritářskou, respektive poloautoritářskou vládou. A teď najednou vidíme, že politika může být také umírněná a že politici mohou přicházet i s pozitivně laděnými vzkazy namísto šíření nenávisti a vytváření strašáků, kdy vláda oblepila Maďarsko plakáty s Georgem Sorosem a dělala padouchy z Volodymyra Zelenského a Ursuly von der Leyenové. Byly to předvolební kampaně naplněné nenávistí jako z románu 1984, kdy na vás tvář nepřítele kouká z každého rohu. Teď je tomu konec a my se musíme této nové - normální - realitě přizpůsobit.

Viktor Orbán minulý měsíc ve volbách utrpěl drtivou porážku. Myslíte, že se to samé dá říct o celém systému? Jak těžké ho bude změnit?

Tyto volby a kampaň, která jim předcházela, přinesly řadu překvapení: To, jak byla brutální, jak byla hloupá. Ale tou vůbec nejpřekvapivější věcí bylo, že Orbán nejen prohrál, ale že - jak jste zmínil - byl doslova rozdrcen. Jeho režim se zhroutil a rozpadl, a to okamžitě.

Je to proto, že nová vláda bude mít ústavní většinu, což znamená, že může odstranit jakéhokoli úředníka a nominanta jmenovaného Orbánovou vládou, včetně prezidenta, členů ústavního soudu, státního žalobce, kohokoli. A taky to znamená, že ti, kdo jsou Orbánovými loajalisty nebo politickými pohrobky, nebudou mít už žádnou ochranu. Což se týká i oligarchů, kteří nashromáždili miliardy, desítky i stovky miliard maďarských forintů. Ti teď přišli o všemožné formy ochrany. A když viděli, že nad jejich budoucností už Orbán nedrží ochrannou ruku, systém zkolaboval.

Každý z nich teď volí individuální strategii přežití. Ve zprávách už něco z toho proběhlo a já o tom taky reportuju: oligarchové se teď snaží převést své peníze do zahraničí, do Spojených států, do Švýcarska, ale nejvíc na Blízký východ. Někteří lidé už se i snaží utéct před spravedlností, třeba do Spojených arabských emirátů, se kterými Maďarsko nemá uzavřenou extradiční dohodu. Sám Orbán se chystá do Spojených států, oficiálně jako divák fotbalového mistrovství světa, ale víme, že jeho zeť a dcera, kteří řídí byznysové impérium jejich rodiny, žijí už rok v New Yorku. Takže se zdá, že je to naprostý rozklad systému a všechny překvapilo, jak rychle k němu došlo.

Myslíte si, že Orbán osobně v Maďarsku zůstane?

Myslím, že pokud ho prokuratura nezačne vyslýchat, tak ano. Ale nedovedu si představit, že by poskytl součinnost nějakému protikorupčnímu vyšetřování. Že by dopustil, aby ho úřady zadržely. Je tu takový komplikovaný případ, ve kterém figuruje mladší bratr Viktora Orbána - což není zrovna ten nejchytřejší člen rodiny, abych tak řekl - a ten se zapletl se skupinou, která měla ilegálně zajišťovat víza pro lidi z Dálného i Blízkého východu. V té věci probíhá vyšetřování a několik lidí, kteří s premiérovým bratrem spolupracovali, už bylo zatčeno.

Takže prokuratura se k Orbánově rodině postupně přibližuje, a to ještě jeho vláda ani oficiálně neskončila, ale nemá už reálnou moc a pozbyla kontroly nad vším. A právě proto není těžké si představit, že prokuratura začne jednoho dne zatýkat i lidi z Orbánova bezprostředního okolí. A pokud někdo z nich přistoupí na dohodu o vině a trestu a poskytnou vyšetřovatelům důkazy, aby si zachránili vlastní kůži, s odůvodněním, že jen plnili premiérovy příkazy, máme tu reálný scénář, jak by se Orbán mohl dostat do potíží. A v takovém případě neočekávám, že bude chtít riskovat vězení, byť třeba jen domácí.

A považujete vůbec za možné, aby to vyšetřování korupčních skandálů z posledních let probíhalo opravdu nekompromisně za situace, kdy v justici a v policii je pořád spousta orbánovských loajalistů?

Ano. Nová vláda disponuje ústavní většinou - v parlamentu, který má 199 křesel, jich ovládne 141 nebo 142, to je až brutální většina, která jim umožní zbavit se kohokoli. A oni nebudou váhat to udělat. Nastupující premiér Péter Magyar už veřejně jmenoval lidi, kteří by měli do konce května sami odstoupit. S tím, že pokud to neučiní, dostanou vyhazov a přijdou i o důchod. Takže prokuratura bude spolupracovat a půjde po zločincích předchozího režimu. A jak už bylo řečeno, velká otázka je, co se stane s Viktorem Orbánem samotným.

Jedna z věcí, na kterou jste se jako investigativní novinář zaměřoval, byl ruský vliv v Maďarsku. A říkáte, že potrvá roky, než budou identifikováni všichni ruští agenti v Maďarsku. Jak hluboko podle vás tento ruský vliv pronikl?

Extrémně hluboko. Začalo to už transformací po pádu komunistického režimu, protože na rozdíl od Česka jsme v minulosti komunistickou zpravodajskou službu nerozpustili, jen jsme se zbavili lidí, kteří se podíleli na šmírování opozice a disidentů. Ale zahraniční rozvědka a domácí kontrarozvědka, jejichž příslušníci byli vycvičeni v Moskvě na akademii KGB a mezi jejichž přáteli a kolegy figurovali agenti KGB, zůstali na svých postech. A totéž platí o některých politicích a byznysmenech.

Takže ta síť KGB přežila maďarskou transformaci. A v první dekádě třetího tisíciletí s příchodem Vladimira Putina k moci došlo k jejímu oživení. Putin sám hodně spoléhal na své kolegy z KGB, později FSB, a jmenoval je do všech klíčových pozic. A oni své vazby na Maďarsko obnovili. To se dělo v letech, kdy byl Orbán v opozici. Ale když v roce 2010 přišel k moci podruhé a na dlouho, už měl s těmito ruskými kruhy kontakty a už udělal některé kompromisy. A jak jsme teď mohli vidět v předvolební kampani, maďarská kontrarozvědka se věnovala především sledování opozice a infiltraci jejích IT systémů. A taky, jak ukazuje můj příklad, špiclování novinářů. Předpokládám, že na hlídání Rusů jim zbylo pramálo času. Proto říkám, že potrvá roky to prošetřit.

Maďarsko bylo hned po Vídni druhým nejvýznamnějším regionálním operačním centrem ruských tajných služeb. Rusové odsud převážně organizovali operace na Balkáně, ale například v roce 2014, kdy proběhla operace (v Česku) ve Vrběticích, hrála ruská ambasáda v Budapešti roli logistického uzlu. Takže ruští agenti přiletěli do Budapešti, odkud vyrazili autem do České republiky.

Je potřeba rozkrýt, co se tu poslední dekády, kdy Maďarsko fungovalo jako operační centrum ruských tajných služeb, dělo. Ale jelikož celý aparát našich tajných služeb musíme přebudovat vzhledem k tomu, jak moc ho zkompromitovala politická špionáž, které se v posledních letech věnoval, bude extrémně složitý úkol se Rusů pořádně zbavit.

Kdy jste si vy osobně uvědomil, že se Orbánova moc hroutí?

To je velmi zajímavá otázka, protože to bylo postupné uvědomění. Opoziční strana Tisza si v nezávislých průzkumech udržovala stabilní náskok už více než rok před volbami. A zhruba ve stejné době jsme nejen já, ale i další novináři začali dostávat více uniklých informací, více tipů z nitra režimu. To byl důkaz, že se objevují trhliny, že mnoho lidí z Orbánova okolí už mu není loajálních, nebo se už nebojí jeho pomsty. A že chtějí, aby se na veřejnost dostaly určité informace o korupci nebo zneužívání moci. Protože jsme najednou začali dostávat více informací, uvědomili jsme si, že s režimem něco není v pořádku, že už není tak jednotný jako dřív.

A pak jsme byli svědky jejich kampaně, která byla naprosto mizerná. Její sdělení bylo špatné. Orbán vedl kampaň na téma zahraniční politiky - mluvil například o USA, Rusku, Ukrajině, Íránu a podobně - zatímco všechny běžné voliče zajímají materiální otázky: inflace, ceny bydlení, ceny potravin, nezaměstnanost a tak dále. Přitom každá úspěšná kampaň, kterou jsme v západním světě viděli, se soustředila na domácí témata.

Byla to tedy špatná kampaň - ale zároveň pro Orbána nevyhnutelná, protože, omlouvám se za ten výraz, zmrvil maďarskou ekonomiku. Zažili jsme čtyři roky bez ekonomického růstu. Lidé měli plné zuby korupce a okázalého luxusu, který nahromadila Orbánova rodina. Jediné, co Orbán mohl dělat, bylo ukazovat prstem na ostatní a tvrdit, že za ekonomické problémy může Ursula von der Leyenová nebo Zelenskyj. Musel tedy mluvit o věcech mimo Maďarsko - a tím se vydal na cestu, která vedla k drtivé porážce.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak měly přispět k Orbánově oddanosti Moskvě kompromitující materiály z jeho mládí. Nebo proč podle Szabolcse Panyiho ruské tajné služby upustily od některých ze svých plánů, jak pomoci Orbánovi zvítězit ve volbách. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.