Článek
Malá Madlenka a její cesta za uzdravením, stěhovací firma pomáhající lidem s psychickými obtížemi, kočka divoká a její návrat do českých lesů nebo vánoční stromek bez jediné jehličky. V předvánoční epizodě podcastu 5:59 přinášíme čtyři příběhy plné radosti, naděje a inspirace.
Co v dnešní epizodě 5:59 také uslyšíte
- Jak se před Vánoci daří malé Madlence Přibylové, jejíž příběh letos inspiroval tisíce lidí, aby se šli zapsat do registrů dárců kostní dřeně.
- Proč se Martin Mojžíš Ondruš rozhodl zadarmo uklízet domovy lidem s psychickými problémy.
- A kde v Česku letos na náměstí stojí stromek bez jediné jehličky.
Příběh malé Madlenky letos dojal celé Česko. Dvouletá holčička na jaře onemocněla vzácnou poruchou krvetvorby a s nejasnými vyhlídkami se začala léčit v motolské nemocnici v Praze. Její tatínek Lukáš Přibyl na sociálních sítích požádal lidi, jestli by nezvážili zapsaní do jednoho z registrů dárců kostní dřeně. A prosba bez nadsázky obletěla celé Česko.
Tisíců z nich se příběh dotknul natolik, že skutečně navštívili odběrová místa, během několika dní se před nimi dokonce začaly tvořit fronty. Zdravotníci mluvili o tom, že takový zájem nezažili od 90. let. Nakonec se do registrů během letošního roku zapsalo přes 30 tisíc lidí. Žádný z nich sice nebyl vhodným dárcem pro Madlenku, pomohli ale několika dalším nemocným, a navíc tím výrazně rozšířili řady potencionálních dárců do dalších let.
I Madlenčina cesta spěje k radostnému konci. Léčba, kterou jí lékaři nasadili už během jara, zabrala. „Já bych strašně rád řekl, že máme vyhráno, ale ještě nemůžu. Nemůžu to říct z toho důvodu, že ta léčba není ukončená, bude ukončená někdy během příštího roku,“ říká v podcastu 5:59 její tatínek Lukáš Přibyl.
V současnosti je prý Madlenka v cílové rovince, ještě ji čeká postupné snižování léků. A pokud všechno půjde jako dosud, tak by podle lékařů mohla v příštím roce nastoupit do školky. Zatím - i přes chřipku, která ji před Vánoci potrápila - podle Lukáše Přibyla dohání to, co letos nestihla.
Registry dárců kostní dřeně v Česku
V Česku existují dva registry dárců kostní dřeně, přes které je možné se zapsat – Český registr dárců krvetvorných buněk při IKEM a Český národní registr dárců dřeně. Zájemce ale musí splňovat několik kritérií:
- je ve věku od 18 do 35, popř. 40 let,
- má výborný zdravotní stav,
- nebere trvale léky a nepodstupuje léčbu (s výjimkou antikoncepce),
- jeho hmotnost je více než 50 kilogramů,
- má veřejné zdravotní pojištění platné v Česku.
„Spadne z nich kámen“
Události v rodině Přibylových jsou ale jen jedním z inspirativních příběhů, které v letošní předvánoční epizodě podcastu 5:59 vyprávíme. Ten další posluchače zavede do Prahy.
Martin Mojžíš Ondruš před Vánoci loňského roku zveřejnil výzvu, v níž nabídl lidem, že jim společně s kolegy ze Stěhování od Martina zadarmo uklidí v jejich domovech. V prosinci totiž - jak sám říká - stěhovací firmy nemají moc práce, a tak měli volné ruce. A odezva byla obrovská.
„Já jsem už druhý den věděl, že to do Vánoc nestihneme. Protáhli jsme to do ledna, z ledna se stal začátek letních prázdnin a teď je zase prosinec a my máme neziskovku Břečťan, která se tohle téma snaží řešit komplexně,“ vysvětluje. Zatím prý nabízejí jen praktickou pomoc, tedy právě uklízení a vyklízení, postupně by nicméně rádi klientům poskytovali také psychickou nebo právní podporu.

Martin Mojžíš Ondruš (vpravo) s kolegou během uklízení jednoho z bytů.
Lidí, kteří žijí v bytech či domech doslova zavalení věcmi, je totiž podle něj v Česku řada. Často jde navíc o osamocené seniory potýkající se s depresemi, případně třeba obsedantně kompulzivní poruchou. A obrovské množství předmětů tito lidé vnímají jako jejich vlastní „materiální hradbu“, jak říká Martin Mojžíš Ondruš.
Jejich bezpečné místo se ale postupně může proměnit v přítěž, se kterou už si sami nedokážou pomoct. Martin Mojžíš Ondruš právě s takovými lidmi jejich věci prochází a pomáhá jim byt uklidit. A přestože je pro ně úklid trvající i několik týdnů podle stěhováka často psychicky náročný, nakonec se jim uleví.
„Často tam jsou slzy štěstí, uvědomění si, že ve vlastním bytě můžu chodit v ponožkách. To všichni bereme jako samozřejmost, ale spousta lidí to tak nemá. Uvědomění si toho, že do svého bytu mohou pozvat zbytek rodiny, svoji kamarádku a nemusím se stydět za to, jak to u mě vypadá. Spadne z nich vždycky takový velký kámen. A je to pocit k nezaplacení,“ popisuje.
Kočka divoká se vrací
Z pražských bytů se posluchači v předvánoční epizodě podcastu 5:59 vydávají do českých lesů. Právě tam se v posledních letech vrátila kočka divoká, kterou lidé v tuzemsku vyhubili na přelomu 19. a 20. století. Výzkumníci a dobrovolníci její pohyb monitorují na řadě míst Česka, vyskytuje se třeba v Doupovských horách, na Křivoklátsku, Dobříšsku nebo na Šumavě.
Letos se její výskyt podařilo potvrdit také v Lužických horách, kde se páru koček Jonášovi a Tonce dokonce narodila tři koťata. Monitoring tohoto druhu je přitom podle zooložky Jarmily Krojerové z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky obtížný.

Mládě kočky divoké.
„Monitorovat výskyt kočky divoké na celém území České republiky je samozřejmě mimo naše možnosti, či už finanční nebo personální, a proto budeme moc rádi, pokud by nám veřejnost poskytla nějaké informace o dalších lokalitách výskytu,“ říká Krojerová v podcastu s tím, že zatím výzkumníci vědí o několika desítkách koček divokých v Česku.
Právě hlášení od veřejnosti ostatně v minulosti pomohla najít i další lokalitu, kde se toto zvíře usadilo: Dobříšsko. „V obci Nový Knín se paní Růžičkové podařilo najít sraženou velkou kočku, u které se jí zdálo, že by to mohla být kočka divoká. Dala nám tuhle informaci k dispozici a skutečně i genetické analýzy potvrdily přítomnost kočky divoké,“ popisuje zooložka.
Vánoční stromek bez jehliček
Poslední příběh přenáší posluchače do malé obce Nový Hrádek na Náchodsku. Právě tam mají letos na náměstí poměrně netradiční vánoční stromek. Měří zhruba sedm a půl metru, ve spodní části je široký 20 centimetrů a hlavně jde o modřín opadavý. Nemá tak na sobě jedinou jehličku.
Modřín rostl v obci zhruba 30 let, překážel ale ostatním stromům a tak ho musel arborista během letošního roku pokácet. Starostovi městysu Zdeňku Drašnarovi (nez.) nicméně krásného, rovně rostlého jehličnanu bylo líto.

Vánoční strom v obci Nový Hrádek na Náchodsku.
„Chtěl jsem mu ještě dopřát trošku slávy. Aby několik týdnů byl na náměstí osvětlený, ozdobený a aby jenom neskončil jako polínka v kamnech. To byl ten hlavní důvod, že se mně ho zželelo. Zželelo se mně modřínu, který si to ještě teď, myslím, užívá a my společně s ním,“ popisuje starosta.
Teď se tak na opadaných větvičkách blyští červené a zlaté vánoční ozdoby, stříbrné řetězy a osvětlení. Během dne jeho jedinečnost tolik nevynikne, někteří místní o něm dokonce říkají, že je to jen „slavné koště“. V noci ale holé větvičky ozáří žluté světlo a podle Drašnara stromek vypadá, jako že září.
Proč chce rodina malé Madlenky založit nadační fond? Jak to může vypadat v bytě člověka s depresí nebo obsedantně kompulzivní poruchou? Jak rozeznat kočku divokou od kočky domácí? A proč se vánoční stromek v Novém Hrádku na Náchodsku dostal až mezi české rekordy? Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.
Editorka: Dominika Kubištová
Sound design: Ursula Sereghy
Hudba: Martin Hůla
Podcast 5:59
Zpravodajský podcast Seznam Zpráv. Jedno zásadní téma každý všední den za minutu šest. To nejdůležitější dění v Česku, ve světě, politice, ekonomice, sportu i kultuře optikou Seznam Zpráv.
Poslouchejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts a dalších podcastových aplikacích. Sledujte nás na X, Instagramu, Threads nebo Bluesky.
Archiv všech dílů najdete na našich stránkách. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí nebo na e-mail: zaminutusest@sz.cz.














