Lidé v Narvě stáli ve frontě, aby mohli pěšky dojít do Ruska, říká novinářka

Pobaltské státy nevěří ruským tvrzením, že Moskva nemá v plánu napadnout Severoatlantickou alianci. Ostatně už dnes Estonsko, Litva a Lotyšsko čelí reálným hrozbám. Zvláštní zpravodajka Seznam Zpráv navštívila vojenskou základnu, opevněné hraniční pásmo i další zranitelná místa. Jak se žije na ruské hranici?

Sledují, jak se sousedství jejich domovů proměňuje v pevnostní pásmo. Pro obyvatele pobaltských států žijící v blízkosti hranic s Ruskem a Běloruskem je hrozba plynoucí z případného dalšího výboje režimu Vladimira Putina směrem na západ každodenní realitou. Estonsko, Lotyšsko a Litva jsou zároveň už nyní terčem hybridních útoků, provokací i ruské propagandy.

Některé exponované oblasti Pobaltí navštívila na podzim zvláštní zpravodajka Seznam Zpráv Anna Hrdinová. Vojenská základna, město na samotné hranici s Ruskem nebo strategický Suwalský koridor, který vojenští experti označují za zřejmě vůbec nejzranitelnější místo Severoatlantické aliance – nejen tam novinářka zjišťovala, jak se státy na východním křídle NATO a Evropské unie snaží reagovat na hrozbu představovanou Ruskem, ale i jaké pocity převládají mezi místními lidmi.

„Potkávala jsem tam energii, která je vesměs velmi podobná tomu, co můžeme sledovat v prohlášeních vlád pobaltských zemí. Je to nějaká směs připravenosti na vše, odhodlání tomu čelit a zároveň je tam zřejmé i určité smíření s tím, že tato realita prostě může nastat,“ líčí Hrdinová s tím, že se o Estonsku, Litvě a Lotyšsku dlouhodobě mluví jako o zemích, které jsou „první na ráně“.

Naléhavost tohoto ohrožení navíc podtrhuje zkušenost pobaltských států se sovětskou okupací, která trvala celé půlstoletí. Zřejmě i proto se teď lidé víceméně přizpůsobili nové situaci. Málokomu už například přijde zvláštní, jak často v ulicích potká příslušníky armády nebo vojenská vozidla. V případě Česka a tuzemské reality – jak Hrdinová připomíná – by přitom podobně četná přítomnost armádních složek patrně vyvolala mnohem větší ohlas a znepokojení.

Na druhou stranu ale i v Pobaltí reportérka narazila na názory, které od části společnosti zaznívají právě i v České republice: například kritika pomoci ukrajinským uprchlíkům nebo bagatelizace ruské hrozby.

„Je to ale v mnohem menším měřítku (než v ČR). Průzkumy ukazují, že většina obyvatel pobaltských zemí podporuje zvýšení výdajů na obranu nebo je i pro podporu ukrajinských uprchlíků. Nicméně ty proudy jsou tam velmi podobné jako třeba u nás,“ podotýká Anna Hrdinová, která je reportérkou zahraniční redakce Seznam Zpráv.

Jedním z míst, kde po ruské invazi na Ukrajinu z února 2022 každodenní život doznal výrazných změn, je estonská Narva. Zhruba padesátitisícové město leží přímo na hranici, od Ruska ho dělí jen stejnojmenná řeka.

Hraniční přechody tu dříve bývaly poměrně rušnou spojnicí, a to i proto, že místní obyvatelstvo je převážně ruskojazyčné a řada lidí má na „druhé straně“ rodinné i další vazby. Dnes je ale z bezpečnostních důvodů provoz na hraničním „Mostu přátelství“ značně omezený – cestující mohou jen pěšky a navíc si musí vystát frontu a podstoupit důkladnou osobní kontrolu.

Narva je dlouhodobě ohniskem napětí s Ruskem. Důvodem je mimo jiné to, že Putin už krátce po zahájení útoku na Ukrajinu v roce 2022 označil město za historicky ruské. I proto letos Estonsko přišlo s plánem zřídit zde vojenskou základnu. „Kombinace rusky mluvícího obyvatelstva, které může posloužit jako záminka pro invazi, spolu s mimořádně zranitelnou polohou dělá z Narvy ideální terč pro potenciální ruský útok,“ říká reportérka Hrdinová.

Jistá rozpolcenost města ležícího přímo na ostře střežené hranici je patrná i v jeho ulicích. Na některých veřejných místech sice návštěvník narazí i na vlajky Ukrajiny či Evropské unie a pochopitelně také na nápisy v estonštině. Většina textů je nicméně rusky a v ruštině je tu rovněž vedena téměř veškerá konverzace, ať už jde o nákup v obchodě, nebo natankování paliva na čerpací stanici.

„Cítila jsem se tam, jako že jsem v Rusku,“ vzpomíná novinářka. Z rozhovorů s místními zároveň podle ní bylo cítit, že velká část lidí má k Rusku dobrý vztah, například právě i vlivem svých příbuzenských vazeb. A setkala se také s velkou nostalgií, čemuž zřejmě napomáhá i poměrně vysoký věkový průměr obyvatelstva města v porovnání například s estonskou metropolí Tallinnem.

Hrdinová popisuje, že Narva není co do možnosti cestování na jednu či druhou stranu v tuto chvíli „neprostupná zeď“. Podle ní je ve městě patrný silný sentiment vůči Rusku, který má třeba i kulturní důvody. A zároveň platí, že část ruskojazyčného obyvatelstva v Estonsku bere s velkou nelibostí postup úřadů, které – podobně jako v Lotyšsku – vůči lidem bez estonského občanství zavedly některá tvrdá opatření, která jejich setrvání v zemi komplikují.

Mezi takové kroky patří i podmínění práva těchto lidí volit v komunálních volbách jen po splnění jazykových zkoušek. Což je pro už zmíněné v průměru starší ruskojazyčné obyvatelstvo Narvy mnohdy problém, protože estonsky se „na stará kolena“ učit už často odmítá.

„Je to věc, která tam hodně rezonuje a která se setkává s kritikou, protože ti lidé říkají, že sice jsou Rusové – nebo se tak identifikují –, ale nejsou automaticky nějaká bezpečnostní hrozba. V tom se ale pohled obou stran nějak míjí,“ dodává reportérka Hrdinová.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak se estonská krajina z dřívějšího „mostu do Evropy“ mění spíše v pevnost před Ruskem. Nebo jak se na hrozby připravují úřady a lidé v Lotyšsku a Litvě. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.